Zneužívání poutních míst a církevních institucí: konfrontace s realitou a snaha o ochranu dětí

V úterý byla zveřejněna rozsáhlá studie o zneužívání dětí kněžími a dalšími církevními činiteli v Německu. Katolická církev se vzápětí omluvila a žádá tisíce obětí o odpuštění. Podobné skandály propukly v posledních dvou desetiletích i v dalších státech. Katoličtí duchovní v letech 1946 až 2014 sexuálně zneužili 3677 dětí, především chlapců, a zneužívání se dopustilo 1670 kněží, jáhnů a členů mnišských řádů. Více než polovině obětí bylo v okamžiku zneužití méně než 13 let. Zhruba v každém šestém případě šlo o znásilnění. Téměř tisíc zneužitých chlapců byli ministranti. Odhadovaný počet pachatelů činí 4,4 procenta činných duchovních.

Podobná série skandálů kolem sexuálního násilí na katolických školách a internátech, ku kterým údajně docházelo hlavně v 70. a 80. letech, otřásla Německem už v roce 2010. Oběti sexuálního zneužívání v církvi žádají zřízení nezávislé komise, která by případy prošetřila. Zástupce obětí Ladislav Koubek připomíná, že komise by mohla spadat pod výzkumnou instituci či univerzitu nebo ombudsmana. Oběti jednaly s prezidentem Petrem Palvem, jenž o věci mluvil s papežem a chce jednat i s novým arcibiskupem Stanislavem Přibylem. Komise se kauzami zabývaly ve Francii či Rakousku.

Oběti uvedly, že se s prezidentem shodly na tom, že církev nemůže vyšetřovat sama sebe a měla by spolupracovat se státem. „Setkání bylo velmi srdečné, empatické,“ uvedl Koubek po jednání na Hradě. „Dnešního dne jsme byli vyslyšeni tam, kde církevní hierarchie roky mlčí nebo jen slibuje a nekoná.“ Podle něj se jedná o historicky významný krok, který ukazuje vůli k řešení širšího problému. Pavel se zajímal o to, v jakých zemích je téma dál řešeno, a upozornil na masivní rozsah, jenž se odhaduje i v dalších zemích, např. ve Francii, kde byla studie prohlášena za masivní.

Na základě zjištění se oběti domáhají nezávislé vyšetřovací komise i v Česku. Podle Koubka existují dva modely: komisi lze zřídit výzkumnou institucí či univerzitou, nebo pod státní instituci, třeba ombudsmana. Podobnou komisi vznikla před šestnácti lety i v Rakousku a do konce roku se jí přihlásilo 729 osob; 97 z nich získalo odškodnění. Kritika zahrnuje riziko, že některé případy zůstávají neprošetřené kvůli nedostatku důkazů či nesdílení spisů mezi institucemi.

Různé formy zneužívání a odpovědnost církví

V souvislosti s českou problematikou se objevují požadavky na rezignaci biskupa Vlastimila Kročila, který podle obětí pachatele kryl. Obětí a supporterů se žádá, aby Česko nepodepisovalo Vatikánskou smlouvu ve stávající podobě; tvrdí, že by mohla zhoršit situaci obětí a omezit vyšetřování. Oběti po schůzce s prezidentem ČR uvedly, že nový arcibiskup Přibyl bude schopen jednat o dalším postupu a vyšetřování.

Vatikánská smlouva i mezinárodní praktiky ukazují, že spolupráce se státem a jasná pravidla vyšetřování jsou klíčové pro transparentnost a důvěru veřejnosti. Zvláštní důraz se klade na ochranu obětí, fair procesy a prevenci budoucího zneužívání. Lidský přístup a empatie k obětem je často připomínán jako nezbytný krok k uzdravení komunit.

Rizikové prostředí a prevence v řeholních komunitách

V rámci mezinárodního semináře v Praze byla diskutována rizika spirituálního zneužívání v řeholních komunitách, která mohou vyplývat z absoluteizace autority a nedostatku jasných pravidel řízení. Profesor Peter White z Jihoafrické republiky upozornil na způsoby manipulace v afrických neo-prophetických církvích a na to, že absence pravidel umožňuje nekontrolovanou sebeprezentaci „charismatických“ vůdců. Důraz byl kladen na potřebu většího respektu k osobnímu svědomí a na prevenci prostřednictvím jasných pravidel fungování institucí.

V rámci diskuzí bylo vyzdviženo, že v katolické církvi i v české katolické komunitě chybí dostatečné kontrolní mechanismy a supervize duchovních. To je důležité nejen pro ochranu dětí, ale i pro celoživotní vzdělávání duchovních. Zástupci postižených volali po standardních postupech a vymahatelnosti odpovědnosti biskupů za řízení diecéze a vyřešení případů zneužívání.

Podle studie EKD v Německu bylo zneužívání v protestantských institucích zaznamenáno ve vyšším počtu, než se dříve očekávalo, a to v řádu tisíců případů. Kritické je zejména to, že některé regionální církve neposkytly plné spisy pro analýzu, což ztěžuje jasné vyčíslení. Spoluautoři studie vidí potenciál pro další terénní průzkum a proreafinování dat, aby se odhalilo skutečné rozměry temné zóny zneužívání.

V závěru semináře zaznělo, že zneužívání moci je jednou z forem zneužívání v církvi, která vyvěrá z hluboce zakořeněného klerikalismu, a vyžaduje zodpovědný a transparentní přístup všech zúčastněných stran.

Patří k tomu i praktické pokyny: pokud máte podezření na nevhodné chování či zneužívání, informujte příslušné orgány a kontaktujte zodpovědné osoby v dané instituci; záznam o ohlašování lze vytvořit anonymně a bez uvedení jmen; dbejte na minimalizaci rizik pro oběti i oznamovatele a na podporu jejich bezpečí.

tags: #zneuzivani #poutnich #mist