Vyšehradská Madona, zvaná též „Dešťová“, je ve vyšehradské bazilice umístěna ve čtvrté postranní kapli při pohledu od vchodu pravé části chrámu, ve středu novogotického křídlového oltáře mezi sv. Václavem a sv. Ludmilou. Deskový obraz se dostal na Vyšehrad pravděpodobně na konci vlády Karla IV., který jej přivezl ze své korunovační cesty do Itálie. Po roce 1638 byla Vyšehradská madona nazývána Dešťovou.
Legenda vypráví, že když nastalo mimořádně velké sucho a hrozila neúroda, měl jeden z vyšehradských kanovníků sen, že má nést obraz procesím do klášterního kostela v Emauzích a prosit za déšť. Když bylo procesí vypraveno, začalo pršet ještě dřív, než účastníci došli do cíle, a po tři dny vydatně pršelo. Lidé to považovali za zázrak Madony. Procesí s obrazem se proto napříště vydávalo do Emauz nebo ke sv. Pankráci pokaždé, když zavládla sucha. Jednou se do něj zúčastnilo na 20 tisíc lidí. Prosebná procesí na Vyšehrad byla konána po celé 17. a 18. století. Poutě byly sice císařem Josefem II. omezeny, obraz však zůstal centrem oddanosti.
Obraz je namalován na dřevěnou desku a námět typově patří mezi madony pokorné (dell’Umiltà). Matka Boží, Panna Maria, jako prostá žena usedla na zelenou kvetoucí louku, připravena nakojit své dítě.
Na zadní straně obrazu byl nápis: „Obraz byl malován rukou sv. Lukáše.“ Panna Marie má kolem hlavy svatozář s dvanácti hvězdami, je zahalena do prostého modrého pláště, dole bohatě zřaseného, její pravá noha spočívá na srpu měsíce ležícího v trávě. Ježíšek, rovněž se svatozáří, je zavinut do bohatě dekorované látky, naznačující jeho královský původ. Asi v roce 1397 byl obraz opatřen stříbrným příkrovem, částečně zlaceným, s výřezem podle obrysu těla madony a dítěte.
Příkrov či obklad dal zhotovit také jako ochranu poutní ikony před poškozením probošt Vyšehradské kapituly Václav Králík z Buřenic (+1416) a tvoří jej 35 mozaikově rozmístěných čtvercových ražených štítků ze stříbrného plechu se znaky Vyšehradské kapituly (zkřížené klíče), říšským orlem s rozepjatými křídly a českým dvouocasým lvem. V roce 1769 byl příkrov doplněn reliéfními korunkami s tepaným ornamentem ze stříbrného plechu od zlatníka Jana Jiřího Brulluse ml. Při rekonstrukci chrámu v 80. a 90. letech 20. století byl obraz restaurován Mojmírem Hamsíkem (1921-2007) a zapůjčen i s nově adjustovaným a restaurovaným obkladem do stálé expozice starého umění Národní galerie nejdříve v Jiřském, nyní v Anežském klášteře.
Při restaurování bylo zjištěno, že obraz byl kdysi oříznut a zmenšen nahoře i dole. Pro oltář ve Vyšehradské bazilice byla namalována kvalitní přesná kopie v původní technologii (autor akad. malíř a restaurátor Jan Pasálek). Stříbrné reliéfní korunky P. Obraz je svou formou ikona, a proto nepředstavuje realistické ztvárnění určitého momentu ze života Ježíše či jeho matky, není ani zosobněným „bohem“. Ikona má napomoci modlitbě k pravému Bohu.
Na Vyšehrad k obrazu Panny Marie "Dešťové" po několik století přicházeli lidé s modlitbou za déšť. Emerging from the serene landscapes of Colorado, John Guerra is a tattoo artist with an unshakable affinity for spirituality and Greek mythology.
Ve skutečnosti však text pokračuje dalšími tématy - v češtině se zde objevují nepřehledné pasáže o moderním tetování a náhodně vložené anglické reklamní odstřihy. Tyto části jsou mimo téma a nepřinášejí historický ani kulturní kontext k Vyšehradské Madoně, a proto je vhodné je pominout v rámci čisté struktury článku.
