Zamyšlení nad evangeliemi a mystickým výkladem událostí 5., 15., 17., 23., 24. a dalších neděl mezidobí ukazuje, jak Boží království dorůstá skrze milost, víru a spolupráci lidí. Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystupovali a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusť sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“
Codex příběhu ukazuje, že Petrovo podřízení se Ježíšovu slovu otevírá cestu k povolání: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním. Není málo těch, kteří podléhají mylnému přesvědčení, že oni jsou programátoři přírody, že naše úspěchy jsou věcí lidského rozumu a snažení. Že si člověk dnes dovede na počítači zjistit, jak to musí vyjít, jak co nejvíce vyzískat. Dnešní událost v evangeliu nám ukazuje, že funguji ještě jiné zákony. A ty dovedou člověka pěkně zaskočit.
Hned první verše ukazují, že pro pochopení je potřeba odstup: Pán Ježíš kladl své ruce na děti a nemocné a uzdravoval je. Cítili jeho blízkost, snažili se do í dostat. To je obraz těch, kteří chtějí z přímého kontaktu hodně vyzískat. V okamžiku, kdy ale hlásá slovo Boží, potřebuje Ježíš jakýsi odstup. Sedl na lodičku a přikázal Petrovi, aby kousek odrazil od břehu. S tímto odstupem a dotykem s mořem se začíná odvíjet děj, který má v sobě hlubokou symboliku. Moře - pro židovské myšlení symbol zla a moci; u Ježíše se stává prostorem, kde Boží království začíná.
První krize rybářů - pesimismus a vyčerpání - ukazuje, že lidská síla nestačí. „Celou noc jsme se lopotili a nic.“ Ježíš však ukazuje, že své království buduje na Boží milosti a na důvěře v jeho slovo. „Neboj se!“ je vyzváním k novému pohledu na svět, kde rybaření znamená i loví lidi pro Boží království. Milost Boží překračuje lidské kalkulace a často vyžaduje odstup, aby mohla začít nová dynamika vztahu s Bohem.
Celé dějiny křesťanství svědčí o tom, že každé obrácení je dílem milosti, a že Bůh spolupracuje s lidmi. Obrácení je vždy dílem Boží milosti, byť pro něj někdy Bůh používá člověka jako nástroj. Učme se dívat a vnímat toto úžasné dílo milosti, zázrak Kristova rybolovu dodnes kolem nás. Když chválíme Boha, modlitba chvály otevírá Boží náruč a zachraňuje další.
Království Boží a povolání rybářů lidí
„Neboj se! Co to znamená být rybářem lidí?“ V kontextu 5. neděle Ježíš ukazuje, že lov člověka není jen lidská snaha, ale Boží dílo, které vyžaduje spolupráci lidí. Ježíš říká, že budou lovit lidi v jeho moci, protože obrácení je dílem milosti a Božího jednání v srdcích lidí. Učme se dívat na svět jako na scénu, kde Bůh připravuje vyvolené a svojí milostí předchází práci lidí.
Všechny texty hovoří o zázračné síle Boží milosti. Dělíme-li se o tuto milost, je to způsob, jak posouvat svět k lepšímu a jak dát světu naději. Z wording: „Víra je dar Boží. Obrácení je vždy dílem Boží milosti.“ Očekává se od nás lidé spolupráce a služba pro Boží království.
Je důležité uvědomit si dluhy u nebeského hospodáře: směnky a úpisy ze zpovědnice, ze slibů pro víru. Dostali jsme Boží úvěr: začali jsme už se splátkami? Bůh má čas, a ještě není pozdě. Zamyšlení nad evangeliem 5. neděle v mezidobí nám připomíná, že každý má být součástí Božího volání a že sloužit Bohu znamená žít jako rybáři lidí, s důvěrou v Jeho milost a v jeho sílu.
Další perikopy a rozvíjení tématu milosti
Další evangeliální texty a reflexe z dk: Zázraky na hore u Tiberiadského jezera - zázrak nasycení pěti tisíců: „Přineste, co máte.“ Ježíš bere, vzdává díky a rozdává, což poukazuje na „chléb života“ a na nutnost důvěřovat Bohu v jeho spáse. Zázračné nasycení ukazuje, že myšlení o bohatství a zásobách má být proměněno v důvěru v Boží prozřetelnost a darování pro druhé.
Podobenství o milosrdném otci a ztracené mindričích, stejně jako podobenství o ztracené ovci a minci, ukazují Boží vytrvalou lásku a jeho ochotu hledat a nacházet člověka. Boží milosrdenství jde dál než lidská shovívavost; vyhledá ztracené duše a obnoví jejich důstojnost. Vyprávění o otci a jeho dvou synech vyzdvihuje plnost milosrdenství a touhu po návratu každého člověka.
Když se ptáme po praktických aspektech, Ježíš vyzývá k neustálé modlitbě a vytrvalosti ve víře: „Modlete se a neochabujte.“ - a to i tehdy, když se zdá, že Boží mlčí. Modlitba není rituál, ale živý dialog a důvěra v Otce, který je věrný a milosrdný. Všechny tyto texty dávají dohromady obraz života křesťana: nacházet Boží lásku a šířit ji mezi lidmi skrze skutky milosti a službu bližním.
Závěrečný pohled na harmonií milosti a odpovědnosti
Vnímejme, že Boží milost není pouhý zázrak, ale i výzva k odpovědnosti: mít otevřené srdce k druhým, odpouštět, být trpělivý a laskavý. Učme se z příběhů o milosrdenství, o proměně srdce a o tom, že každé setkání s Bohem mění naše myšlení i konání. Pokud se modlíme, žádáme o sílu vydržet a vytrvat, a také o dar rozlišovat, kdy a jak konat pro dobro druhých.
