V červenci roku 1949 byl Lublin svědkem zázraku na kopii Panny Marie Čenstochovské: slzy na tváři madony učinily z události široce známou kapitolu katolické duše po druhé světové válce a v době komunismu. Důsledky těchto projevů se promítaly do života věřících i do postoje církve vůči zjevením obecně.
Lecké počátky a průběh v Lublinu
3. července 1949 zůstala skupina věřících po slavnostní mši svaté na chvíli tiché modlitby před kopií obrazu Panny Marie Čenstochovské. Jedna z modlících se lidí, sestra Barbara Sadowska, si všimla, že po pravé straně obličeje Panny Marie stéká slza. Nejdříve kněz zpochybnil nadpřirozený zdroj tekoucí kapaliny. Myslel si, že to mohlo v té době souviset s obnovou katedrály. Když však vešel do kostela a viděl vzrušení na tvářích shromážděných lidí, přiblížil se k obrazu a viděl slzy kapající z jejích očí. Před obrazem se shromažďovaly davy lidí. Každý chtěl vidět tento neobvyklý jev na vlastní oči. Navzdory pozdním hodinám přibývalo houfně lidí, kteří toužili vstoupit do katedrály. Ti, kteří přišli, se modlili a zpívali.
„Jasně jsem viděla tento proud slz jak stéká na Mariině tváři.“ Informace o událostech v katedrále se rychle dostaly i ke komunistickým autoritám, které si nemohly dovolit šířit kult Panny Marie. Ti, kteří věřili v nadpřirozenou povahu slz na obraze, byli nazýváni „blázny“. Mnoho účastníků těchto událostí zadržela policie. Od 10. do 17. července jeden ze skrytých provokatérů v davu zakřičel, že lešení použité na opravu katedrály se zřítilo. V důsledku paniky byla 21-letá studentka Helena Rabczuk ušlapána a dalších 9 lidí utrpělo četná zranění. Kněží působící v katedrále v Lublinu byli obviněni ze smrti dívky. Tento zázrak provázely činy mimořádné zbožnosti. U zpovědí stály dlouhé řady lidí. Někteří se vyznávali ve zpovědi po 10, 20 nebo dokonce 50 letech.
„Pamatuji si, že jednou vstoupila do katedrály žena s malým ochrnutým chlapcem v náručí. Položila dítě na oltář Panny Marie a začala prosit o jeho zdraví.“ Mnohé laskavosti, které byly vyprošené na tomto místě, připomínají votivní tabulky zavěšené u zázračného obrazu. Žádný z Lublinských biskupů nikdy oficiálně nepotvrdil nadpřirozenou povahu událostí roku 1949. Pouze zpětně můžeme vidět nepřímé přijetí Církve. Během svého pobytu v Lublinu se Jan Pavel II. toto místo často navštěvoval jako přednášející na Katolické univerzitě v Lublinu. O několik let později, během své návštěvy v italských Syrakusách v roce 1994, zmínil historii plačících obrazů Matky Boží a zmínil se i o katedrále v Lublinu. V roce 2012 Vatikánská kongregace pro bohoslužbu a svátostnou disciplínu schválila zřízení svátku plačící Matky Boží pro arcidiecézi v Lublinu na 3. článek z 27. 7.
Medjugorje a další známá mariánská zjevení
Medjugorje (Bosna) - V nynější jihozápadní Bosně a Hercegovině se nachází vesnička, o kterou by pravděpodobně před několika desítkami let žádný turista ani nezavadil. Vše se změnilo 24. června 1981, když se šestici mladých lidí údajně začala zjevovat Panna Maria. Z Medjugorje se najednou stalo vyhledávané poutní místo. Na rozdíl od jiných zázraků, například v portugalské Fatimě či francouzských Lurdech, je ale toto zjevení zpochybňováno. Katolická církev je ve věci autenticity událostí v Medjugorji stále zdrženlivá.
Památným místem údajného prvního zjevení Panny Marie je místo zvané Podbrdo, v kopci nad vesnicí. Ivan, Marija, Ivanka, Mirjana, Jakov a Vicka poté začali vídat ženskou postavu ve stříbrném šatě. „Mír, mír, mír a jenom mír! Mír musí zavládnout mezi člověkem a Bohem a též mezi lidmi,“ zněla prý první slova, která k vizionářům pronesla. Zjevení se poté ještě mnohokrát opakovala. Panna Maria lidem sděluje poselství, která jsou dokonce zveřejňována na webových stránkách. Někteří z vizionářů tvrdí, že s ní rozmlouvají dodnes. Setkávat se s Pannou Marií mají na různých místech, například i doma. Právě velká četnost zjevení ale budí rozpaky. Nejen mezi věřícími se diskutuje o tom, zda v Medjugorji nejde jen o dobrý byznys.
Německý fotograf Walter Furhoff třeba v roce 1985 vyfotografoval přes okno místní vizionáře, jak sepisují „poselství“ věřícím, a dodnes tvrdí, že se jedná o podvod. Poutníci nicméně přicházejí dál v hojném počtu. Vatikán je k událostem v Medjugorji po léta skeptický. Od zjevení se několik vyšetřovacích komisí vyjádřilo, že zjevení s největší pravděpodobností nebyla nadpřirozeného původu. Už počátkem 90. let církev nedoporučila organizování poutí a varovala před spisy a knihami, které s vizionáři údajná Panna Maria sepsala. Loni Svatý stolec oznámil, že při Kongregaci pro nauku víry byla zřízena zvláštní mezinárodní vyšetřovací komise o Medjugorji.
Centrem duchovního života obce, jejíž název v překladu znamená „mezi dvěma kopci“ - mezihoří, je farní kostel svatého apoštola Jakuba, patrona poutníků. Za velkorysou stavbou vysvěcenou v roce 1969 byl posléze pro potřeby návštěvníků, kterých každoročně přichází kolem jednoho milionu, přistavěn ještě venkovní oltář s 5000 místy k sezení. Na místo údajného zjevení vede strmý kamenitý chodník, samotné prostranství pak zdobí socha Panny Marie. Většina vizionářů pochází z vesničky Bijakovići ležící na úpatí Podbrda. Místo zjevení, kostel a vrch Križevac s betonovým křížem vztyčeným v roce 1933 pak vytvářejí jakýsi trojúhelník, v němž se odehrávají náboženské poutě. Komunistická moc v tehdejší ateistické Jugoslávii ale neviděla ráda velká, nekontrolovaná a především ideologicky závadná shromáždění, která vyjadřovala i odpor k systému. Vizionáři, kněží i poutníci byli pronásledováni.
Oblast kolem Medjugorje, místa v horách vzdáleného asi 25 kilometrů jihozápadně od Mostaru, blízko chorvatské hranice, byla před 30 lety značně hospodářsky i kulturně zaostalá. Obyvatelstvo se věnovalo převážně zemědělství na vlastních pozemcích, pěstování tabáku a vinné révy. Město s dnešními zhruba čtyřmi tisíci obyvateli, ale od roku 1981 velmi turisticky prosperuje. Za modlitbou a rozjímáním do něj dosud zavítalo na třicet milionů věřících.
Jiné uvedené lokality zjevení
- Lurdy (Francie) - Massabielle: zjevení dívce Bernadettě Soubirousové v roce 1858 a pozdější uznání Církve; prameny léčivosti a řada uzdravení.
- Fatima (Portugalsko) - zjevení třem pasáčkům od 13. května 1917, s proroctvími a zázrakem slunce; uznání zjevení v roce 1930.
- La Saletta (Francie) - zjevení Panny Marie ve 1846; první oficiálně uznané zjevení.
- Guadalupe (Mexiko) - zjevení Juanovi Diegu v roce 1531; obraz Madony na plášti a vznik chrámu; blahořečení Diega v roce 1990.
- Beauraing, Banneux (Belgie) - zjevení v roce 1932 a 1933 dívkám a dívence; modlitba a obrácení.
- Káhira (Egypt) - zjevení v roce 1968-1971; dívka ve bílém na kupoli křesťanského kostela.
- Turzovka, Slovensko - hora Okrouhlá: varovné poselství hajnému Matúšovi Lašutovi v roce 1958; poutní místo.
- Litmanová, Slovensko - zjevení na hoře Zvir v roce 1990; mladá paní s pláštěm a růžencem.
Kritika a kontext
U většiny zjevení je patrná ambivalence církevní autority: některá místa získala široký provázaný kult a pouťové praktiky, jiná zůstala skeptická. V Medjugorji byl postoj Vatikánu opatrný a vyšetřovací zprávy často uváděly, že nejspíše nejde o nadpřirozené jevy, což vedlo k opatrnému přístupu vůči masovým poutím a zveřejňování „poselství“ vizionářů. Přesto zůstávají místa těchto událostí důležitým bodem pro žití víry mnoha lidí a pro diskusi o autenticitě a roli mariánských zjevení v současné Církvi.
Poselství Panny Marie z Medjugorje 25.7.2021
tags: #zazrak #jugoslavie #panna #marie