11. července je svátečním dnem svatého Benedikta, prvního z řady světců prohlášených za patrony Evropy. Jeho dílo a odkaz skutečně velmi výrazně napomohlo utvářet dějiny evropského kontinentu a jeho spirituální klima po pádu Římské říše. Hlavním zdrojem poznatků o životě sv. Benedikta je dílo papeže Řehoře Velikého, který sám prožil část života v benediktinské řeholi, než byl zvolen římským biskupem. Sv. Benediktovi věnuje sv. Řehoř druhou knihu svých Dialogů.
Benedikt se narodil ve středoitalské Nursii na sklonku 5. století, tedy v době, kdy se hroutila Západořímská říše. Odešel studovat do Říma, ale brzy se znechucen tamními poměry uchýlil do samoty. Byl zvolen představeným monastické komunity nedaleko Subiaca, nenašel však s tamními mnichy společnou řeč a brzy se do své samoty vrátil. Benediktova osobnost byla natolik inspirativní, že v jeho okolí začaly vznikat nové mnišské komunity. Vzhledem ke konfliktům s místním duchovním však Benedikt raději místo opustil a usadil se na Monte Cassinu. Zde vzniká roku 529 slavný klášter, dosud pokládaný za „hlavní“ benediktinské opatství. Rok jeho založení je některými historiky pokládán za symbolické datum přelomu starověku a středověku (shodou okolností téhož roku císař Justinián v Athénách zavírá Platónovu Akadémii).
Svým spolubratřím dal Benedikt pevná pravidla společného života. Tak se zrodila tzv. Regula Benedicti neboli Benediktova řehole. Benedikt v ní využil starší prameny křesťanského Východu i Západu, které přizpůsobil stávajícím podmínkám. Kláštery žijící podle Benediktovy řehole se záhy staly kulturními a hospodářskými centry pro své okolí. Nejznámějším heslem benediktinského života je zřejmě pravidlo Ora et labora - „Modli se a pracuj“. Benedikt stanovil svým spolubratřím a následovníkům za klíčové téma klášterního života posvěcování času pravidelnou modlitbou i fyzickou prací. Zásadní význam pro následující staletí mělo rozhodnutí opata Cassiodora z jihoitalského kláštera Vivarium (asi roku 544), že touto fyzickou prací může a má být také opisování literárních textů. Bez nadsázky takto mniši zachránili antickou kulturu pro další století - starověké klasiky dnes známe díky klášterním opisům.
Kláštery žijící podle Benediktovy řehole - benediktinské, cisterciácké, kartuziánské či trapistické, o clunyjské reformě nemluvě - se staly významným prvkem při formování evropské civilizace. Svůj výrazný otisk zanechaly také v českých dějinách - benediktiny byli sv. Vojtěch i sv. Prokop a první ženský klášter v českých zemích založila Mlada Přemyslovna na Pražském hradě již roku 973. Není proto divu, že papež sv. Pavel VI. prohlásil 24. října 1964 sv. Benedikta patronem Evropy. Právě podle tohoto světce si Joseph Ratzinger zvolil své papežské jméno Benedikt. Benediktův svátek, slavený 11. července, připomíná výročí přenesení jeho ostatků do francouzského kláštera Fleury-sur-Loire.
S ohledem na zobrazení patronů a jejich atributů je třeba poznamenat, že jejich společné zobrazení není striktní. Můžeme se setkat se zobrazením patrona i bez jeho atributů. Stejně tak se jedna osoba může objevit i s celou plejádou znaků, které ji provází v průběhu staletí, kdy je zobrazována. Vliv na zobrazení atributů má často i umělecké vidění. Umělci vytvářejí obrazy a sochy patronů a jejich vidění se promítají do díla. Vaše poznámky níže mohou sloužit i ke zlepšení našeho webu. Almužna - Anežka Česká, Zdislava z Lemberka; Anděl - Františka Římská, Marie Magdaléna, Matouš Evangelista; Beránek - František z Assisi, Jan Křtitel; Berla - Metoděj, Mikuláš, Prokop, Tomáš Becket; …
Do popředí stojí svatí archandělé a jejich význam pro Evropu. Archanděl Gabriel je zvěstovatelem božího poselství Marii o narození Ježíše. V Římskokatolické církvi se jeho památka slaví 29. září (v rámci svátku Archandělů Michaela, Gabriela a Rafaela). Archanděl Michael, „Ten, kdo vypadá jako Bůh“, je patronem všech policistů a vojáků, obchodníků a umírajících, ochráncem proti zlu a ztělesněním Boží spravedlnosti. Archanděl Rafael je patronem lékařů, zdravotních sester, poutníků, vzdělanosti a obchodu; nosí štěstí při operacích a pomáhá při důležitých rozhodováních. Archanděl Uriel bývá zobrazován jako světlem sálající archanděl a je patronem moudrosti a inspirace.
Mezi další významné motory evropské spirituality patří Panny Marie různých titulů a jejich ikonografie. Panna Maria Czestochowska, Czarna Madonna, chrání Polsko. Panna Maria Guadalupská se zjevila na Tepeyac a jej obraz vznikl zázrakem, když Diego z Duchovní cesty donášel růže a obraz se objevil na plášti. Panna Maria Karmelská, známá jako Matka škapulíře, vyjadřuje úctu k Panně Marii v duchovním životě karmelitánů. Panna Maria Lurdská zjevuje se v Lurdách nemocným a vyzývá k modlitbě růžence. Panna Maria Sedmibolestná je patronkou Slovenska a je spojována s poutní místem v Šaštíně-Strážích. Panna Maria Svatohostýnská byla spojována s moravským Hostýnem a zázračnou vodou, která vytryskla při tatarském nájezdu.
Panna Maria Fatimská, Zázračná Madona i Pražské Jezulátko patří mezi zázračná mariánská témata, která formují evropskou zbožnost. Fatimská víra vyzývá k modlitbě růžence a k naději na mír, zatímco Zázračná Madona na Rue du Bac inspiruje k modlitbě a důvěře. Pražské Jezulátko, soška pocházející z 16. století, se stala symbolem požehnání a zázraků v Českých zemích a pronikla do Evropy ve formě mecenášství a kultury rytířských časů. Karmelské znaky a liturgické barvy Jezulátka reflektují různá období církevního kalendáře a význam jednotlivých světců pro kontinuitu evropské křesťanské tradice.
V rámci výběru patronů Evropy hraje důležitou roli i historický kontext a morálka společnosti. Předně, kdo může právoplatně vyhlásit někoho ze svatých za patrona pro určitou skupinu. Rozhodnutí schvaluje Svatý stolec, obvykle na základě života světce. Mezi významné patrony Evropy patří sv. Benedikt z Nursie a věrozvěstové Cyril a Metoděj; papež Jan Pavel II. vyhlásil spolu s nimi i tři patronky Evropy: sv. Brigitu Švédskou, sv. Kateřinu Sienskou a sv. Editu Steinovou (Terezie Benedikta od Kříže). Tato volba zdůrazňuje historický význam křesťanství při formování tváře Evropy a jejího současného procesu sjednocování. Ve volbě patronů je značná role ženského aspektu církve.
- Sv. Benedikt z Nursie - patron Evropy.
- Sv. Cyril a Sv. Metoděj - prowodci kultury a jazyka evropské civilizace.
- Sv. Brigita Švédská - důraz na roli žen v církvi a Evropě.
- Sv. Kateřina Sienská - bohatý duchovní vliv na evropské myšlení.
- Sv. Edyta Steinová - průkopnice intelektuální a teologické tradice.
Pravidla a postupy pro jmenování patronů jsou shrnuty v katechismu a martyrologiích. Stejně jako jejich úcta může vznikat z lidových tradic a legend, je nutné, aby rozhodnutí o patronátě bylo v souladu s Svatým stolem. V některých případech se úcta k světcům vyvinula i bez oficiálního schválení, což ilustruje historickou dynamiku kultu a historické osvěty v Evropě. Z pohledu historie a víry tak můžeme sledovat, jak se Evropa zformovala pod vlivem mnoha světců a jejich odkazů, a jak tato tradice nadále ovlivňuje kulturu, architekturu a umění kontinentu.
Svatí patroni
Mezi další důležité detaily patří skutečnost, že volba patronů bývá spojena s konkrétními církevními institucemi, diecézemi i obory. V mnoha případech se vyzdvihují darovaná patronátství a jejich správné uplatnění v duchovní praxi i veřejném životě. Jako inspirativní příklad slouží 14 pomocníků v nouzi, jejichž kult vznikl v době největšího trápení a morových epidemií, a kteří bývali vzýváni pro pomoc v těžkostech jednotlivců i komunit. Každý z nich má svůj specifický historický a symbolický význam, a tak se jejich vzývání rozšiřovalo i do různých oblastí života a pojetí ochránců.
V závěru lze říci, že seznam patronů Evropy je dynamičtější než jen soubor jmen. Je to odraz historické identity kontinentu, propojení kultur a různých duchovních tradic, které formovaly Evropu a dodnes ovlivňují její duchovní klima.