Velký pátek je dnem, který ukazuje cestu utrpení a oběti Ježíše Krista jako cestu ke svobodě člověka. Slovo vykoupení je metafora vzatá z vykupování otroků, čili znamená učinit člověka svobodným; Bůh učinil člověka svobodným, svoboda je jeho největší dar, a tato svoboda však může být ztracena - právě to je obraz pekla podle křesťanské tradice. Peklo není jen podzemní místnost, nýbrž stav vědomého odvratu od Boha a od bližních, incurrvatus in se ipsum, uvádí Augustin. Pašije nám připomínají, že peklo může být i neadekvátním chápáním lidského hrdého odmítnutí pravdy a spravedlnosti, a že Ježíšovy poslední okamžiky ukazují, že peklo je i hřímem odvrácení od Boha.
Na kříži Ježíš ukazuje, že boží láska dokáže překonat zlo i bez zloby: „Ježíš přišel jako ten, který se nezalekl bolesti ani smrti.“ V okamžiku utrpení tedy Kristus vítězí nad peklem zoufalství, proměňuje bolest v modlitbu a v otázku Bohu: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Z tohoto výkřiku vyplývá hluboká teologická interpretace: opuštění Bohem není umlčením Boha, ale vyvoláním hlubší modlitby a důvěry v Boží plán. Bedřich Bridel a další autorité ukazují, že tento okamžik má svou liturgickou a duchovní dimenzi - Ježíšův kříž je světlem pro svět, které navyše zobrazuje zlo světa, ale i cestu k naději skrze víru a odpuštění.
Janův pohled na pašije a vzkříšení spojuje smrt a zmrtvýchvstání jako dvě související skutečnosti: nejedná se o náhodné odpoledne, ale o dějiny, které směřují k vyřešení - k triumfu života nad smrtí. Kříž tedy není jen záznam utrpení, ale zrcadlo světu, které odhaluje zlo, hřích a božskou spravedlnost zároveň. Pašije zahrnují mocenské složky - velekněží, Piláta, žoldnéře - a ukazují, jak různá „mocnost světa“ spolupracuje na ukřižování. Ale skrze to vše Kristus jde cestou oběti a volby: neodesílá odpor, nýbrž svou obětí uzdravuje svět a otevírá naději pro budoucnost.
V kontextu dnešního čtení je důležité uvědomit si, že „být s Bohem“ není totéž co „být věřící“ v pojmy; bytí s Bohem je způsob existence. Na kříži Ježíš prožívá temné okamžiky, které připomínají lidskou zkušenost nouze, pochybností a prázdnoty. Nietzscheho „Bůh zemřel“ bývá přítomen v debatách o víře, a odpověď není bagatelizovat nouzi, ale nabídnout zdroj věčnosti: Ježíšova oběť a jeho smrt na kříži. Paradoxně právě tato temnota otvírá vzkříšení; Ježíš však nezůstává jen mrtvým, nýbrž je přítomen mezi učedníky jako ten, který žije a dává pokoj a jistotu: „Pokoj vám.“
Osudovou otázkou Velkého pátku je: proč Ježíš musel zemřít?
Odpověď zní: pro lásku a pro naše spasení; jeho smrt nebyla selháním, ale zřetelným vyznáním, že láska je větší než smrt. Ježíšova smrt na kříži představuje prolití krve jako nové smlouvy, která spojuje Boha s lidmi skrze oběť Bezpodmínečné lásky. Kalich církevního uctívání na Velký pátek a symbolika kalicha v Getsemanské zahradě naznačují, že Kristus pije „kalich“ Božího hněvu a lásky, aby vytrhl z temnoty ty, kdo svým sobectvím odvrací od Boha. Apoštol Pavel uvádí: „stal se pro nás hříchem.“ Luther a Kalvín viděli, že Kristus na kříži zakusil muka zatracenosti; ohromující je poznání, že peklo a bolest na kříži patří k průběhu milosti, která má za cíl záchranu člověka. Ačkoliv tento obraz vyvolává bolest, je to právě působení Boží lásky, která nás učí, že hodnota člověka neklesá na základě sociálních či materiálních měřítek.
V odpoledních hodinách Velkého pátku se před čtením pašijí objevují scenérie, v nichž se zjevuje nejen utrpení, nýbrž i naděje: „Dokonáno je!“ A tato slova ukazují, že Kristus podle biblických tradic smířil lidstvo s Bohem. Po ukřižování a smrti Ježíše jsou jeho tělo a krev spojeny do pláten, a nakonec dochází k pohřbení v zahradě; Josef z Arimatie a Nikodém se postarají o tělo a zajistí mu důstojné pohřbení. Tím se završuje velkopáteční liturgie, která zakončuje pašijový cyklus a připravuje na radostný příchod Velikonoc.
Vzkříšení jako živý impuls pro život věřících
Vzkříšení není jen minulou událostí; je to výzva pro dnešní život: „Ježíš je vzkříšen.“ Zjistíme, že vzkříšení vyzývá k životu podle Kristova vzoru: život v pokoře, zasvěcení a ochotě sloužit druhým. Vzkříšení znamená naději, že dobré věci nepřekonají jen smrt, ale že láska a odpuštění mohou být skutečné zdroje života. Učedníci reagují na setkání se zmrtvýchvstalým rozpačitě, ale postupně jim dochází, že vzkříšení není jen koncem, nýbrž začátkem nové cesty pro církev a pro každého z nás. Cesta, kterou ukazuje, není cesta k uchováním života za každou cenu, nýbrž život sdílený s bližními a dáný pro druhé.
Velký pátek připomíná, že svět nemá poslední slovo nad člověkem - a že Boží láska, která se zjevuje na kříži, je zdrojem svobody a nového života. Slova o tom, že hodnota člověka nespočívá v tom, kolik má peněz či úspěchů, jsou klíčová: „Vaše hodnota spočívá v Bohu, v jeho milosrdné a milostivé lásce.“ Tato přeměna mysli vede k osvobození od pocitů viny a k otevření světa pro opravdovou lásku a odpuštění. A to je jádro velikonočního poselství: Velikonoce nám přinášejí nejen změnu v životě jednotlivce, ale i proměnu vztahů a celé společnosti skrze nový způsob bytí, který se neklání zlému, ale odpouští a miluje.
Jak prožít Velikonoce dnes podle kázání Velkého pátku
Pozornost k Pašijím podle Jana ukazuje, že kříž není jen symbol bolesti, ale zrcadlo světu, ve kterém se písmo a realita střetávají. Dnes stojíme před otázkou, jak žít v souzvuku s vzkříšením: že láska a odpuštění mohou změnit svět a že naše hodnota spočívá v Boží milosti, a ne v našich měřítkách. Velikonoční triduum nám tedy nabízí tři klíčové okamžiky: Zásvětí Velkého pátku, samotné ukřižování Ježíše Krista a následné vzkříšení, které proměňuje naše životy a pomáhá nám žít ve svobodě, kterou nám Bůh dává. Každý z nás je vyzýván k tomu, aby přijal Kristovu oběť jako základ své identity a práce pro druhé, aby se stal účastníkem Ježíšova života a světla, které přináší naději věčného života.
Král prokletí | Kázání Jonathana Cahna | Velký pátek 2025
Na závěr: Velký pátek nám připomíná cenu lidského života, a to nejen v ekonomickém či sociálním smyslu, ale hlavně v hodnotě, kterou Bůh vkládá do každého člověka. Nejde o to jen přežít dny, ale o to žít podle pravdy a lásky, která se rodí z Kristova kříže a posiluje v nás víru v naději Velikonoc. Touto nadějí se můžeme inspirovat i dnes, když čelíme nejrůznějším formám strachu, nejistoty či bolesti - že Kristus je „pokoj“ a že naše hodnota je neotřesitelná díky jeho vykoupení.