Přísný půst, smutek a hluboké rozjímání - to všechno patří v křesťanském světě k Velkému pátku. Ježíš byl obviněn z velezrady. Křesťané by se podle něj neměli v tento den zúčastňovat žádných veselí a radostných událostí: „Kdysi se na Velký pátek nehrály žádné zábavy, žádné veselé písničky, nezpívalo se, naopak smutnilo se. Držel se půst, drží se půst doposud. A pokud je to možné, nejedí vůbec. Velký pátek je dnem přísného půstu. Půst byl a je jedním z výrazu pokání. Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolíky od 18 let. V chrámech se koná obřad uctívání kříže. „Večer je středobodem bohoslužby uctívání kříže, protože právě na kříži Ježíš umírá. Velký pátek uznává jako den pracovního klidu asi čtyřicítka zemí, třeba Velká Británie, Německo, Španělsko, Švýcarsko a také Slovensko.
K Velkému pátku se váže i mnoho lidových zvyků. „Od dvanácti do tří hodin, čas kdy umíral na kříži, z Bible víme, že když zemřel - se otevírají hroby, roztrhla se opona, změna světa, konec světa, symbol tohoto - otvírají se poklady. To je přesmyčka v pozemský prospěch. V tradici Velkého pátku má důležité místo také voda. „V tom je prastarý rituál toho, že voda jako symbol světa, symbol života odnáší nečistoty. Lidé se v ní skutečně myjí, voda je živel. Využilo se toho starého věrského podtextu, že je Velký pátek a voda nás ochrání. Omývali se v ní lidé, nosili si ji domů, omývali různá náčiní, kravám se omývala vemena, aby dávávala hodně mléka, vykrápěla se světnice,“ vypočítává lidové zvyky Langhamerová. Od zeleného čtvrtka do bílé soboty někde chlapci obcházejí vesnice s řehtačkami a klapačkami - nahrazují tak mlčící zvony, které, jak se říká, odletěly do Říma.
V některých krajích na Velký pátek - v den, kdy byl Kristus uložen do hrobu, nesměli lidé pracovat na poli - tedy hýbat se zemí. Velký pátek je opět za námi, Ježíš ukřižován, dokonáno jest. Full HD záznam celé události nemáme, obrazy však ano. A není snad lepší stručné shrnutí toho nejdůležitějšího, než lpění na nepodstatných detailech?
1. Když si dřív zákazníci objednávali obrazy, tak se toho někdy vůbec nebáli, a nechali se zakomponovat do díla. Investor obrazu zde v černém se Svatým Petrem, apoštolem Janem a Pannou Marií, Ježíš působí trochu jak dekorace. Kosti a lebka na zemi připomínají divákovi: moc se nesměj, na tebe taky dojde! 2. Salvador Dalí: Kristus sv. 3. Tady je zcela jasné, že to není úplně legrace a že zásadní momenty v životě nevypadají jak v reklamách. Vystižení bolesti, vyčerpání, zmučeného těla a zoufalství je naprosto fenomenální. 4. Svět je barevný, utrpení je černobílé. 5. Trí panely, tři podoby násilné smrti. Pro britského malíře, pro nějž jsou charakteristické zvláštně zdeformované postavy, představují obrazy ukřižování „monumentální konstrukci, na níž lze pracovat s vlastními pocity a vjemy.“ Nepřipomíná vám tento Baconův triptych podivná jatka? 6. Při ukřižování se zatměla obloha („v poledne nastala tma po celé zemi až do tří hodin“). 7. Paolo Veronese: Ukřižování (kolem r. 8. 9. 10. Tentokrát něco barevného ze severofrancouzského venkova, konkrétně v Pont-Aven, kolem bretaňské ženy. 11. Zde opět Ježíš s malířovými současníky, kteří si obraz objednali. Jeden je duchovní, druhý laik. A náš zákazník, náš pán, takže jejich rysy jsou podány velmi pečlivě. Oba smrtelníci vzhlížejí ke Kristu, Kristus pak vzhlíží k Otci. 12. Frederick S. Soudobé outfity, vysoké podpatky… ta scéna prostě není historie, ale současnost a děje se pořád. „Spojeni křížem“, to je název výstavy, kterou můžete navštívit v olomouckém Muzeu moderního umění.
Výstava ukazuje zobrazení příběhu Krista a jeho pašijí od nejstarších projevů až po současnost. Jsou na ní k vidění díla ze sbírek Městských muzeí v německé Žitavě a sběratele Wolfganga Sterlinga. Pokud vás zajímá, jak Kristův příběh a jeho poselství ztvárnili různí umělci, v olomouckém Muzeu moderního umění jste na správném místě. „Je tu nádherný obraz Marie s dítětem od Lucase Cranacha staršího i mladšího. Větší část zaujímá sbírka Wolfganga Sterlinga. Z těch starších období můžeme zmínit jména Michaela Wolgemuta, jeho žáka Albrechta Dürera, Lucase z Leidenu, významných grafiků 16. století. “Je to kniha typu graduálů, která obsahuje zpěvy zpívané při bohoslužbách. A je to skutečně monumentální kniha, která váží asi 25 kg, má na výšku asi 60 cm. A skutečně nejméně dva lidé s ní musí vždycky manipulovat. Má nádhernou vnitřní malířskou výzdobu a velmi dobře ukazuje sepětí Žitavy a Horní Lužice s českými zeměmi. “Osobně se domnívám, že to téma kříže je jak na této výstavě tak obecně prezentováno ve dvou polohách. Já si to tak provizorně nazývám ‘kříž v čase’ a ‘kříž mimo čas’. Tím termínem ‘v čase’ míním to vyprávěcí pojetí, kdy se ukazují příběhy Kristova utrpení, smrti, jeho života, života jeho blízkých, které má za cíl především sdělit určité informace věřícím, poučovat je o těch náboženských skutečnostech. Výstava potrvá do 12. V pojímání Velikonoc na Valašsku se objevují jak tradice pohanské, související se začátkem nového hospodářského cyklu v jarním období, tak tradice křesťanské, kdy je připomínána Kristova oběť pro spásu lidstva.
Nebyly zapomenuty ani evangelijní popisy - Událost ukřižování Krista popisují všichni čtyři evangelisté, a umělci ve svých zobrazeních vycházejí z těchto biblických popisů. Nejstarší vyobrazení Ukřižování pocházejí z 3. století z Palestiny a Řecka. Jedná se o gemy, drobné plastiky vyřezané do kamene, sloužící pravděpodobně jako amulety. Ikonografie se však postupem času proměňuje. Zpočátku je Kristus vyobrazen živý, bez známek utrpení, jako vítěz nad smrtí. Později se ale setkáváme s umučeným člověkem. Souviselo to s teologickými úvahami o dvojí podstatě Krista, boha a člověka. Od 9. století Ukřižování doplňují scény z Kristových pašijí, tedy jeho mučení. Expresivita těchto výtvarných děl měla za úkol apelovat na city věřících. K dramatizaci výjevů dochází ve 13. století.
Dalšími významnými prvky jsou popisy z regionu - kresba uhlem ze sbírek Muzea regionu Valašsko je dílem valašského malíře Aloise Schneiderky, narozeného roku 1896 v Křivém u Valašského Meziříčí. Nejstarší ze tří bratrů Schneiderkových, kteří se všichni vydali na malířskou dráhu, prošel studiemi na Akademii výtvarných umění ve Vídni a Académie Julian v Paříži. I jeho profesní dráha je spjatá se zahraničím. Pracoval jako scénický výtvarník ve Vídni, později v Lublani nebo ve Splitu. V tehdejší Jugoslávii rovněž působil jako pedagog dějin umění a estetiky. Ve třicátých letech se stal kulturním atašé pro Bulharsko a dostal se k práci na restaurování byzantských památek ve Varně, Sozopolu, Sv. Alois Schneiderka ve svém životě hodně cestoval, ať už absolvoval studijní cesty po Evropě nebo výpravy do hor jako alpinista.
Studie k Ukřižování zobrazuje Kalvárii. Uprostřed kompozice vidíme Krista v dlouhé bederní roušce, kterému postava zleva přibíjí hřeby do dlaní. Schneiderka zachytil moment bolestné agónie v Kristově tváři. Zprava stojí spílající postava v klobouku s nataženou rukou. Mohlo by se jednat o jednoho z mnoha posmívajících se židů, kteří na něj pokřikovali. Křesťané si připomínají Velký pátek - den ukřižování Ježíše Krista. Procesí, v němž herci představovali biblické postavy, prošlo ulicemi Jeruzaléma, ale podobné výjevy bylo možné spatřit též v Indii nebo na Filipínách. Tisíce křesťanských věřících a duchovních na Velký pátek prošly ulicemi historického jádra Jeruzaléma, aby si připomněli ukřižování Ježíše Krista. Někteří z věřících nesli na ramenou velké dřevěné kříže, jiní je doprovázeli a zpívali církevní písně, popsala agentura AP. Věřící z celého světa procházeli pomalu ulicí Via Dolorosa, po níž podle tradice Ježíš Kristus nesl svůj kříž při cestě k ukřižování. Celá křížová cesta má 14 zastavení, začíná odsouzením Ježíše k smrti, pokračuje přes jeho ukřižování na vrchu Golgota a končí uložením jeho těla do hrobu. Posledních několik zastavení se tradičně odehrává v Chrámu Božího hrobu, kde byl podle tradice Ježíš Kristus po ukřižování kolem roku 33 pohřben.
tags: #tri #studie #postav #k #ukrizovani