Klášter vystavěný podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1738-1743, dokončený v roce 1749, představuje významnou ukázku vrcholného baroka v Čechách. V letech 1898-1901 byl k němu doplněn novobarokní klášterní kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova podle plánů Bedřicha Ohmanna. Současná trojkřídlá budova kláštera je polovinou zamýšleného komplexu na půdoryse nepravidelného pětiúhelníka; osová osa, prodlužující současnou vitrubu kostela, měla vést k velkolepému chrámu.
Vystavěná křídla kláštera jsou dvoutraktová: podél uličních stěn se řadí jednotlivé místnosti, podél nádvoří vedou chodby. Nejpůsobivějším prostorem je točité schodiště vložené do kouta mezi jižní a východní křídlo, které vrcholí střešním polopatrem s kulatými okénky a kupolí s lucernou. Vrchol eklektické architektury vyjadřuje touhu po výšce a světle, charakteristickou pro barokní prostor.
Na Vysoké u Kutné Hory stojí zřícenina kaple sv. Jana Křtitele a přilehlá kaple tvořící jádro barokního komplexu. Stavba nese stopy volně rozmístěných architektonických prvků: obvodové zdivo, pískovcový sokl, nárožní pilastry a kordonová římsa. Přízemní okna jsou zakončena segmentovým obloukem a v patře zůstaly obdélné otvory s kamenným ostěním. Střecha i korunní římsa chybí, ovšem zbytky původního díla vůně minulosti v zeleni stále působí.
Belveder na kopci Vysoká nad Suchdolem představuje letohrádek s kaplí sv. Jana Křtitele, který vznikl na konci 17. století podle plánů Giovanny Battisty Alliprandiho. Hlavní architektura letohrádku vychází z nákresů ideálních letohrádků; autorství G. B. Alliprandiho je téměř jisté, a Belvedér tak bývá považován za jednu z prvních autorit vrcholného baroka v Čechách. Jádro stavby tvoří jednopatrová čtvercová budova se skosenými rohy a původně vysokou osmibokou střechou s věžičkou, v přízemí se nacházela kaple sv. Jana Křtitele, kuchyně a sklep.
Do letohrádku se vcházelo ze tří světových stran a za předsíněmi vyzdobenými krápníkovými jeskyněmi byla kaple se sochou sv. Jana Křtitele, nad níž viselo slunce jako baldachýn, z něhož proudila voda. V prvním patře byl velký sál a čtyři pokoje pro pobyt hraběte; věžička sloužila jako rozhledna. Před hlavním vchodem byly vybudovány dvě budovy poustevny pro mnichy, kteří měli o areál pečovat, a celý objekt byl obehnán kruhovou okrasnou zdí.
Úpadek areálu nastal po prodeji hrabětem Šporem a následném odchodu mnichů. Poslední mniši-správci z Vysoké odešli roku 1796; v roce 1797 nechal Friedrich Anton Ostein-Dalberg letohrádek s kaplí nově zastřešit. Dne 30. dubna 1834 byla opuštěná stavba zapálena bleskem a vyhořela; od té doby zůstává v roli zříceniny. V letech 2010-2017 proběhla konzervace narušeného zdiva s podporou dotací a veřejných prostředků; cílem bylo zabránit dalšímu rozpadu. V roce 2019 za obnovu získalo ocenění Zlatá cihla.
V současné době jsou zříceniny v majetku městyse Suchdol a jejich půdorys vychází z nákresů Alliprandiho a Fischer z Erlachu. Belveder na Vysoké je důležitým příkladem, jak barokní architektura a romantické prostředí mohou spolupracovat na vytváření kulturního a krajinového kontextu. Zříceniny zámku a kaple byly zapsány do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR 3. května 1958 pod číslem 26533/2-2834.
V okolí Kutné Hory se vynořují i další historické objekty, z nichž některé sdílejí obdobné osudy: Sion, Lichnice, Chřenovice a další zříceniny ukazují rozmanitost a bohatství české gotiky i baroka. Zvonice u kostela a další renesanční památky dotvářejí obraz historického jádra Českého Brodu a přinášejí kontext vývoje krajiny a architektury v regionu.
Baroko: Umění, architektura a duchovní vzlet evropské éry | Historické povídky
Historický kontext a klíčové body výstavby
Stavba byla inspirována návrhy Alliprandiho pro ideální letohrádky, a právě proto je považována za první vlastní realizaci tohoto typu velkého barokního areálu v Čechách. Jádro tvoří jednopatrová čtvercová budova se skosenými rohy a osmibokou střechou, která zahrnovala kapli, kuchyně a sklep.
Významným motivem, který se neustále vrací, je propojení letohrádku s klášterním zázemím a s výhledem na krajinu; ve vrcholném baroku se tak vytvářelo prostředí pro hostiny, slavnosti a duchovní aktivity, které měly zviditelnit moc i kulturu majitele. Zřetelné je i propojení s okouzlující krajinou v prostoru Suchdola a Vysoké, kde se současně nachází rozhledna a zajímavá architektonická kompozice.