Thomas More (1478-1535) byl anglický spisovatel, právník, politik a jedna z nejvzdělanějších osobností své doby. Působil jako lord kancléř krále Jindřicha VIII., ale pro své pevné morální a náboženské postoje byl nakonec popraven. Katolickou církví byl prohlášen za svatého a je považován za patrona právníků a politiků. Narodil se 7. Dobrý vztah s králem skončil, když se Jindřich VIII. K definitivnímu vyhrocení situace došlo v roce 1534, kdy odmítl uznat Zákon o následnictví, jenž legitimizoval potomky Jindřicha VIII.
Dne 6. Na konci 19. Obrana sedmi svátostí (1521) - Spis, který Thomas More napsal společně s králem Jindřichem VIII. Král se v něm stavěl odmítavě k reformaci církve a myšlenkám protestantismu, za což dostal od papeže Lva X. Thomas More byl popraven za zradu, protože odmítl uznat Zákon o následnictví, který legitimizoval potomky krále Jindřicha VIII.
Sir Thomas More, známý též jako Thomas Morus, svatý a mučedník katolické církve. Byl považován za nejlepšího anglického právníka své doby, vynikajícího myslitele a spisovatele. Byl synem soudce, navštěvoval latinskou školu a ve svých dvanácti letech se stal pážetem. Dva roky studoval na Oxfordské univerzitě latinu a řečtinu, poté studoval práva na Lincoln's Inn. Stal se úspěšným právníkem, roku 1504 pak členem Parlamentu.
Měl chuť stát se mnichem, vyzkoušel si dokonce žít jako laik v londýnské kartouze. V 26 letech se oženil s Joan Colt. Z tohoto svazku vzešly čtyři dcery a jeden syn. Po šesti letech šťastného manželství však manželka umírá. Od roku 1510 byl osm let londýnským Undersheriffem. Král Jindřich VIII. si Mora všiml a vyslal jej na diplomatické mise. V roce 1517, v 39 letech, nastoupil plně do služeb krále, který ho brzy přijal za člena Tajné rady. Roku 1521 se stal rytířem.
Byl rozhodným protivníkem Martina Luthera a pomohl Jindřichovi VIII. o sobě sepsat stať, za níž krále papež odměnil titulem defensor fidei, „obránce víry“. Kardinál Thomas Wolsey, arcibiskup z Yorku, nesouhlasil s anulací manželství Jindřicha s Kateřinou Aragonskou a musel 1529 odstoupit ze své funkce kancléře. More byl povolán na jeho místo. Ve věcech vypořádání se s protestantismem stál More vnitropoliticky na straně krále. Nicméně religiózní More nepodpořil krále v prosazování anulace sňatku přes odpor papeže Klementa VII.
Jindřich reagoval tím, že se do čela anglikánské církve dosadil sám. Duchovenstvu bylo nařízeno podat slib a tím uznat světského panovníka hlavou církve. More nesouhlasí a 16. Roku 1534 odsouhlasil Parlament tzv. Act of Succession (Zákon o následnictví), který uznal legitimitu všech potomků Jindřicha a Anne Boleyn; mimoto odmítal jakoukoli cizí autoritu, ať již prince nebo potenta (tzn. i papeže).
Když později odmítl proti svému svědomí složit přísahu podle zákona o následnictví, byl zatčen a uvězněn v Toweru. V procesu, který rozhodně nelze považovat za řádný ani podle tehdejšího anglického práva, byl odsouzen k smrti pro zradu a 6. července na Tower Hill popraven. Thomas More je spoluautorem knihy Jindřicha VIII. Obrana sedmi svátostí (za kterou papež Klement VII. dvanácti letech se stal pážetem.
Thomas More se narodil v Londýně 7. února 1478 jako syn soudce Jana Mora. Už jako velmi mladý vstoupil do služeb Jana Mortona, kancléře Jindřicha VII. V Oxfordu získal humanistické vzdělání a tam poznal některé z největších představitelů humanismu, jako byli Colet, Linacre, Latimer, Tunstall a Colt. V roce 1499 se zrodilo jeho přátelství s Erasmem Rotterdamským. Za svého mládí cítil touhu stát se mnichem, stýkal se s františkány z Greenwich a čtyři roky strávil v londýnské kartouze. Když zanechal života v klauzuře, oženil se s Janou Coltovou a měli spolu čtyři děti.
V roce 1504 se stal členem parlamentu. Protože se specializoval na mořské právo, začal pracovat pro Livery Companies a The Merchant Adventures. Jindřich VIII. ho v roce 1510 jmenoval zástupcem koruny v Londýně, zástupcem šerifa města a soudcem v Hampshiru. V tomto období, přesně v roce 1516, publikoval své vrcholné dílo - Utopii. V roce 1519 ho Jindřich VIII. jmenoval královským poradcem. Roku 1523 byl zvolen předsedou Dolní sněmovny. Roku 1532 se úřadu vzdal, protože nepřijal zákon o svrchovanosti (Act of Supremacy), jímž se král stal hlavou anglikánské církve.
More pak opustil veřejný život a uchýlil se do svého domu v Chelsea. Byl však obžalován z velezrady, uvězněn v londýnském Toweru a odsouzen k smrti. Během soudního procesu vyslovil na svoji obhajobu řeč, která vstoupila do dějin. Postavil se za nerozlučitelnost manželství, svobodu církve ve vztahu ke státu a vyznal respekt k právnímu řádu založenému na křesťanských hodnotách. Dne 6. července 1535 byl popraven a jeho hlava byla vystavena na londýnském mostě.
Popravu odsoudili po celé Evropě katolíci i protestanté. V roce 1935 byl Thomas More prohlášen papežem za svatého. Oba, More a Jan Fisher, byli v témže roce prohlášeni svatými. Mora a Fishera spojuje pevná věrnost církvi a odvaha čelit politickým tlakům. Popravní parafráze a motivy jeho díla Utopie ovlivnily kulturu i politiku a staly se důležitým bodem diskusí o vztahu mezi státem a církví.
Utopie Thomase Mora, publikovaná v roce 1516, představuje ostrov Utopia, kde panuje rovnost a společný majetek. Práce líčí šestihodinovou pracovní dobu a systém, který klade důraz na veřejné blaho a vzdělání. Nesouhlas s reformací a obrana katolických principů se projevují i v jeho další činnosti a zápase o svědomí před bojem o vůli krále a církve. Pojetí času, práce a odpočinku slouží jako rámec pro Morovu morální filosofii, která zdůrazňuje důstojnost člověka a spravedlnost pro chudé.
Tomáš More se velmi věnoval rodině, náboženské, morální i intelektuální výchově dětí, velký důraz kladl na modlitbu v rodině a na chvíle odpočinku. V 22. června 1935 byl papežem Piem XI. svatořečen. Papež Jan Pavel II. se svolením zpracováno podle knihy: Svatí na každý den - II. (The English Works of Sir Thomas More, London 1557). Moreův příběh slouží jako svědectví o víře a odhodlání zůstat věrný svým hodnotám tváří v tvář moci a tlaku.
V závěru lze říci, že Mora a Jindřicha VIII. vztah ilustruje napětí mezi světskou mocí a církevním rámcem, a že obhajoba sedmi svátostí a svobody církve zůstává důležitým odkazem pro diskuse o etice, právu a politice.
