Význam modlitby růžence vidím obecně v tom, jaký ho mají i jiné křesťanské modlitby: setkání s Bohem. Růženec není závazná modlitba pro křesťana - katolíka a nemodlit se ji není tím pravým kritériem katolicity, jakkoli je to modlitba výborná a doporučitelná.
Co je růženec a jak se modlí
Růženec začíná vyznáním víry: Věřím v Boha. Následuje Otče náš, pak třikrát Zdrávas, Maria; po jménu Ježíš se postupně vkládají slova: 1. V kterého věříme, 2. V kterého doufáme, 3. Kterého milujeme. Sláva Otci. Jednotlivé desátky se skládají z modlitby Páně, deseti zdrávasů a chvalozpěvu Sláva Otci.
Modlitba růžence má svůj kořen v modlitbě žalmů. Křesťané hned od počátku přejali žalmy jako podklad pro svou modlitbu. Zvláště poustevníci a řeholníci se hojně modlili žalmy. V jejich společenství se každý zavázal alespoň jednou týdně pomodlit se nad všemi 150-ti žalmy. Časem se vžilo, že se ke každému žalmu přidávalo jedno tajemství z Ježíšova života. Tak vznikl soubor 150-ti tajemství k jednotlivým žalmům. Protože ale někteří bratři neuměli číst, vyvinul se časem zvyk modlit se místo 150-ti žalmů 150 "otčenášů" a "zdrávasů". Tato modlitba se prokládala velebením Nejsvětější Trojice ve zvolání: "Sláva Otci...". Později se počet tajemství snížil na patnáct, takže bylo možné se je naučit nazpaměť. První snaha zpřístupnění modlitby opravdu pro každého vedla k nahrazení každého žalmu jedním tajemstvím. Postupně došlo i k přidání mariánské modlitby Zdrávas Maria. Tak začal vznikat růženec takový, jaký ho známe dodnes, jehož konečnou formu schválil papež Pius V. v 16. století.
Charakter modlitby a její duchovní směr
Růženec je především modlitba rozjímavá, niterná. Je to modlitba kristologická, směřuje ke Kristu, který je ve středu růžence, a tedy i ve středu rozjímání. Podkladem růžence je uvažování o událostech z jeho života. Modlitba růžence má v sobě obsahovat rozjímání a přemítání o jejím životě, který byl naplněný Bohem. Toto rozjímání je zaměřeno na život Kristův.
Osobně si myslím, že růženec svou povahou nemá daleko k jednoduché modlitbě křesťanského východu známé jako Modlitba Ježíšova, kde dotyčný stále opakuje modlitbu: Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným. Slova zdrávasu se stávají jakýmsi řečištěm, kterým plyne proud myšlenek, stávají se pomůckou k lepšímu soustředění. Jsou jako břeh, na který naše prchavé myšlenky narážejí a vracejí se zpět do řečiště. Šňůra růžence a její zrnka jsou k tomu, aby nás vedly.
Tedy: ti, kteří se růženec modlí, mají tak trochu ten svůj recept, jak na to, a většinou ho získali ze zkušenosti, prostě se růženec modlili a přišli na to. Někdo řekne, že je to modlitba meditativní, vždyť se tam rozjímá o růžencových tajemstvích a o slovech jednotlivých modliteb Otče náš a Zdrávas Maria. Jiný řekne, že je to mnohem jednodušší, že je to spíš modlitba kontemplativní, kdy nejde ani tak o rozvíjení myšlenek, soustředění se na jednotlivá slova (ty jsou jen cestou), ale jde o prožívání Boží blízkosti, vytvoření prostoru, kde jsem si skrze svou víru jist, že je mi Bůh blízko.
Růženec není k duševnímu vyčerpání z každého Zdrávasu, ale k načerpání, k nadechnutí, k prožívání svobody před Bohem. Určitě by bylo trochu nešťastné předsevzetí, že budu urputně myslet na každé slovíčko, na každou myšlenku modlitby a přitom sledovat ještě ta tajemství a kdo ví co ještě. Když jdu do lesa, tak taky nemyslím na všechny stromy, které tam jsou, nepobíhám spašeně mezi nimi, nezkoumám je lupou, ale prostě se raduji z toho, že jsem konečně v lese, dýchám...
Lidová zbožnost a přístup prostého srdce
Nesmíme zapomenout, že je růženec na prvním místě modlitba obyčejného lidu, našich matek, našich poutí, večerních modliteb. Také tam musíme hledat způsob, jak se naučit modlit růženec. Prostí lidé se modlí jinak. Nesoustřeďují se na jednu věc, ale vztahují všecko, co je napadne, k Bohu. Myslí na příbuzné, myslí na polní úrodu, myslí na zdraví. Ke všemu se hodí jeden Zdrávas. V růženci jich dost, je jich padesát, a proto se na všechny a na všechno dostane. K takové modlitbě je ovšem potřeba prostoty. Kdo tu ztratil, nemůže se modlit růženec. Ale ztratil víc, než si myslí, protože prosté srdce má k Bohu nejblíž.
Je přirozené, že se lidé intelektuální chtějí také modlit způsobem intelektuálním, mluvit k Bohu tak, jak normálně myslí. A přece právě oni jsou si vědomi, jak se jejich modlitba stává obtížnou pro neustálé roztržitosti a nedostatek soustředěnosti. Tedy dodal bych: z tzv. roztržitosti si udělám modlitbu, z nouze udělat ctnost v tom nejlepším slova smyslu.
Historie a vývoj růžence
Středověká zbožnost Západu vyvinula modlitbu růžence, která lidu nahrazovala modlitbu hodin. Na Východě zůstala litaniová forma Akathisu a Paraklize bližší chórovým modlitbám byzantských církví, zatímco arménská, koptská a syrská tradice dávaly přednost lidovým hymnům a chvalozpěvům ke cti Matky Boží. Kromě obřadů svátostí a svátostin musí katecheze brát v úvahu i různé formy zbožnosti věřících a lidových pobožností. Náboženské cítění křesťanského lidu si našlo v každé době své projevy v různých formách zbožnosti, které obklopují svátostný život církve.
Taková modlitba ale byla překážkou pro většinu lidí, protože málokdo uměl číst a psát. Do té doby se poustevníci a řeholníci snažili alespoň jednou týdně pomodlit všech 150 žalmů. Tak začal vznikat růženec takový, jaký ho známe dodnes. Růženec měl tedy stejný počet zdrávasu jako je v bibli žalmu - 150 a byl rozdělen do 3 hlavních tajemství - radostného, bolestného a slavného.
Jan Pavel II. a obnova růžence - Tajemství světla
Papež Jan Pavel II. ve svém novém dokumentu o růženci zve ke znovuobjevení této modlitby, což už samo značí, že takové objevování není okamžité. Jan Pavel II. ve svém apoštolském listu "Rosarium Virginis Mariae" zdůrazňuje význam modlitby růžence. Tradiční modlitba růžence má podle papeže nezměrnou hodnotu i v dnešní době. Jan Pavel II. vidí Růžencový rok jako kontinuální pokračování Jubilejního roku a praktickou reflexi apoštolského dopisu "Novo Millennio Ineunte" (Na počátku nového tisíciletí). Růžencový rok je zároveň oslavou 120.
Přestože Svatý otec podporuje tradiční formu modlitby růžence, je si vědom potřeby aktualizace této modlitby v současné církvi. Proto navrhl dalších 5 růžencových tajemství, tzv. "Tajemství světla", která jsou inspirována událostmi Kristova veřejného působení. Nová růžencová tajemství nemají nahradit tradiční tajemství růžence radostného, bolestného a slavného, ale mají být jejich vhodným doplněním. Ustanovením nových růžencových tajemství tak papež Jan Pavel II. vybídl k hlubšímu rozjímání nad Kristovým životem.
Jan Pavel II. často jako malý vídával svého otce - vojenského důstojníka - klečet na kolenou a modlit se růženec. S láskou nám připomíná, abychom nezapomínali na tuto prostou modlitbu, která je nejkratší cestou k modlitbě srdcem. Modlit se srdcem znamená hledat odpovědi pro svůj život. A právě růženec, jehož tajemství nám vypráví o životě Ježíše, nám může odpovědět na mnoho otázek.
Růženec v životě věřících a jeho účinky
Modlitba růžence v sobě obsahuje stále se opakující volání po Mariině přímluvě; zahrnuje v sobě všechnu bídu doléhající na člověka a obsahuje rozjímání a přemítání o jejím životě, který byl naplněný Bohem. Tato modlitba by neměla být samoúčelná, ale modlitbou, která křesťana učí, podněcuje a pomáhá se otevřít Bohu a jen na Něm založit osobní život a naději. Toto vše je zvláště zřejmé ze závěrečné modlitby v růženci: „Bože, Tvůj jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu; dej nám, prosíme, abychom na přímluvu Panny Marie podle těchto tajemství žili a dosáhli toho, co slibují. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.“
Růženec je silnou zbraní proti Zlému. Může být zbraní každého z nás a je jen na nás, jestli se rozhodneme ji používat. Mnoho svatých si uvědomovalo tuto sílu a celý svůj život neodložili mocnou zbraň z rukou. Například sv. Ignác z Loyoly nosil růženec neustále při sobě - ani na spaní ho neodložil, a vždy, když měl chvilku volna, neváhal s modlitbou.
Pokaždé, když se zjevovala - ve Fatimě, na Turzovce, v Lurdech nebo se stále zjevuje v Medjugorji. A to i skrze růženec. Svědectví věřících ukazuje, že růženec provází mnohá osobní i společná prosbena a díků; je krásné vidět mladé lidi s růžencem v ruce, jak si s důvěrou a horlivostí vyprošují skrze Pannu Marii milosti do svého života. A stejně tak je krásné vidět skupinku babiček, které věrně a vytrvalé orodují za své děti, vnoučata, kněze, farnost i celý svět.
Odpory a obavy vůči růženci
Jakási nechuť k růženci se objevuje v moderní době. Zdá se, že je to modlitba málo intelektuální, vyšlá z prostředí primitivního, kdy lidé neuměli číst žalmy. Unavuje svou jednotvárností. Jsme si dobře vědomi, že jsou to námitky oprávněné. A přece síla této modlitby je právě v tom, co se jí nejvíc vytýká: nedostatek intelektuálního prvku. Snad dělaly chybu i knihy, které se snažily tuto prostotu zakrýt jakýmisi umělými metodami a doporučovaly složité způsoby rozjímání o „tajemstvích“ při jednotlivých desátcích.
Je přirozené, že každému sedí nějaký jiný způsob modlitby, podle jeho založení, odstíny našich mezilidských setkávání jsou totiž také velmi pestrá. Pak se může stát, že někomu růženec jakožto vynikající a léty osvědčená forma modlitby nesedí nebo už nesedí nebo zatím nesedí. Papež Jan Pavel II. ve svém novém dokumentu o růženci zve ke znovuobjevení této modlitby. Budete-li mluvit s lidmi, kteří se růženec modlí a modlí se ho rádi, budou ho hodnotit také různým způsobem.
Růženec jako cesta k prohloubení víry
Růženec by neměl být samoúčelnou modlitbou, ale modlitbou, která křesťana učí, podněcuje a pomáhá se otevřít Bohu a jen na Něm založit osobní život a naději. Maria žije s očima upřenýma na Krista a každé jeho slovo je pro ni pokladem: Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Vzpomínky na Ježíše, pevně vtištěné do jejího ducha, ji provázely za všech okolností, když ve své mysli znovu prožívala rozličné okamžiky svého života po Synově boku.
Právě ona inspiruje její mateřskou péči o putující církev, ve které Maria - šiřitelka evangelia - "děj" svého vyprávění dále rozvíjí. Maria věřícím stále znovu a znovu předkládá "tajemství" svého Syna s přáním, aby je kontemplovali, a Kristova tajemství tak mohla prokázat veškerou svoji spasitelnou moc. Křesťanské společenství se modlitbou růžence vlastně slaďuje se vzpomínkami a pohledem Mariiným.
Slova na závěr
P. Mgr. Růženec začíná vyznáním víry: Věřím v Boha. Následuje Otče náš, pak třikrát Zdrávas, Maria; po jménu Ježíš se postupně vkládají slova: 1. V kterého věříme, 2. V kterého doufáme, 3. Kterého milujeme. Sláva Otci. Jednotlivé desátky se skládají z modlitby Páně, deseti zdrávasů a chvalozpěvu Sláva Otci. Svatý otec Jan Pavel II. K Modleme se: Bože, tvůj jednorozený Syn nám svým životem, smrtí a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když v posvátném růženci blahoslavené Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co slibují.