Modlitba je snad nejvýraznějším projevem, kterým věřící vyjadřují své přesvědčení. Nejinak je tomu v judaismu. Pojem modlitby se však v židovství poněkud liší od jiných vyznání. Mohli jsme si to uvědomit včera, kdy se v synagogách četla část Tóry, jejíž obsah s modlitbou úzce souvisí.
Ve 13. a 14. verši 7. kapitoly Páté knihy Mojžíšovy se setkáváme s textem, který byl moudrými Izraele zahrnut do židovské modlitby vyznání víry. Židovská tradice považuje tento příkaz za Boží výzvu k službě srdce, kterou je modlitba. Modlitba v židovském pojetí vždy vyjadřuje lásku člověka k Bohu, jak to odpovídá příkazu „milovat Hospodina“ v námi citovaném verši Tóry.
Nenechme se však mýlit překladem hebrejského výrazu pro modlitbu - „tefila“ - do jiných jazyků. Například francouzský ekvivalent „prière“ odpovídá doslova „žádosti“. Jejím předmětem je přízeň, jež má být udělena, podpora někomu, pomoc. Dá se očekávat, že Stvořitel přizpůsobí svou pomoc lidské žádosti? Může se tak stát. Anebo předmět lidské prosby posoudí jako neodůvodněný, a pak modlitba Hospodina neobměkčí.
Celé pojetí židovské modlitby je však orientováno jinak. Svou mravní situaci, své činy a myšlenky máme porovnat s ideálem a pevnými principy, jimž nás učí Tóra. Po staletí stejná forma židovských modliteb - věc zdánlivě zvláštní - slouží lidem jako měřítko k poměřování jejich osobností.
Ve vyznání víry Židé praví: „Budeš milovat svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou mocí.“ A hned se mají sami sebe ptát jako nejpřísnější soudci: „Opravdu Boha milujeme? Skutečně celé naše srdce a celá naše duše jsou ve službách Boží lásky?“ Jinde v modlitbě Židé oslovují Boha jako „velkého silného, budícího bázeň“.
V mysli by jim pak mělo znít: „Skutečně zakoušíme Boží velikost? Židovská modlitba tak člověka vede přímo k tomu, aby zlepšil své chování. Nejprve má sám o sobě vydat upřímný soud, a když tak učiní, mění se i jeho postavení vůči Bohu.“
Neboť takto se modlitba stává velkou mocí. Milosrdný Bože, pohleď z trůnu tvé slávy na ubohé duše trpící v očistci. Pohlédni na jejich tresty a muka, které snášejí, a na slzy, které před tebou vylévají. Smiluj se nad nimi a odpusť jim hříchy. Vzpomeň si, nejlaskavější Otče, na muka, která tvůj Syn za ně podstoupil. Vzpomeň si na přesvatou krev, kterou za ně prolil. Vzpomeň si na jeho hořkou smrt, kterou pro ně podstoupil, a smiluj se nad nimi. Za všechna jejich provinění, kterých se kdykoli dopustily, ti obětují svatý život a všechny skutky tvého milovaného Syna. Za nedbalost spáchanou v tvé svaté službě ti obětuji jeho horoucí touhu. Za opuštění dobrých a spasitelných věcí ti obětuji nekonečné zásluhy tvého Syna. Za všechny křivdy, jaké jsi od nich zakusil, ti obětuji vše, co ti kdykoli prokázaly dobrého. Nakonec za všechna muka, která musí trpět, ti obětuji všechno pokání, posty, bdění, modlitby, práce, bolesti, krev a rány, muka a nevinnou smrt, kterou z nesmírné lásky za nás trpěl tvůj nejmilejší Syn. Prosím tě, abys přijal tyto milované duše do štěstí ráje, aby tě tam velebily navěky. Amen.
Šema - vyznání víry. Šema je centrálnou modlitbou každej židovskej liturgickej knihy - siduru. Je to jedna z prvých modliteb, ktorou sa učia židovské deti. Pri modlitbe Šema, ktorú recitujeme minimálne dvakrát denne, a s ktorou na perách usíname, vyslovujeme každé slovo s maximálnou pozornosťou. Ortodoxní Židia si pri jej prednese v synagóge zakrývajú oči pravou rukou a sú otočení smerom k Jeruzalemu.
Kadiš Jatom - modlitba smútiacich. Kádiš je staroveká modlitba, napísaná v aramejčine. Je to modlitba smútiacich a recituje sa po smrti blízkej osoby. Za svojho otca ho jedenásť mesiacov po jeho smrti odrieka verejne, každé ráno jeho syn. Účelom kadišu je priniesť komfort do duše smútiaceho, ktorý recitáciou kadišu deklaruje svoju vieru v B-ha, napriek ťažkým chvílám v živote.
Amida - Šmone esrej - osemnácti požehnání. S největší pravděpodobností je Šmone esrej nejdůležitější modlitbou v synagoze. Väčšina Židov ju považuje za ústrednú modlitbu judaizmu. Modlitba sa niekedy nazýva aj Amida (státie), pretože sa prednáša postojačky pred Aron kodešom.
Modlitba byla vytvořena společenstvím 120 členů Velkého shromáždění niekdy v pátém století př. n. l. V skutečnosti je to dohromady 19 požehnání, lebo v neskorších časoch bolo pridáneo ešte jedno požehnanie, ale názov už ostal.
Další pasáže obsahují důležité myšlenky a modlitební texty, které jsou součástí tradiční židovské modlitby i reflexe křesťanských pohledů na modlitbu a na to, jak spolu souvisejí různé tradice.
Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se. Bože, Duchu svatý, klaníme se ti v hloubi svého srdce a děkujeme ti, že v něm přebýváš. Prosíme tě, rozmnož v nás víru, naději a lásku, aby se naše srdce stala tvým pravým chrámem. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků.
Větší část textu zůstává v duchu modliteb různých tradic a jejich asimilace s židovským učením, včetně svědectví o seslání Ducha svatého a o tom, jak židovská modlitba směřuje k sebezpytování a zlepšení jednání a vztahu k Bohu.
- Modlitba Šema vyzdvihuje závazek milovat Boha celým srdcem, duší a silou a vyžaduje neustálé zhodnocování vlastní víry.
- Kadiš Jatom poskytuje komfort a vytrvalost v období ztráty a smutku a potvrzuje víru v Boha navzdory těžkostem.
- Amida ( Šmone esrej ) ilustruje hlavní postoj modlitby jako modlitby před Bohem s18 požehnání, jejíž výstavba sahá do středověku a vývoje židovské liturgie.
Další pasáže uvádějí specifické modlitby pro různá období a úmysly, a to včetně obracení se k Jeruzalému, prosby o uzdravení, mír, požehnání a spravedlnost - všechny tyto prvky ukazují, jak modlitba v židovství funguje jako prostředek k etickému sebezkoumání a k otevření cesty pro Boží působení v životě věřícího.
Otázka, zda se křesťané mohou modlit židovské modlitby, zůstává otevřená. Bože, fakt už nevim, jak s Tebou mluvit Naučit se k Bohu přicházet bez příkras. Bůh se každého z nás dotýká originálním způsobem. Kuřba, co kdybys mi, Bože, už pomohl?! Hněv, smutek, zklamání i roztrpčení patří do modlitby. Modli se tak, jak umíš, ne jak neumíš.
Požehnaný jsi Ty, Hospodine, Bože náš a Bože našich otců, Bože Avrahama, Bože Jicchaka a Bože Ja’akova, Bože veliký, silný a bázeň budící, nejvyšší Bože, jenž činíš milosrdné skutky a jsi Tvůrcem všeho a pamatuješ na milost otců a přinášíš vykoupení dětem jejich dětí, pro Své Jméno s láskou.
A další kapitoly doplňují modlitby s prohlášeními o milosrdenství, smíření a připravenosti na obnovení bohoslužby v Jeruzalémě, s prosbami o znovuvybudování a obnovení trůnu Davidova a s vyjádřením důvěry v Boží spravedlnost a ochranu lidu Izraele.
