Den české státnosti 28. září je tradičně spjat se sv. Václavem jakožto ochráncem české země. Na jeho počest se každoročně konají zajímavé poutě a kulturní akce. Život a smrt sv. Václava, patron české země, byl již od mládí vychováván a vzděláván v křesťanském duchu svou babičkou sv. Ludmilou.
Na trůn nastoupil po smrti svého otce - v době jeho nezletilosti za něj vládla matka Drahomíra. Podporoval rozvoj křesťanství, založil rotundu sv. Stejně jako jeho babička, i on byl zavražděn (pravděpodobně bratrem Boleslavem I. nebo členy jeho družiny) stalo se tak ve dveřích kostela ve Staré Boleslavi, kam byl pozván pod záminkou svěcení kostela. Jeho ostatky, jakož i dalších panovníků, byly uloženy v chrámu sv. Víta.
Od 10. století začal být uctíván coby světec, jenž zemřel mučednickou smrtí, a od 11. století byl chápán jako nebeský vládce a ochránce českého státu. Od 14. století je mu zasvěcen oltář v bazilice sv. Petra ve Vatikánu. Patrně nejznámější a největší sochu sv. Václava najdeme na pražském Václavském náměstí. Sochař Josef Václav Myslbek, který pojal sochu sv. Václava coby bojovníka, na ní pracoval přes třicet let až do konce svého života. Spoluautory byli Alois Dryák a Celda Klouček. Modelem pro koně se mu stal sedmiletý hřebec Arda patřící armádě. Socha byla odhalena roku 1912 a v roce 1995 byl pomník prohlášen národní kulturní památkou.
Okolo sochy sv. Václava stojí další významní světci země české - sv. Anežka, sv. Prokop, sv. Ludmila a sv. Vojtěch. Původní jezdecká socha sv. Václava zažila mnoho situací, které otřásly českými dějinami - od vyhlášení samostatné Československé republiky (1918), po nacistickou okupaci, invazi vojsk Varšavské smlouvy (1968), upálení Jana Palacha (1969) nebo Sametovou revoluci (1989).
V současné době je především místem, kde se pořádají různé druhy protestů a pochodů. Místo setkávání u sochy sv. Václava je předně patronem Čech a Moravy, míru a sládků. Je prvním svatořečeným českého původu a jediným českým světcem, jehož svátek je součástí celosvětového kalendáře Římskokatolické církve. Svým příkladem vedl lidi od pohanství k životu správného křesťana.
Mezi stavbami kostela Panny Marie a kostela sv. Jiří začal budovat základy rotundy sv. Víta. Sv. Poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi - tzv. Svatováclavská pouť - je připomínkou památky sv. Václava a jeho posledních chvil. Karel IV. byl ctitelem svatováclavského kultu a autorem legendy o sv. Václavu a symbolicky předal sv. Václavovi do vlastnictví i korunu a správu české země. V roce 2003 se kult "Národní svatováclavské pouti" opět obnovil. Nejčastějším výchozím místem je katedrála sv. Víta v Praze. "Mariánská poutní cesta" neboli "Svatá cesta" navazuje na tradici svatováclavských poutí.
V katedrále sv. Svatý Václav nám připomíná na jaké duchovní hodnoty bychom neměli zapomínat a vždy si připomínat, že naše kultura, tradice a dědictví vychází z křesťanských zásad.
Na snímcích lze sledovat ikonografii sv. Václava a okolních světců, jejichž postavení posiluje význam místa jako centra národní identity.
Vítkovci: Nejvlivnější rod jižních Čech
Video by ilustrovalo vývoj poutních tradic od středověku po současnost a jejich roli v kultuře a společnosti.
Tabulka shrnuje klíčové body života sv. Václava, historické epochy, a související poutní tradice.
| Fáze života | Kritické události | Poutní či kulturní význam |
|---|---|---|
| Výchova a duchovní základ | výchova babičkou Ludmilou, podporoval křesťanství | duchovní vzor pro české země |
| Vláda a smrt | nástup po otcově smrti, vražda, Staré Boleslavi | mučednická smrt, kult svatosti |
| Uctívání a kult | 11. století nebeský vládce, 14. století oltář ve Vatikánu | svatováclavské poutě, poutní tradice |
| Moderní období | 1089-přítomnost proslulého místa k občanským projevům | protesty, veřejné sbližování, oslavy státního svátku |
- Den české státnosti jako připomínka historického a duchovního dědictví.
- Význam sochy sv. Václava jako symbolu národní identity a ochrany země.
- Tradice poutí, zejména Svatováclavská a Mariánská cesta, spojující Prahu a Starou Boleslav.