Svatý Mikuláš z Myry byl křesťanský biskup, který působil na území dnešního Turecka. Žil v období 3. století a 4. století a jeho pověst štědrá a soucitné osoby se rozšířila i po smrti. Byla mu připisována mnohá zázračná skutku a legendy o jeho dobrotě se šířily napříč Evropou a dále do Ruska a dalších regionů.
Podle tradice se Mikuláš narodil v Patrase a po smrti otce rozdal dědictví chudým. Z Myry se stal biskupem; byl uváděn jako ochránce dětí, dárců a všech, kteří byli pronásledováni či utlačováni. Svatý Mikuláš se stal patronem moře, a to díky příběhům o zachráněných námořnících během bouře, které se k němu vážou. Jeho kult se šířil po světě od 8. století v Rusku a dále do Evropy a střední Evropy. Po zřízení ostatků v Bari roku 1087 se jeho kult rozšířil i v Itálii a v dalších zemích.
Historické jádro a legendy
Nejvýznamnější a nejčastěji zmiňovaná legenda vypráví o třech dcerách chudého otce, který neměl prostředky na jejich věno. Mikuláš podle pověsti vložil do jejich ložnic peníze, čímž je zachránil před nevěstectvím a chudobou. Z tohoto příběhu vychází tradiční představa o tom, proč Mikuláš nosí dárky a proč se k němu tradičně váží tři symboly: dary pro děti, ochrana a dobrota.
Jiná vyprávění zmiňují Mikulášovu pomoc při záchraně námořníků před bouří, zázraky při hladových ani při odvracení trestů pro nevinné vojáky. Na zpáteční cestě z pouti po Svaté zemi bývá zmiňováno, že Mikuláš zasáhl během bouře u pobřeží Lycie a pomohl posádkám lodí. Biskup Mikuláš se stal vzorem pro pokoru, slávu Boží šíří a pro ochraňování nemocných, vězněných a utlačovaných, i když o některých detailech legend nie je možné mít spolehlivé důkazy.
Historické období a šíření kultu
Historicky je Mikuláš zmiňován jako biskup v Myře a jeho úmrtí se datuje přibližně do období kolem roku 345-351. Jeho kult se postupně šířil po řecké církvi, do slovanských zemí a dále do Evropy. V 8. století zasahuje šíření kultu zejména v Rusku, a od 10. století se úcta k Mikuláši objevuje v Německu, Francii a Anglii. V Itálii byly jeho ostatky přepraveny v 11. století a v Bari vznikla slavná bazilika. Do českých zemí se Mikuláš dostal s významnými tradicemi už ve středověku, kde se Mikulášské obchůzky staly součástí škol a místní kultury.
Obraz Mikuláše a jeho popelivé symboly
Nejčastěji bývá Mikuláš zobrazován jako biskup s knihou Písma svatého a symbolem berly, často doplněný o tři zlaté jablka nebo tři zlaté koule, připomínající dary pro dcery, jejichž osud byl v legendách spojen s jeho dobročinností. Ačkoliv existují i odlišné verze příběhů a různé lokální úpravy, jádro zůstává: Mikuláš je symbolem štědrosti, odvahy a pomoci potřebným. Představuje dobro a lásku k lidem, včetně dětí, vdov a znevýhodněných.
Tradice a oslavy dnes
V českých zemích se Mikulášské oslavy datují do 14. století a dnes bývá Mikuláš často doprovázen andělem a čertem. Anděl představuje dobro, čert zlo a Mikuláš rozdává nadílku; dříve se však někdy obchůzky konaly bez těchto postav. Oslavy probíhají 5. prosince večer a 6. prosince po celý den. Děti tradičně recitují básničky a očekávají sladkosti, ovoce a drobné dárky, případně uhlí či bramboru pro zlobivé děti. V různých zemích se tradice vyvíjely různě: v USA se Mikuláš stal Santa Clausem, v Rusku dostal podobu národní postavy, v Německu došlo k vývoji s doprovodem Ruprechta a v jiných regionech se objevují odlišné zvyky.
Současný pohled na Mikuláše klade důraz na dobročinnost, pěstování štědrosti a laskavosti, a připomíná, že Mikuláš nebyl jen mýtickou postavou, ale historickou osobností, která skutečně rozdávala prostředky chudým a starala se o blízké. Tradice pokračují i v moderních formách a připomínají hodnoty solidarity a lidské obětavosti.
Klíčové místa a kulturní odkaz
Mezi významná místa patří Basilica di San Nicola v Bari, kde jsou uchovávány ostatky a kde z kostí vyteká údajná čirá kapalina, která se v minulosti sbírala. V Bari a dalších městech se Mikuláš uctívá i dnes. V české republice jsou například katedrála v Českých Budějovicích a kostely na Staroměstském náměstí, na Malé Straně a ve Vršovicích spojeny s Mikulášem a jeho tradicemi.
