Velikonoce jsou největším svátkem křesťanů a v české tradici se pojí s bohatým liturgickým rámcem i lidovými zvyky. Zelený čtvrtek zahajuje Velikonoční triduum, které vrcholí nedělí Zmrtvýchvstání Páně; během něj věřící prožívají umučení, smrt i zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Velký pátek bývá dnem přísného půstu a vzpomínkou na Kristovo ukřižování; na některých místech se konají bohoslužby na památku Umučení Páně a křížová cesta. Bílá sobota pak připomíná Ježíšovo pobývání v hrobě a večerní vigilie před slavnostníMší ze zmrtvýchvstání; neděle Zmrtvýchvstání slaví největší oslavou v křesťanském roce, často s oslavným chvalozpěvem a čtením Pašijí a pašijových textů.
Zelený čtvrtek a ustanovení eucharistie
Zelený čtvrtek slaví poslední večeři Ježíše s apoštoly a připomíná ustanovení svátosti kněžství a Eucharistie; dopoledne diecézní biskup spolu s kněžími světí oleje - oleum infirmorum, oleum chrismatis a oleum catechumenorum. Večer se koná mše svatá s mytím nohou učedníkům a připomínkou Ježíšovy pokory; při bohoslužbích se používají klapače až do soboty místo zvonů. Tímto dnem začíná velikonoční triduum.
Velký pátek: den utrpení, půstu a oběti
Velký pátek je dnem přísného půstu; věřící se modlí a připomínají Kristovo ukřižování a pašije podle Jana; mše svatá se nekoná, namísto toho probíhají obřady uctívání kříže a čtení pašijí. Kříž zde bývá zobrazen jako vítězné znamení vykoupení a vyvrcholení Kristova díla spásy. Slaví se Těžiště bohoslužby Slova a zřetel na utrpení a smrt Pána, s důrazem na to, že Kristus zemřel za lid a že zlo nezničí lásku a naději.
Bílá sobota a vigilie před Zmrtvýchvstvím
Na Bílou sobotu se věřící modlí u Kristova hrobu a očekávají jeho zmrtvýchvstání; večer se slaví mše ze zmrtvýchvstání Páně a na mnoha místech začíná slavnostní oheň a zapálení paškálu, symbolizujícího světlo Kristova vzkříšení. V kostele se poté slaví svěcení ohně a svíčky se rozsvěcují pro průvod věřících do temného kostela; Paškál světí a vychází chvalozpěvy oslavující Pánovo vítězství nad smrtí.
Neděle Zmrtvýchvstání a Velikonoční triduum
Neděle Zmrtvýchvstání je vrcholem Velikonočního tridua; mše svatá je slavnostní a připomíná, že Kristus vstal z mrtvých a zničil hřích a smrt. Triduum, tedy třídení od Zeleného čtvrtka po Velikonoční neděli, vzniklo v Jeruzalémě v 4. století a dnes vychází z římského liturgického lekcionáře; mezi čteními se objevují exod 12, 1-4.[5-10], 1 K 11, 23-26 a Iz 52,13 - 53,12, z nichž vyvěrá pesachová hostina, ustanovení Večeře Páně a pátý až šestý čtení o služebníkovi. Pašije dle Janovy tradice doplňují texty o Ježíšově smrti, vzkříšení a slavení eucharistie.
Lidové a liturgické zvyky Velikonoc
Četné lidové zvyky souvisejí s Velikonocemi: „pomlázka“ na Červené pondělí, která vyplácí ženy vrbovými pruty, má být součástí tradice bez zvláštního liturgického významu. Dříve se na Velký pátek věřilo, že se otevírá země a praktikují se zákazy pracovat na poli či bílit; lidé se mlčky modlili a dbali na úctu k přírodě. Rakousko a Německo také ovlivnily některé výrazy a tradice, například Zelený čtvrtek s výrazem greinen, který souvisí s pláčím. K tradičním velikonočním jídlům patří jidáše mazané medem, mazance a beránek; během Bílou sobotu se světí oheň a lidé si vychutnávají posvátné rituály.
Další součásti liturgie a teologické souvislosti
Eucharistie, která bývá podávána při svatém přijímání, je klíčovým prvkem Velikonoc; Paškál symbolizuje vzkříšeného Krista a Pašije připomínají utrpení Páně. Křížová cesta, Misa chrismatis a další liturgické momenty doplňují triduum a poskytují hlubší pohled na Kristovo utrpení i naději vzkříšení. Věřící mohou nadále obohatit své poznání skrze liturgické texty a biblické čtení, která bývá čtena během Velikonoc.
- Zelený čtvrtek: ustanovení svátosti kněžství, eucharistie, svěcení olejů, mytí nohou.
- Velký pátek: půst, pašije, uctívání kříže, mše není sloužena.
- Bílá sobota: modlitba u hrobu, vigilie, svěcení ohně a paškálu.
- Neděle Zmrtvýchvstání: slavnostní mše, oslavy a čtení textů o zmrtvýchvstání.