Veronika Valíková je celkem známá učitelská persóna. Publikuje často, občas jsou její myšlenky dobré, občas napíše hlouposti. Vrchol toho druhého je její poslední blog, který se jmenuje „10 důvodů, proč u nás zachovat víceletá gymnázia“. Před několika lety jsem upozorňovala, že maturitní seznamy četby povedou k povinné četbě a že školy si budou chtít usnadnit práci a vytvoří minimalistické seznamy, které si ročníky budou plynule předávat. Z českého jazyka neuspělo u maturity 9,4% žáků. Můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. Můžete neomezeně číst iDNES Premium bez reklam a můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Podle sdělení ředitele Centra má dokument sloužit studentům a učitelům, respektive má jim naznačit, jaká jména a jaké pojmy se mohou v DT vyskytnout. Klasické dělení podle učebnic, které se už roky nemění. Co na tom, že ti nejlepší autoři se většinou ze směrů a ismů sami vyčlení nebo jsou zkrátka nezařaditelní (Shakespeare, Goethe, Dostojevskij…). V českých školách se bude dál učit literatura podle šuplíčků - a běda těm, kteří se do žádného nevejdou nebo patří do šuplíčku opomíjeného. Seznam starší české literatury je tradičně velmi mohutný - vždyť kterého maturanta by nezajímala Alexandreida, Mastičkář či Podkoní a žák :).
Reflexe literárního světa a kánonu v době změn
Ve světové literatuře 19.století chybí například sestry Brontëovy (EmilynoVichrnné návrší je jednou z nejčtenějších a nejceněnějších knih anglické literatury vůbec a Charlottina Jana Eyrová byla jen v posledních letech dvakrát zfilmována), E. Rostand a G. B. Shaw, jejichž Cyrano a Pygmalion patří k nejoblíbenějším kouskům diváckým i hereckým už více než sto let, či jedni z prvních nositelů Nobelovy ceny, H. Sienkiewicz a S. Lagerlöfová. Pomyslnou „třešničkou“ je ovšem výběr autorů 20 století. Spoluautoři kánonu avizovali, že seznam by se měl vyhnout posledním třiceti letům. Budiž. Prohlédla jsem si jména ve světové literatuře a po krátké úvaze se rozhodla spočítat laureáty Nobelovy ceny: T. Mann, B. Pasternak, E. Hemingway, J. Steinbeck, A. Solženicyn, A. Camus, G. G. Márquez, J. Seifert. Pulitzerova cena - pouze E. Hemingway. Do seznamu světové literatury se nedostali ani další nositelé Nobelovy ceny (již zmíněný G. B. Shaw, F. Mauriac, H. Hesse, E. O´Neill, J. P. Sartre, S. Beckett, I. B. Singer, W. Golding, abych jmenovala ty čtené, hrané a stále oblíbené), ani nositelka Pulitzerovy ceny M. Mitchellová, jejíž Gone with the Wind je prý druhou nejčtenější knihou hned po Bibli.
Že tu chybí F. S. Fitzgerald, V. Nabokov, J. Fowles či profesoři C. S. Lewis a J. R. R. V poměru ke spoře zastoupené světové literatuře vyznívají jména českých básníků, jež by měl maturant znát k DT, poněkud nemístně: Sova, Bezruč, Březina, Dyk, Wolker…. a S. K. Neumann, samozřejmě. Na tuto otázku očekávám odpověď. Závěrem malé povzdechnutí a předpověď. Před několika lety jsem upozorňovala, že maturitní seznamy četby povedou k povinné četbě, protože školy si budou chtít usnadnit práci a vytvoří minimalistické seznamy, které si ročníky budou plynule předávat. Orwell, kterého nám zatím v seznamu nechali, se musí ve Spisovatelském nebi popadat za břicho. Pokud ovšem nepláče. Už by se konečně mohl probudit někdo z žijících spisovatelů či profesorů literatury, máme-li nějaké, (profesor P. A. Bílek řeší lyrické subjekty a M. C. Putna odvolává prezidenta) a vysvětlit Cermatu, že literatura je největší učebnicí etiky a že její výuku svým počínáním systematicky vraždí.
Češtinářky a období nejistoty
My, češtináři, už mnoho nezmůžeme. Na šlendrián upozorňujeme zhruba šest let. Jsme unavení, zbylo nás, akceschopných, asi pět. A pokud veřejnost nebude zajímat, co, jak a proč se učí jejich děti v hodinách literatury - a že se obloukem vracíme k systému, který nás všechny za komunistů hodně nebavil - budeme opět radostně hledat metafory a metonymie v básních S. K Neumanna a J. Za Kraj! Za Froda!
Recenze a rozhovory s Veronikou Valíkovou popisují, že její kniha Češtinářky je hluboký portrét učitelské reality: „Kniha, která se lépe čte, než se o ní píše, protože ta kniha je život.“
Sesterské domino a zrcadlo vztahů
Rozhovor s autorkou říká, že Sesterské domino se zabývá sourozeneckými vztahy, kde rivalita rodičovské podpory a majetku hraje klíčovou roli. Veronika Valíková vyvrací představu idylických sourozeneckých vztahů a ukazuje jejich často krvavé a složité povahy. A právě o něm je zhruba polovina mých povídek.
V knize Češtinářky autorka popisuje život učitelky, která bojuje se soukromými démony a prochází jednotlivými stupni pekla až na samé dno, aby mohla znovu stoupat nahoru. Do poslední tečky včetně neschopnosti zejména češtinářek oddělit svůj život školní od svého života soukromého. Neboť kdo jiný by měl prožívat životy svých knižních hrdinů, když ne češtinářky.
Charakteristika a styl Valíkové
Češtinářky jsou vnímány jako kniha pro labužníky, kde Tereza Trhlíková vykresluje sarkastickou a intelektuální hrou; její vztah k „Čaroději“ a k dalším postavám otevírá otázky o víře, vztazích a morálce. Ačkoliv próza je náročná, často se čte jedním dechem a nabízí čtenáři prostor k zamyšlení nad současným stavem školství a literární výuky.
Autorka se nevzdává humanismu a ukazuje, že i v kritice lze nalézt místo pro naději a možnost změny, a to prostřednictvím postav, které bojují za smysluplnou literaturu a vzdělání. Kamarádka a kolegyně Terezy, mimo jiné, představují další rozměry školního života, které Valíková vnáší do příběhu s jemnou ironií a hlubokou empatií.
Češtinářky tedy nejsou jen o kritice systému, ale také o lidskosti učitelů, jejich vášni pro literaturu a snaze zachovat důstojnost vzdělání tváří v tvář byrokratickým nástrahám a každodenním výzvám.
tags: #veronika #valikova #k #dopisu #katolickych #aktivistu