Walter Halloran, veterán a komorník jedné rodiny, se stal součástí historického období, které se navazuje na D‑den a osudy vojáků i občanů, kteří během války na sebe vzali riziko. Narodil se 25. srpna 1923 v Chatfieldu, Minnesota, a dětství prožil na farmě v těžké době Velké hospodářské krize. I když byl mladý, přestal hospodářství být dostatečné a jeho cesta vedla k Hollywoodu a později k armádnímu fotografickému sboru, kde využil zkušenosti komerčního fotografa a stal se válečným dokumentaristou.
Jako nejmladší a nejmenší člen si vysloužil přezdívku Skippy a rychle si vybudoval pověst spolehlivého a schopného fotografa, který byl přiřazen k malé týmu a cestoval po Spojených státech na záznamy v průběhu zkoušek. Následně byl přidělen k čtyřčlennému týmu a nakonec se objevil na plátně veletrhu, když se jeho jednotka vydala přes Atlantik. Před samotným vyloděním na Omaze a Utah Beach byl vybaven 35mm STILL kamerami a slavnými staršími fotografickými nástroji, zatímco jeho hlavní kamerou byl 35mm Eyemo, který byl odolný, ale zároveň náchylný k problémům v terénu.
V okamžiku, kdy dorazili na breh, jeho úloha byla jasná: dokumentovat výsadek a operace pěchoty, i když to znamenalo vystavit se palbě. Jeho nejvýraznější záběry zahrnovaly scenérie z pláží a akce, které provázely postup vojáků. Během D‑dne na Omaze se potýkal s obrovským chaosem, výstřely a hustou mlhou krví, a přesto se mu podařilo zaznamenat momenty, které by se později staly ikonickými. Jeho záznamy zahrnovaly i záběry z boje a záznamy situací, kdy se jeho tým musel vypořádat s nepřátelskými hroty na pláži.
Po válce se Halloran stal nositelem řady ocenění. Byl oceněn Čestnou legií za službu ve druhé světové válce a dříve mu byla udělena Stříbrná hvězda za záchranu života velitele pod palbou, když ho odvedl na ošetřovnu a naléhal na okamžitou léčbu. Dále vyvinul odvahu a vytrvalost, když během boje s jedním Němcem, který měl zpravodajské informace, samostatně jej dopadl a zadržel. Své záznamy o bitvě u Arden a osvobození Buchenwaldu provedl i během konce války.
Halloranův příběh je i o skromnosti a věčné přítomnosti současného života. Žije především současnými záležitostmi svých dětí, vnoučat a pravnoučat a na vlastní vojenské úspěchy příliš často nemyslí; když se na něj obrátíte s otázkou, vyvolává tichou hrdost k plnění své povinnosti. I když se o jeho službách neustále příliš nemluví, jeho odvaha zůstává pevnou součástí rodinné paměti.
V českém kontextu se proměňují i jiné příběhy související s pojmem „vymítání ďábla“. Přehled filmu Vymítač ďábla z roku 1973, který získal dvě Oscara a čtyři Zlaté glóby, ukazuje, jak se do literárních i filmových děl promítla skutečná historie a legendy. Děj vychází z příběhu, který začal v roce 1949, kdy se u středisků v Washingtonu a St. Louis řešil případ chlapce známého pod pseudonymem Ronald Doe a později zpracovaný Williamem Peterem Blattym.
V písmenkách tehdejšího tisku a v akademické diskusi se objevují různé názory na to, zda byl Ronald Doe skutečně posedlý démony. Bowdern a Halloran pracovali s asistentkami a s katolickou komunitou, aby provázeli rituály a dokumentovali je pro další zkoumání. V procesu, který byl popsán v kronikách a v novinových výpovědích, existuje několik nejasností a sporných bodů, které dělají z příběhu předmět debat a inspirací pro uměleckou reflexi.
Na konkrétním místě a čase se odvíjí řada historických odkazů: hotelový pokoj a nemocnice, kde probíhala rituální činnost, dům v Roanoke Drive a starší archivy Bowderna a Hallorana. Dům zůstal stát a i když byl dům opuštěný, legenda nepřestávala přitahovat pozornost novih majitelů, kteří v roce 2005 dům koupili a zachovali její atmosféru. Když se v roce 1993 objevila kniha Posedlý od Thomase B. Allena, znovu se otevřely záznamy a vzpomínky na roli Hallorana v témže období.
Waltera Hallaorana lze tedy chápat jako fotografa, který průběžně sledoval dění z doby, kdy se psala historie a která byla ukotvená v jeho schopnostech zaznamenávat okamžiky a zprostředkovávat hmatatelnou realitu této války. Jeho příběh rezonuje napříč médii - od filmových adaptací až po historické portréty a svědectví členů rodiny a komunity.
