Podle tradice je Velký pátek spolu s Bílou sobotou jedním dnem v roce, kdy se nevysluhují žádné svátosti, vyjma svátosti pokání a pomazání nemocných. Nekonají se tedy žádné mše svaté, pouze obřady s rozdáváním eucharistie. Oltářní obrazy i kříže mohou být zakryté. V tento den se křesťané na celém světě postí a připomínají si Ježíšovu cestu na Golgotu, ukřižování a uložení do hrobu.
Velký pátek má tři části: bohoslužbu slova, uctívání kříže a přijímání eucharistie. Pašije dle Jana se čtou stejně jako na Květnou neděli, tentokrát ale bez světel a bez okuřování; čtení má slavnostní ráz a má zvláštní oslovení. Po pašijích se vyřizují obřady, které se mohou v domácnostech či kostele lišit; obřad uctívání kříže může být různý a může být i vynechán. Žádný hudební doprovod typicky není vhodný, Velký pátek je dnem ticha, ale lze zpívat tzv. výčitky (lamentace).
Meditační a liturgické rámce Velkého pátku
V našem kostele po celý rok od Popeleční středy 2020 zůstává mohutné kyvadlo architekta Josefa Pleskota; nekýve, zůstalo v tichu zavřeného chrámu a možná tak tím více připomíná kříž. Pašije a další obřady se dříve uvádějí v souladu s Caeremoniale episcoporum a Přípravou na velikonoční svátky a jejich slavení, které doporučují zvláštní způsob čtení pašijí a liturgický rámec bohoslužeb. Zpívání pašijí má být slavnostní a zajišťováno třemi osobami: vypravěčem, čtenářem a lidem, a není doporučeno vynechávat žádná čtení.
1. Hledají se věrní, kdo je „Beránek Boží“ - text pašijí pokračuje čtyřmi hlavními větami, z nichž vyplývá představa Ježíše jako obětovaného služebníka: „Hle, můj Služebník dojde úspěchu...“ 2. následuje popis Ježíšova utrpení, spravedlivého Služebníka, který „nesl naše utrpení“ a „na něho uvalil vinu nás všech“; obě pasáže odrážejí starozákonní a novozákonní kontext utrpení a oběti.
Texty a jejich duchovní význam
V 1. části Velkého pátku se čtou pašije, v nichž je vyjádřena úloze Krista jako věrného obětního Beránka, který byl „pro naše nepravosti“ proboden a „ranami nás uzdravil“. 2. část podává svědectví o Ježíšově vzestupu do nebe a jeho nelítostném vytrvání před známými i neznámými lidmi; zdůrazňuje, že Ježíš „přistoupil k trůnu milosti“, aby nám poskytl milost v časech potřeby.
„Kdo uvěřil, co jsme slyšeli?“ a „zástupce lidu“, jenž nesl vinu, ukazují na široký kontext spásy, který Velký pátek připomíná: Kristus zemřel, aby nastolil smíření a odčinil hříchy světa. Pašije postupně vedou až ke korunování a ukřižování, kdy Pilát, velekněží a vojáci spolu tvoří rámec pro vyřčení rozsudku a realizaci Kristova posvátného utrpení.
Na praktické rovině je důležité, že během obřadů je kladen důraz na ticho, modlitbu a prostotu; hudební doprovod bývá vynechán a prostor je nastaven ke kontemplaci a modlitbě. Významným prvkem je i modlitba za oběti pandemie a za obecné dobro lidstva, což ukazuje, že Velký pátek není jen historická památka, ale žijící okamžik modlitby za svět.
Pastorální a modlitební výzvy dne
Obřady zahrnují zvláštní přímluvy a modlitby, které odrážejí starobylé texty, a v letošním roce jsou doplněny i nová přímluva za pandemie. V modlitební části se vyžaduje tichá meditace a krátká, zjednodušená vyjádření modlitby Otče náš a dalších přímluv, aby byl plně zachován duch Velkého pátku bez zbytečného rušení. Význam slavení spočívá v hluboké důvěře v Boží milost a v sjednocení věřících kolem Kristova kříže a oběti.
Velkopáteční pořadí připomíná, že Ježíš „vzal kříž na Golgotu“ a že na něm byl ukřižován spolu s dalšími, s nápisem „Ježíš Nazaretský, židovský král“ na kříži. Z vyobrazení tohoto momentu čteji pašije a zpívá se, aby se věřící mohli vcítit do ran a bolesti Vykupitele.
Kroky meditace a křížová cesta
Kromě samotných Velkopátečních obřadů se konají různé křížové cesty - v přírodě, v kostele či v soukromí - které nabízejí široké možnosti pro meditaci. Kdo chce, může meditovat bez komentáře nad jednotlivými zastaveními; kdo má rád poetický jazyk, může použít text křížové cesty od Paula Claudela. Anebo zůstat v tichu.
V souladu s posvátnou liturgií lze v domácnostech zakryté oltářní motivy a obrazy připomínat tichým způsobem a zůstávat ve spojení s Kristem v období Velkého pátku.
Improvizované, ale plné naděje poselství dne
Velký pátek je zároveň dnem naděje, protože připomíná Kristovo utrpení a smrt, ale zároveň otevírá cestu k Velkému sobotnímu slavnostnímu očekávání - Vzkříšení. Texty a modlitby zahrnují i výzvy k jednotě a modlitbám za mír a záchranu duší.
Texty vyjadřují, že „Kristus zemřel za všech lidi i za ty, kdo ho neznají“ a že „Pašije mají zvlášť slavnostní ráz“, čtení probíhá před větším shromážděním a zůstává součástí tradice.
V závěru dne je vyjádřena touha po obnově morálních hodnot a jednoty církve prostřednictvím modliteb a obětí. Kříž je nejen symbolem bolesti, ale i naděje a povzbuzující připomínkou toho, že láska Kristova zůstává živá i tvá říkejte.
Praktické poznámky pro věřící a rodiny
Velký pátek vyzývá k tichu, k zamyšlení nad utrpením a obětováním se Bohu, ale také ke sdílení víry s rodinou a komunitou prostřednictvím křížových cest a modliteb. V tomto dni se může proskočit do meditace i s poezií či textem křížové cesty, a to podle potřeb publika.
Po přečtení pašijí a modliteb se doporučuje krátká chvíle tichu a rozjímání, kdy se vyplní skrytá promluva Boha o lásce a vykoupení.