Neděle ráno si vyžádala ztrátu významné osobnosti maronitské církve i libanonské společnosti: ve věku 98 let zemřel kardinál Nasrallah Boutros Sfeir, který byl od roku 1986 do roku 2011 antiochijským patriarchou maronitské církve a dlouhá léta byl symbolem odporu proti cizím vlivům a zaštiťoval snahy o jednotu a nezávislost Libanonu. O díle kardinála Sfeira svědčí jeho životní cesta od východní tradice až po mezinárodní dialog s Vatikánem a západními partnery.
Narodil se 15. května 1920 v Rayfounu na středním Libanonu a kněžské svěcení přijal 7. května 1950 po studiích v Bejrútu. V padesátých letech působil jako vyučující literatury, arabské filosofie a překladatelství v koleji kongregace maristů v Jounié. Roku 1961 byl zvolen titulárním biskupem Tarsu a generálním vikářem antiochijského patriarchátu; biskupské svěcení mu udělil tehdejší maronitský patriarcha kard. Paul Pierre Méouchi.
Za probíhající libanonské války byl zvolen 76. patriarchy maronitské církve a současně předsedou biskupské synody a libanonské biskupské konference. V roce 1994 mu papež Jan Pavel II. udělil kardinálský titul. Všech pastoračních úřadů se vzdal v roce 2011; jeho nástupcem se stal dnes již patriarchou Béchara Butrus Rai. Po jeho úmrtí tvoří kardinálský sbor 221 členů, z nichž 120 je volitelných.
V papírové kondolenční komunikaci papeže Františka, kterou adresoval do rukou nástupce kardinála Sfeira Bechary Raie, je popsána jeho role jako člověka „svobodného a odvážného“, který „hrál rozhodující roli ve vytváření jednoty, pokoje a smíření“ a byl „horlivým obhájcem suverenity a nezávislosti své země“. Svatý otec vyjadřuje modlitbu za duši zesnulého pastýře a vyprošuje apoštolské požehnání pro nástupce, příbuzné i účastníky pohřbu.
V Bejrútu, 16. května, bude pohřben v Bkerké, sídle maronitského patriarchátu. Libanonská vláda vyhlásila na tento den státní smutek a veřejné úřady budou zavřeny. Rádio a tisk připomínají, že kardinál Sfeir „stál na čele maronitské církve v letech 1986-2011“ a jeho odchod nadále ovlivňuje národní i církevní scénu Libanonu.
V mezinárodním kontextu zůstává Sfeirova kariéra vnímána jako spojení náboženské vedoucí role a politického zápasu o suverenitu Libanonu. Během let 1990. let, kdy jednotliví aktéři v Libanonu usilovali o transformaci politické scény po skončení občanské války, Sfeir často zastával postoj kardinála, který se vymezuje vůči vlivu cizích sil a usiluje o rozvíjení demokracie a svobodného parlamentního prostředí.
Jeho narozeniny, které oslaví 99. narozeniny, jsou připomínkou dlouhé cesty věrnosti církvi i Libanonu. V průběhu svého působení vybudoval řadu škol a klinik, renovoval patriarchální sídlo v Bkerké a sídlo v Dimane a otevíral mezinárodní kontakty s církevními a státními institucemi v Paříži, Římě, Marseille a Jeruzalémě. V roce 1999 inaugurace prvního ekumenického kongresu pro příslušníky východních katolických obřadů ukázala jeho snahu o jednotu mezi východními křesťanskými komunitami.
Navzdory úsilí o smíření zůstávalo jeho jméno spjato s komplikovaným vývojem po občanské válce a následném Taifském dohodu; Sfeir kritizoval některé aspekty dohod a volal po stažení syrských vojsk (které v Libanonu zůstávaly od roku 1976). Jeho význam spočívá i ve spojení Maronitů s Vatikánem a Francií, které prohloubil historickými návštěvami a diplomatickými kontakty.
Generální tajemník Ligy arabských států se setkal s kardinálem Sfeirem a vyjádřil své názory.
V polovině 2000. let se Sfeir výrazně podílel na posílení opoziční linie vůči Syrské intervenci a na pozdější Cedar Revolution v roce 2005. Během kritik veřejného života Libanonu se pohyboval mezi vítěznou snahou o nezávislost a tlaky uvnitř maronitské komunity, která se rozdělila na příznivce a odpůrce jeho postojů.
Na konci života si Sfeir udržel vliv jako morální autorita a jako někdo, kdo vyzýval k solidaritě mezi muslimskou a křesťanskou komunitou v Libanonu. Jeho odkaz zahrnuje nejen obranu suverenity, ale i snahu o trvalý dialog a respekt mezi různými náboženskými skupinami v zemi.