Milé posluchačky a milí posluchači! V dnešním pořadu „Bible v liturgii“ se budeme zabývat tématem, které je nám blízké z naší každodenní zkušenosti. České slovo zkouška má dva základní významy. První je orientován na určitou činnost. Zkouška jako něco, co člověk zkusí ve sportu, znalostech či dovednostech. Druhý význam zachycuje spíš pasivní působení na člověka: zkouška jako utrpení, nemoc, neúspěch či úmrtí někoho blízkého. Podobně je tomu s významem slova pokušení. V tomto slově cítíme něco příjemného, co má však nepříjemný dopad. Může se týkat věcí duchovních i běžných.
Člověk je pokoušen, musí sám v sobě bojovat s určitou rádoby příjemnou představou. Jednoduchým příkladem může být touha člověka, který má nařízenou dietu, po tučném kousku masa či přeslazeném zákusku. Podobnou zkušenost má každý z nás a měli ji snad i lidé v době, kdy vznikala Bible. V Bibli najdeme oba termíny - zkouška i pokušení. Zkouška má vést k životu, kdežto pokušení směřuje ke smrti. Bůh zkoušel člověka už v rajské zahradě.
Nemusíme brát doslova vše, co je napsáno v příbězích o stvoření. Tyto texty máme vždy číst se zřetelem na dobu, kdy byly napsány, a na obrazný způsob vyjadřování. Stvořitel svěřuje člověku vše živé. Dává mu také svobodu v rozhodování a očekává od něho lásku a důvěru. Člověk se však rozhoduje proti Bohu, k jehož obrazu byl stvořen. V okamžiku zkoušky a s ní související volby přichází pokušení, jehož původcem je satan. Člověk mu neodolá a rozhoduje se proti Bohu, porušuje jeho zákaz. Podléhá pokušení a upadá do hříchu a jeho důsledku: smrti. Člověk volí sám sebe, odděluje se od Boha s touhou po životě. Je však podveden a nachází nahotu a smrt. Od té doby je člověk zmítán množstvím zkoušek a bez Boží pomoci a milosti by nebyl schopen v nich obstát.
Bůh slibuje člověku vykoupení: „Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi potomstvo tvé a potomstvo její. Tímto příběhem začínají dějiny spásy. Člověk propadá smrti, ale současně očekává vykoupení, vysvobození. Bůh člověka zkouší mnoha různými způsoby, kterými zkoumá jeho srdce: „To vás zkouší Hospodin, váš Bůh, aby poznal, zda milujete Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší“ (Dt 13,4).
Prvními významnými starozákonními osobnostmi jsou praotci Abraham, Izák a Jakub. Bůh mu slibuje zemi, potomstvo a velké jméno. Abram odchází na jeho pokyn ze své země do země nové, neznámé. Vidíme ho jako muže obrovské víry. Ale hned následující příběh ukazuje, že také Abram neobstojí v Boží zkoušce. Ze Zaslíbené země odchází do Egypta a tam se vzdává své ženy. Chce zachránit sebe, a proto obětuje svou vlastní ženu.
Některé Boží zkoušky jsou z lidského pohledu nepochopitelné. Na začátku dvaadvacáté kapitoly Genesis čteme: „Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: …vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Moria a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ (Gn 22,1-2). Bůh chtěl vyzkoušet Abrahamovu oddanost a žádal po něm jediného syna, skrze kterého se měla naplnit Boží zaslíbení. Abraham však v této náročné zkoušce obstál - také Izák vyšel z této zkoušky živý a zdravý. Bůh někdy žádá mnoho, z lidského pohledu snad až příliš mnoho. Bůh však zkoušel Abrahamovu víru a důvěru.
Izák je podroben zkoušce neplodností své ženy - přesněji řečeno - nejen Izák, ale už jeho otec Abraham - a také jeho syn Jakub. Všichni tři měli neplodné manželky. Izák prosil za svou ženu Rebeku Hospodina a on ho vyslyšel. Izák obstál v náročné zkoušce dvacetiletého soužení bez potomků a dostává za svou důvěru Bohu dvojčata - Ezaua a Jakuba. Také v Jakubově životě objevíme mnoho Božích zkoušek. Jednou z nich je boj o milovanou Ráchel. Jeho láska k ní byla zkoušena čtrnáct let. Ani po tak dlouhé době, kdy musel za ni sloužit, nedostává automaticky potomka.
Bůh nezkouší jen každého jednotlivce, ale i celý národ. Izrael je vyvolený národ, se kterým Bůh uzavřel smlouvu. Tento národ však není o nic lepší než ostatní národy. Navzdory jeho nevěře se o něj Bůh stará a vyvádí ho z egyptského otroctví. Na poušti zkouší Bůh důvěru svého lidu. Lidé nemají vodu a vzpouzí se proti Hospodinu, který se slituje a dá vodu ze skály. V Exodus 17,7 a Ž 95,8-9 vidíme, jak vzniká místo Massa a Meriba (Pokušení a Svár) a jak se lidé ptají, zda je Hospodin mezi nimi.
Ke stejné události se vrací devadesátý pátý žalm: „Nezatvrzujte svá srdce jako při sváru v Meribě, jako v den pokušení na poušti v Masse, kde mě vaši otcové pokoušeli, kde mě chtěli zkoušet, i když viděli mé činy“ (Ž 95,8-9). Lidé, které Hospodin vyvedl z Egypta, pochybují o jeho přítomnosti v jejich středu. Dostávají sice vodu, po které touží, ale do Zaslíbené země vstoupí až jejich potomci. Na poušti stráví čtyřicet let, než vymře vzpurné pokolení.
V některých biblických spisech se setkáme s polemikou o utrpení spravedlivého. Velmi jednoduše řečeno, lidé si mysleli, že pokud jednají dobře a spravedlivě, bude se jim také dobře dařit. Utrpení přichází na toho, kdo byl zlý a nečestný. Problém však nastal, když se objevil spravedlivý člověk, kterého postihlo utrpení. Charakteristickou postavou je Job. V Bibli najdeme knihu Job, která relatívně…
Spravedlivý Job je stižen utrpením, nemocí a smrtí svých dětí. Satan ho podrobuje tvrdé zkoušce. Když v ní Job obstál, obdržel všeho dvojnásobek. V knize Judit nacházíme vysvětlení pro utrpení a zkoušky spravedlivých: „Především však děkujme Hospodinu...“ (Jdt 8,25-27). O zkoušce Abrahama, Izáka i Jakuba jsme si již říkali. Tito praotci mají být vzorem celému národu. Měli blízký vztah k Hospodinu - přesto byli také od něho tvrdě zkoušeni.
Jak Bůh slíbil již na počátku, dal lidstvu vykupitele, Ježíše Krista. Také on byl zkoušen, podobně jako každý jiný člověk. Ježíš byl postaven satanem do situace, ve které první člověk neobstál. Satan mu dává tři lákavé návrhy: proměnit kameny v chleby, slíbit všechna království světa za klanění a zneužít Božího synovství k divadelnímu představení. Na všechna pokušení reaguje Ježíš: „Je psáno - nebudeš pokoušet Hospodina, svého Boha“ (Lk 4,12).
Ďábel pak od něho odešel a znovu se ukázal v Getsemanech. V Ježíšovi se překrývá zkouška a pokušení, ale Ježíš nad obojím vítězí. Druhou velkou zkouškou je kříž. Boj s pokušením v Getsemanské zahradě je popsan krvavým potem. Překonáním všech pokušení a zkoušek plní Ježíš zaslíbení daná po pádu prvních lidí. Ježíš je novým Adamem, který překonává satana, a tak zpečetí Boží obraz. Smrtí jeho život nekončí, ale nastává vzkříšení. Co Adam ztratil, Ježíš znovu získává.
Oslovuje i pokušení lidí, kteří měli o Mesiáši jinou představu. Očekávali, že se stane králem a zbaví je římské okupace. Při ukřižování jej pokoušeli lidé a ti, kdo šli kolem. Mt 27,40-43 ukazuje výzvu „zachraň sám sebe“ a „je král izraelský“, která volá po zázraku. Tyto pokušení ze strany lidí se nápadně podobají pokušením ze strany ďábla na začátku Ježíšova působení. Ježíš - stejně jako praotcové, Job a jiné biblické postavy - může být vzorem pro každého člověka, kdo čelí zkoušce a pokušení.
tags: #zkouska #poslusnosti #bible