Vlastním jménem Giovanni Battista Bernardone, zvaný někdy též sv. Svatý František, pocházel z bohaté rodiny kupců v italském Assisi a jeho životní cesta se od mládí odvíjela od marnotratného života až k hluboké proměně a víře, která ho dovedla k založení řádu františkánů. Narodil se v Assisi do rodiny obchodníka a už v mládí se těšil výsadám a blahobytu vyšší třídy, avšak po válečné zkušenosti a nemoci prožíval radikální obrácení a rozhodl se žít v chudobě, pokorou a službě druhým. Vedl život, který spojuje zbožnost s pevnou vůlí následovat evangelium a hlásat Boží slovo skrze jednoduchost a soudržnost s tvorem.
První kroky k obrácení a zásvětí do života chudího Kristova učedníka
„Jdi a oprav můj dům“ - to bylo oslovení, které Františka přimělo opustit rodný dům a celoživotně zasvětit svůj život službě chudým a ponižovaným. František opustil rodný dům, zřekl se majetku a rozhodl se zasvětit svůj život službě chudým a ponižovaným a hlásání slova Božího. Jednou, když vstoupil do kostela sv. Damiána, oslovil ho Kristův obraz: „Jdi a oprav můj dům.“ V té době se okolo něj shromáždili první žáci a František začal žít v naprosté chudobě a chvále Boha. František nemiloval jen lidi, ale i všechny Boží tvory a jeho radikální chudoba, pokora a láska k bližním bývaly neobvyklé i pro jeho dobu, přitahující množství následovníků. Jedním z klíčových momentů bylo setkání s malomocným mužem, kterého původně odmítal, ale po tomto setkání se rozhodl věnovat celý život péči o nemocné a chudé a vyvinul hlubokou úctu k nízkým postavením.
František se rozhodl ukázat zbožným lidem, v jak skromném prostředí se narodil Ježíš Kristus, a tak postavil jesličky v Grecciu. Zázraky a vidění mu připomínaly, že skutečné rytířství spočívá v službě Bohu a lidem. Když odpočíval na hoře Alverno, zjevil se mu ukřižovaný Kristus v podobě serafína a jeho rány mu vtiskly znamení ran Kristových. Před Smrtí František žehnal bratřím a podával každému sousto chleba, vyzýval k chvále Boha i smrti a nakonec zemřel během noci 4. srpna roku 1226. Pohřben byl v bazilice sv. Damiána a jeho život se stal inspirací pro mnohé následovníky, kteří hledali cestu evangelia a pokoje.
Odkaz a význam Františkovy spirituality
František založil řád menších bratří (františkáni) roku 1209 a díky němu vznikla i ženská větev klarisky. Jeho radikální chudoba, pokora a láska k všemu stvořenému, včetně přírody, stály v popředí jeho kázání a života. Jeho „Kázání ptákům“ a „Píseň bratra slunce“ oslavují krásu světa jako Boží dílo. František se stal vzorem pro pokoj, spravedlnost a mír a svým příkladem učil poznávat Boha v přírodě a ve vzájemném bratrství. V říši zřízené v tehdejší společnosti byla jeho pouť mimořádná: prosazoval chudobu, pokoru, lásku k bližnímu a usiloval o evangelickou dokonalost.
František byl známý svou mimořádnou vztahovou láskou k přírodě i ke zvířatům; byl proslulý tím, že kázal ptactvu a ukazoval lidem, že Boží harmonie je k probuzení duše a pochopení pozemské krásy. V roce 1224 byl stigmatizován na hoře La Verna, a tak svatý František z Assisi přijal zvláštní spojení se Zmrtvým Kristem. Jeho poslání bylo inspirovat ostatní k chudobě, pokoře a službě, a to i v různých zemích a kulturách, včetně kontaktů s místními vládci, a dokonce i s muslimskými vládci v Damiettě.
Legendy a legendy major a minor
Legendy o svatém Františkovi vznikaly a měnily se během staletí. Legenda major, známá jako Velká legenda, vznikla na konci 13. století a usilovala ukázat Františka jako anděla šesté pečetě ze Zjevení svatého Jana a jako Kristocentrickou postavu s hlubokým duchovním významem. Bonaventura z Narbonne, významný generální ministr, shromáždil materiály a vytvořil legendu major a legendu minor, aby reprezentovaly Františkův obraz teologickým způsobem a v souladu s charismatem řádu. Bonaventura spojil literární materiály z různých pramenů - Celanova životopisu, Druhého životopisu sv. Františka a dalších - a přetvořil je do díla, které demonstrovalo Kristovu přítomnost v životě Františka a jeho následování evangelia. Legendy major a minor měly za cíl vyhnout se herezím a poskytnout jednotný obraz Františka pro širokou veřejnost i pro řád.
Větší legenda se zaměřovala na mystický rozměr Františkova života a třídila jeho ctnosti podle trojí mystické cesty: očistná cesta (střashnost, chudoba, poslušnost), cesta osvětná (zbožnost, láska a modlitba) a cesta následování (znalost Písma, kázání a stigmatizace). Zázraky, které následovaly, byly uspořádány do deseti skupin a poskytovaly další důkazy o síle jeho poselství i o božím působení. Bonaventura se tímto dílem snažil zajistit jednotu řádu a zabránit rozkolu způsobenému různými proudy v rámci františkánství. Dílo sloužilo jako důvod k prohloubení víry a k hledání naplnění evangelia ve světě skrze chudobu, pokoru a lásku k stvoření.
Františkův odkaz se zrodil z vášnivého hledání Kristovy tvářnosti i prostřednictvím příkladu žití v chudobě, které inspirovalo i další postavy a teology. Bonaventura a další teologové, jako Dante či Giotto, čerpali z tohoto díla pro svou tvorbu a interpretaci Františkovy spirituality. Legenda major tedy představuje důležitý teologický a historický most mezi Františkem a jeho následovníky, a ukazuje, jak jeho obraz a poselství zůstávají živé i v moderní době, kdy se klade důraz na ochranu přírody, mír a solidaritu se slabými.
František a jeho odkaz v moderním světě
Františkova láska k pokoji a snaha o usmíření nás nabádají k hledání nenásilných řešení konfliktů, ať už jde o rodinné spory nebo globální krize. Jeho postoj k přírodě a ochraně životního prostředí vybízí k odpovědné péči o planetu, kterou máme jako společný domov. Svatý František z Assisi zůstává světcem, který nás vyzývá k úctě k tvoření a k životu v souladu s Božím světovým řádem, a svým příkladem nás vede k hlubšímu porozumění Evangelia ve vztahu k lidem i k přírodě.
Na závěr se Františkovy myšlenky o chudobě, pokorě a lásce k bližnímu staly inspirací pro řád, pro kázání a pro svědectví o božím milosrdenství. Jeho příběh nadále působí jako vzor pro následování Krista v každodenním životě, a to i prostřednictvím chudoby a služeb laické i řádové spiritualitě. František tak zůstává symbolem skromnosti, pokoje a respektu k projevům stvoření, jak ho předkládají legendy major a minor a jak ho líčí Bonaventura a další ctitelé jeho díla.