Jsme povoláni k tomu, abychom byli Ježíšovými učedníky. Evangelia rozlišují mezi zástupem a učedníky (např.: Mt 13,36; 23,1). Obojí - učedníci i zástup - chtěli Ježíše slyšet, ale učedníci šli dále než zástup. Měli s Pánem osobní, důvěrný vztah. Chtěli se od něho učit a chtěli ho následovat jako svého Mistra.
Věřím, že Bůh touží po tom, aby každý člověk byl jeho učedníkem. Tou první charakteristikou učedníka je, že se učí od Mistra. Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho mistr. (L 6,40 B21; srov.: Mt 10,24-25) To, že jsme učedníci, znamená, že se učíme a děláme chyby, ze kterých se také poučíme. Mnoho chyb, proher a porážek v minulosti nám může být výbornou školou pro další cestu. Nepromarněme svoje prohry a prosme našeho Pána, aby k nám mluvil a dal nám z nich poučení. Kdo chce mít vždy a hned vše dokonalé, nemůže být Ježíšovým učedníkem.
Naslouchání a následování jako klíčové postoje
Učedníci tedy následují svého Mistra - následují Beránka, kamkoli jde (Zj 14,4). Je zde sebevydání dobrému Pánu, kterého milujeme a kterému důvěřujeme. Ježíš poté, co umyl svým učedníkům nohy, řekl: Chápete, co jsem vám učinil? Vy mne nazýváte Učitelem a Pánem a dobře pravíte; jsem jím. Jestliže tedy já, Pán a Učitel, jsem vám umyl nohy, i vy si máte navzájem umývat nohy. Dal jsem vám příklad, abyste i vy činili, co jsem já učinil vám. Amen, amen, pravím vám, otrok není větší než jeho pán, ani apoštol větší než ten, kdo ho poslal. Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. (J 13,12-17)
Ježíš je naším příkladem, který máme následovat. Na lidské rovině je učednictví mocným nástrojem růstu. Pavel si vybral Timotea za svého učedníka a svého duchovního syna. Timoteus sloužil Pavlovi, jako syn slouží otci (viz Fp 2,19-22; 1K 4,14-17). Máme být učedníky a máme rozvíjet učednické vztahy s lidmi s dobrovolným a ochotným duchem. Písmo zaslibuje zvláště probuzení mezi mládeží, kde bude uvolněn generační přenos Božího požehnání. David prorokuje: Tvůj lid přijde dobrovolně v den tvého vojska v důstojné svatosti. Tvá mládež ti bude rosou z lůna úsvitu. Předávání toho, co do nás Bůh vložil, věrným lidem s učednickým duchem přechází jako štafeta na další generace. Tomuto procesu se násobí naše pomazání a Boží dílo, které nás přesahuje, může být vykonáno.
Naslouchání Božímu slovu a síla záměru
Jak i Pavel popisuje: Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné. Učedník naslouchá, protože se chce něčemu od svého Mistra naučit. Má postoj proroka Izajáše, který vyznal: Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel ucho a já jsem nebyl vzpurný. Zpět jsem neustoupil. (Iz 50,4-5) Protože naslouchal, může něco druhým říci. Ten, kdo nemá učednického ducha, je plný sebe, ví všechno nejlépe, nemusí naslouchat a pak i jeho působení spíše boří a sráží. Učedník naslouchá a pak poslouchá - jedná podle slyšeného. Rozdíl mezi člověkem, který staví na písku a člověkem, který staví na skále, není víra v Boha, ale poslušnost.
Ježíš v podobenství o stavitelích v Matoušovi 7,24-27 nemluví o rozdílu věřících a nevěřících, ale o rozdílech mezi věřícími. Mluví o lidech, kteří slyšeli Slovo (chodili tedy do synagogy, kostela nebo modlitebny), a buď podle něho jednali, nebo nejednali. Proto také Ježíš řekl učedníkům: Jestliže toto víte, jste blahoslavení, budete-li to činit. Naslouchání je klíčový postoj pro všechny naše vztahy. Především se však potřebujeme naučit naslouchat svému Bohu. Vzorem nám v tom může být chlapec, ze kterého se díky naslouchání stal mocný prorok. Jedná se o Samuela, který se již od dětství modlil: Mluv, Hospodine, tvůj služebník slyší.
Skrytost, důvěrný vztah a odolnost vůči davům
Otcové a matky, kteří mají učednického ducha podle Izajáše 50,4-5, si mohou nárokovat i zaslíbení pro svoje děti: Všichni tvoji synové budou Hospodinovými učedníky a hojný bude pokoj tvých synů. Zástup slyšel podobenství, ale nerozuměl jim. Ježíš jim to často ani neusnadnil. Učedníci se však v soukromí ptali Ježíše na výklad a on právě v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval (Mk 4,34). Rozdíl mezi zástupem a učedníky je právě v tom soukromí. Ježíš chtěl, aby se všichni lidé ze zástupu Boha ptali na smysl a rozvíjeli tak s ním důvěrný vztah. To je také důvod, proč Bůh v Písmu mluví v podobenstvích a někdy i v hádankách. Ježíš byl omezen svým tělem, proto si vybral jen dvanáct svých učedníků. To je však vzor pro nás všechny ostatní. Každý může být nyní učedníkem vzkříšeného Pána, který skrze Ducha svatého již není omezen svým tělem.
Ustanovil je jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal hlásat evangelium a aby měli pravomoc vyhánět démony. (Mk 3,14-15) To první je, aby byli s ním - což je pozvání do důvěrného vztahu. Otevíráme mu své srdce dokořán, poznáváme jeho lásku, jeho srdce a jeho záměry a stáváme se jeho milovníky. Náš Bůh přebývá ve skrytosti. Izajáš vyznává: Ty jsi vpravdě skrývající se Bůh. (Iz 45,15 PSP) Důvěrný vztah s Pánem rozvíjíme v soukromí, kde nás nikdo nevidí, jenom on. Ježíš řekl v Kázání na hoře: Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci, který je v skrytu, a tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně. (Mt 6,6)
Božství skrytého života a odolnost proti světským modelům
Nebeský Otec již je na skrytém místě připraven mít s tebou důvěrný vztah. Skrytost je důležitým prvkem Božího království. Je to hodnota, která je naprosto cizí tomuto světu. To je jeden z důvodů, proč Ježíš vyslovil šokující prohlášení: Co je mezi lidmi vysoce hodnoceno, je před Bohem ohavností. (L 16,15 PSP) Rodní bratři Pána Ježíše měli toto světské smýšlení a tak mu radili: Vždyť nikdo nedělá nic vskrytu, chce-li být znám na veřejnosti. Činíš-li tyto věci, ukaž se světu. (J 7,4) Ježíš tyto lidské rady odmítl a Písmo je označuje jako projev nevěry.
Vedle toho však existuje praktická výzva: kdo chce následovat Ježíše, musí počítat s nákladem. Šály a nákldy k tomu patří; Ježíš mluví o tom, kdo jde za ním a nenese svůj kříž, nemůže být jeho učedníkem. (Lk 14,27-33; Mt 16,24) Musíme se naučit být věrní i v malém a s pokorou budovat Boží dílo. Věrný v malém znamená být věrný ve spravování svých financí a ve službách, které jsou před Bohem ceněny. Elíša byl věrný v cizím - ve službě jiného služebníka -, a to ho připravilo na mocnou vlastní službu (viz 1Kr 19,19-21; 2Kr 3,11).
Učedník Ježíše Krista má být tedy člověk, který zůstává v Ježíšově Slovu: Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí. (J 8,31-32) Není to jen pravidelné čtení, ale skutečné setkání s Duchem a mocí Písma. Apoštol Pavel vyzývá: Slovo Kristovo ať ve vás bohatě přebývá. (Ko 3,16) To znamená, že v nás může přebývat i chudě. Boží slovo čteme, rozjímáme nad ním, modlíme se ho, vyznáváme ho a především ho činíme a to vše ve společenství s Duchem svatým. Pak z Bible načerpáme povzbuzení k trpělivosti, naději a uschopnění pro další cestu.
Nové přikázání lásky a misie církve
Učedník miluje druhé jako jeho Mistr. Ježíš řekl: Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13,34-35) V čem je nové toto přikázání? Vždyť již ve Starém zákoně jsme vyzývání: Miluj svého bližního jako sebe samého. (Lv 19,18) To vše platí, ale úroveň je mnohem vyšší - milovat druhé jako Ježíš! Ježíš je v tobě se svojí obětující se a dávající láskou. Ježíš řekl: Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li mé výroky ve vás, požádejte, oč chcete, a stane se vám. Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a stanete se mými učedníky. Jako Otec miluje mne, tak i já miluji vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
Boží slovo v nás a uvědomování si Boží lásky a přízně způsobuje, že naše modlitby jsou naplněné. Poznáváme Boží záměry a modlíme se jeho touhy a on naše prosby vyslýchá. Tím je oslaven! Zodpovězené modlitby oslavují Boha a uvolňují mnohé ovoce. Naším ovocem je vykonání toho, k čemu nás Bůh povolal. Církev by měla být společenstvím učedníků Pána Ježíše Krista, kteří získávají další učedníky.
Misijní povolání a praktické výzvy
Ježíš povolal své učedníky (rybáře) slovy: Pojďte za mnou a učiním, že se stanete rybáři lidí. Po svém vzkříšení Ježíš vyslal všechny své učedníky: Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy a čiňte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. Amen.
Bůh chce učinit nemožné i v našem národě a chce si použít to, co máš - tvoje talenty, dary a vlastnosti. Tak jako rozmnožil pět chlebů a dvě ryby a nasytil jimi mnohatisícový zástup, tak chce i skrze vděčnost rozmnožit tu trošku, kterou máš ty a obdarovat skrze tebe tvoje okolí. Věříš v moc hořčičného zrna? Za Ježíšem šly veliké zástupy, on se k nim obrátil a mluvil o podmínkách učednictví. Mluvil o tom, kdo může a kdo nemůže být jeho učedníkem.
Čteme: Šly s ním velké zástupy. Obrátil se a řekl jim: Přichází-li někdo ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku, manželku a děti, bratry a sestry, ano i vlastní duši, nemůže být mým učedníkem. Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. Neboť když někdo z vás chce postavit věž, což si napřed nesedne a nepočítá náklad, má-li na dokončení stavby? Jinak by se mu všichni, kteří to vidí, začali posmívat, když by položil základ a nemohl by stavbu dokončit. Nebo táhne-li nějaký král, aby se s jiným králem střetl ve válce, což si napřed nesedne rozváží, je-li schopen s deseti tisíci utkat se s tím, kdo proti němu přichází s dvaceti tisíci? Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem. (Mt 14-33)
Dobrá je sůl. Jestliže by však i sůl ztratila chuť, čím bude ochucena? Nehodí se ani do země ani do hnoje; vyhazují ji ven. Pokud se opravdu toužíme stát učedníky, musíme sedět nad nákladem, počítat ho a spoléhat na Boží sílu, ne na vlastní síly. Je to cesta vedení Duchem a trvalého naslouchání Pánu.
Proměna a naděje skrze proměnění
Jeden z klíčových okamžiků představuje Proměnění na hoře Tábor. Jan, Petr a Jakub byli svědky božské slávy a ukázky toho, kam vede kříž, když Ježíš ukázal svému učednictví svůj pravý obraz. Křesťanský kříž není ozdobou, ale pobídkou k lásce a obětavosti, která zachraňuje lidstvo ze zla a hříchu. V postní době rozjímejme o Ježíšově utrpení, smrti a vzkříšení jako o jádru naší víry a učednického života.
Proměnění Páně
Na základě těchto textů a příkladů z učednického života vidíme, že skutečné učednictví vyžaduje hluboké naslouchání, důvěrný vztah k Bohu, odolnost vůči davům, následování Mistra, a ochotu nést kříž. To vše vede k tomu, že se z nás stávají nástroje Boží slávy, které mohou vykonat velká díla a přinášet hojné ovoce pro Boží Království.