Kdo se stane křesťanem, stává se úplně jiným člověkem. Už nikdy není takový, jaký byl předtím. Věřící člověk možná není schopen přesně popsat, kdy a za jakých okolností přijal Boha a svěřil mu svůj život. Nemusí ani přesně vnímat jednotlivé kroky, které ho ke Kristu vedly. To ale neznamená, že není Boží dítě.
Ježíš Kristus řekl váženému židovskému představiteli Nikodémovi: „Ovšem s Duchem svatým je to jako s větrem: Nemůžeš ho ovládat, ale pozoruješ jeho účinky. Samotný vítr nevidíme, ale můžeme sledovat jeho účinky. Nevidíme ani Ducha svatého, jak působí na srdce člověka, jeho moc nám však přináší nový život. Vytváří nového člověka, jehož povaha se podobá Božímu charakteru.“
Jestliže Duch svatý změnil naše srdce, změna se projeví v celém našem životě. My sami nedokážeme změnit své srdce ani si vypěstovat charakter, který by se podobal Božímu charakteru. Nemůžeme spoléhat na vlastní síly a předpokládat, že nás zachrání naše vlastní dobré skutky. V našem životě se však prakticky projeví, zda jsme přijali do svého srdce Boha a jeho milost. Změní to náš charakter, naše návyky a celý způsob našeho života.
O kvalitě charakteru nesvědčí ojedinělý dobrý nebo špatný čin. Charakter se projevuje tím, jak obvykle jednáme a mluvíme. Jistě, správně chovat se můžeme i bez toho, že by nás vedla Boží moc. Můžeme projevovat dobro, aby si nás druzí vážili. Můžeme se dokonce vyhýbat všemu špatnému proto, abychom před svými známými vypadali jako správní a spravedliví lidé. I sobečtí lidé dokážou přispět na dobrou věc nebo pomoci člověku v nouzi.
Komu patří naše srdce? O kom přemýšlíme? O kom nejraději mluvíme? Pokud jsme přijali do svého života Ježíše Krista, často o něm přemýšlíme a k němu se váží naše nejhlubší myšlenky. Odevzdali jsme vlastně všechno, co máme a co jsme. Přejeme si být jako on a toužíme po tom, aby v nás působil jeho Duch. Když se staneme věřícími, když z nás Kristus udělá nové lidi, projeví se v našem životě také působení Ducha svatého - ovoce Ducha: „láska, radost, pokoj, trpělivost, přívětivost, laskavost, důvěra, pokora a sebeovládání“. 3
Následovníci Ježíše Krista nebudou jednat tak, jak jednali dříve. Vírou budou napodobovat život Ježíše Krista. Věřící člověk začne mít rád správné věci, které dříve nenáviděl, a začne mít odpor k tomu, co se mu kdysi líbilo. Namyšlený člověk se stane skromným, prostoduchý zmoudří. Z opilce se stane abstinent. Člověk, který si liboval v nemravnostech, začne žít čistým životem.
Opravdoví křesťané se nesnaží na sebe upozornit svým oblečením. „Vaší ozdobou nechť je jemnost a mírnost, které se líbí Bohu.“ 4 Skutečné pokání člověka změní. Například zloděj vyzná svůj přestupek - hřích - a vrátí, co ukradl. Bude mít rád Boha i lidi. Když uvěříme v Ježíše Krista, přijmeme jeho odpuštění a milost, začne se v našem srdci rozvíjet láska. Povinnosti nám už nebudou připadat těžké. Naopak, plnit Boží požadavky bude pro nás radost.
Krása povahy Ježíše Krista se projeví také v jeho následovnících. Ježíši Kristu dělalo radost, když mohl plnit vůli svého nebeského Otce. Láska k nebeskému Otci byla určující silou jeho života na této zemi. Láska má původ v Bohu, není to produkt hříšného srdce. Skutečná láska se může projevit jen v srdcích, ve kterých vládne Kristus. Láska proměňuje náš charakter, usměrňuje naše pocity a ovládá naše sklony. Odstraňuje nenávist a pomáhá nám, abychom zůstali věrní a pravdiví vůči lidem a měli je rádi.
Boží děti se musí chránit před dvěma chybami v myšlení. První chyba, o které jsme již mluvili, je představa, že nás k Bohu přivedou naše dobré skutky. Pokoušíme-li se dosáhnout dokonalosti a svatosti tím, že dodržujeme Boží zákon vlastním snažením, zjistíme, že se pokoušíme o nemožné. Naše sobectví a hřích znehodnotí všechno, co děláme bez Krista. Druhá chyba je stejně nebezpečná. Je to představa, že když věříme v Ježíše Krista, nemusíme dodržovat Boží zákon. Podle Bible je poslušnost Boha něco mnohem hlubšího než formální plnění příkazů a konání dobrých skutků. Poslušnost je služba z lásky. Boží zákon svědčí o tom, jaký je Bůh. Láska je podstatou celého zákona. Boží vláda v nebi i na zemi vychází z jeho zákona lásky. Jestliže byl zákon vepsán do našeho srdce, nebude formovat celý náš život? Poslušnost je pravý důkaz lásky. Dokládá také, že se snažíme žít tak, jak si to Bůh přeje. Bible říká: „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání.“ „Neprávem se k němu hlásí, kdo se mu nepodřizuje.“
Víra nenahrazuje nutnost žít v souladu s Božím zákonem. Prostřednictvím víry a pouze vírou přijímáme milost Ježíše Krista. Záchranu - spasení - nezískáme dodržováním Božího zákona. Spasení je Boží dar, přijet ho můžeme pouze vírou. Poslušnost je však důsledek víry. „Víte, že Boží Syn přišel, aby nás hříchů zbavil. U něho nemá žádný hřích místo. Jestliže jsme přijali Ježíše Krista, žijeme podle jeho vůle a jeho láska žije v nás, naše myšlenky a naše pocity budou v souladu s tím, co od nás požaduje Bůh a co nám ukazuje jeho zákon. „Nedejte se nikým oklamat. Víra, která tvrdí, že nemusíme Boha poslouchat, není pravá víra. Je to spíše postoj, který tvrdí něco, co není pravda.
„Je to skutečně milost, že jste zachráněni. Předtím, než se po svém pobytu na zemi vrátil k Otci, řekl: „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ Bible nás také upozorňuje: „Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání. Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.“
„Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, proto ho následujme.“ Podmínky věčného života jsou stále stejné. Jsou stejné jako na počátku v ráji, dříve než Adam a Eva podlehli zlu. Věčný život Bůh může dát jen těm, kdo dokonale dodržují jeho zákon, kdo jsou dokonale spravedliví. Bůh nemůže udělit nikomu věčný život za jiných podmínek, protože by tím ohrozil bezpečí a dobro všech ostatních stvořených bytostí.
Předtím, než Adam podlehl zlu, měl možnost vypěstovat si vlastní poslušností Božího zákona dokonalý charakter. Adam v tom však selhal. Protože selhal, všichni jeho potomci se dostali pod nadvládu zla a nejsou schopni vlastním úsilím dosáhnout spravedlnosti. Zlo nás zasáhlo natolik, že mu podléháme a zdaleka nejsme dokonalí. Nejsme schopni dokonale plnit požadavky Božího zákona. Ježíš Kristus nám však nabízí řešení. Žil na této zemi, čelil stejným zkouškám a pokušením, s jakými se setkáváme my. Žil však dokonalým, bezhříšným životem. Zemřel za nás a nyní nabízí, že vezme naše hříchy na sebe a dá nám svou spravedlnost. Můžeme mu svěřit svůj život a přijmout ho jako svého Zachránce. Potom, bez ohledu na to, jak hříšný náš život byl, jsme díky němu považováni před Bohem za spravedlivé. Místo naší povahy se bude počítat Kristův charakter. Změna bude ještě dalekosáhlejší, Kristus bude postupně měnit naše srdce. Vírou mu musíme umožnit, aby mohl žít v našem srdci, a musíme mu dovolit, aby ovlivňoval naše rozhodnutí. Pak budeme moci podobně jako apoštol Pavel prohlásit: „A tak ten, kdo žije, nejsem už já, ale žije ve mně Kristus.“
Ježíš Kristus slíbil svým následovníkům: „To nebudete mluvit vy, ale Duch vašeho Otce promluví skrze vás.“ Když v nás bude působit Kristus, budeme jednat tak, jak by jednal on, a budeme konat jeho dobré činy. Nemáme tedy být na co pyšní a nemáme se čím chlubit. Jedinou nadějí je pro nás spravedlnost Ježíše Krista, kterou nám Bůh přičte. Musíme pochopit skutečný smysl víry. Jestliže uznáváme něco, o čem dobře víme, že je to pravda, neprojevujeme víru. Víme, že Bůh existuje. Uznáváme jeho moc. Víme, že jeho slovo je pravdivé. I Boží nepřítel satan a andělé, kteří se přidali na jeho stranu, uznávají, že je to pravda. Bible nás upozorňuje: „Věříš, že je Bůh. To je dobře. Ale nezapomeň, že v Boha věří i ďábel, ale nic mu to nepomůže. Chvěje se před Božím soudem.“
To ale není víra. Víru projevujeme tehdy, když se mu svěříme, dáme mu prostor ve svém srdci a máme ho rádi. Taková víra působí prostřednictvím lásky a proměňuje nás, abychom projevovali vnitřní čistotu - mysleli a žili správně. Pokud Bůh nepromění naše srdce, budeme neustále odporovat Božímu zákonu a nebudeme ho respektovat. Proměněnému srdci se Boží zákon naopak líbí. Takový člověk může podobně jako král David zvolat: „Jak jsem si tvůj zákon zamiloval! Každý den přemýšlím o něm.“
Spravedlnost zákona tak postupně proniká do života lidí, kteří jsou „spojeni s Kristem“. Někteří lidé vědí, že jim Bůh odpustil jejich viny, a opravdu se chtějí stát jeho dětmi, jeho následovníky. Uvědomují si však, že jejich charakter není dokonalý a že jejich život vykazuje mnoho chyb. Takovým lidem chci říct: Neztrácejte odvahu a naději. Často se musíme sklánět a plakat před Ježíšem Kristem, protože se dopouštíme mnoha chyb a zdaleka nejsme dokonalí. To ale není důvod, abychom se vzdali. Bůh nad námi neláme hůl ani tehdy, když nás satan přemůže. Nenechá nás napospas zlu. Ježíš Kristus je u Božího trůnu a žádá nebeského Otce, aby nám odpustil.
Apoštol Jan, který měl zřejmě nejbližší vztah k Ježíši Kristu, napsal: „Přátelé, chci vám zdůraznit, abyste nezůstávali v hříchu. Nezapomeňme ani na slova samého Ježíše Krista: „Otec sám vás miluje.“ Touží nás přivést zpátky k sobě. Přeje si, aby se v nás projevovala jeho čistota, jeho dobrota a dokonalost. Je třeba, abychom se opravdověji a naléhavěji modlili, abychom opravdověji věřili. Nakolik přestaneme spoléhat na své vlastní schopnosti, o to více budeme důvěřovat moci našeho Zachránce. Oslavujme Pána, který je světlem našeho života. Čím více se přiblížíme k Ježíši Kristu, tím více si začneme uvědomovat své vlastní nedostatky a chyby. Když začneme srovnávat sebe s dokonalým Ježíšem Kristem, vynikne naše sobectví a naše nedokonalost.
Opravdová láska k Ježíši Kristu nemůže zakořenit v našem srdci, dokud si neuvědomíme svou hříšnost. Jakmile nás promění Kristova milost, začneme obdivovat dokonalý charakter svého Pána. Čím méně budeme zahleděni do sebe, tím více obdivuhodného najdeme na čistotě a ušlechtilosti Ježíše Krista. Uvědomíme-li si, jak jsme nedokonalí a hříšní, obrátíme se na toho, kdo nám může hříchy odpustit. Když nám dojde, jak málo síly máme, obrátíme se na Krista. Pak nám Ježíš Kristus přijde na pomoc svou mocí. Vědomí toho, co všechno potřebujeme, nás vede k Zachránci a k Bibli.
- 2. Korintským 5,17; 2. Jan 3,8; 3. Galatským 5,22.23; 4. 1. Petrův 3,4; 5. 1. Janův 4,19; 6. Židům 10,16; 7. 1. Janův 5,3 a 2,4; 8. 1. Janův 3,5.6; 9. 1. Janův 3,7; 10. Efezským 2,8; 11. Jakubův 2,17; 12. Žalm 40,9; 13. Jan 15,10; 14. 1. Janův 2,3.6; 15. 1. Petrův 2,21; 16. Galatským 2,20; 17. Matouš 10,20; 18. Jakubův 2,19; 19. Žalm 119,87; 20. Římanům 8,1; 21. 1. Janův 2,1; 22. Po vašem rozhodnutí přijmout Krista jako svého Spasitele jste byli navždy změněni.
Starý člověk je pryč. Nyní jste novým stvořením. Nezáleží na tom, jestli jste novým následovníkem Ježíše Krista, nebo Ho již následujete dlouhou dobu, tento plán vám pomůže lépe porozumět tomu, kdo jste v Kristu a co znamená být Jeho opravdovým následovníkem. Porozumění smyslu vaší identity v Kristu vám pomůže posunout se vpřed a podniknout další kroky k dosažení všeho, k čemu vás Bůh povolal.
Čím více se do hloubky díváme na biblické citáty o síle, naději, víře, lásce a radosti, tím více nacházíme prostředky k praktické proměně života podle Kristova příkladu. V textu jsou uvedeny klíčové verše a jejich souvislosti, které ukazují, jak víra a poslušnost spolupracují na formování charakteru a života věřícího člověka.