Jako součást oslav tisíciletého výročí a veřejného prostoru Pražského hradu je katedrála svatého Víta zásadní místem české historie a monumentálního dědictví.
Na Pražském hradě stojí katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha, která je nejvýznamnějším českým římskokatolickým kostelem a dominanta hradu.
Počátky a výstavba
První kostel na místě katedrály založil kníže Václav asi v roce 929.
Po výpravě Břetislava I. do Hnězdna roku 1038 do rotundy přibyly ukořistěné ostatky sv. Vojtěcha, druhého pražského biskupa.
Na místě rotundy začala v roce 1060 růst trojlodní bazilika s dvěma věžemi a s ní i nová dominanta Pražského hradu.
Krátce po zahájení stavby kníže Spytihněv II. zemřel, a Vratislav II. vytyčil půdorys a dispozici stavby.
Požár roku 1091 zničil hotové dílo a bazilika byla dokončena v roce 1096.
V roce 1344 Praha povýšena na arcibiskupství a vyňata z poslušnosti arcibiskupa mohučského; dny poté Jan Lucemburský položil základní kámen katedrály.
Stavbu zahájil Matyáš z Arrasu a Parléř, jenž převzal vedení v roce 1356, zavedl síťovou žebrovou klenbu a průlomové techniky pro svou dobu.
Gotická sláva a Parléřova díla
Kaple sv. Václava byla vysvěcena 1367 a do roku 1373 vyzdobena; kaple je centrem kronik a kultu sv. Václava.
Parléř zaklenul Svatováclavskou kapli hvězdicovou klenbou a založil velkou zvonovou věž, kterou jeho nástupci dovedli až do výše 55 metrů.
Chór byl dokončen roku 1385 a katedrála získala třílodní složení s bohatým opěrným systémem.
Po smrti Karla IV. Parléř dále pokračoval, ale po dvaceti letech zemřel i on; následovníci dokončovali dílo různě, až se dostavba prodloužila až do 20. století.
Královská oratoř byla postavena a zcela doručena během renesančních úprav, které doplnily západní průčelí věžemi a ochozy.
Současná podoba a interiéry
Dosud nejvýznamnějšími díly výzdoby jsou práce Alfona Muchy, Maxe Švabinského, Františka Kysely a dalších umělců, kteří tvořili ve 20. století.
V chóru je zasazena kaple sv. Václava nad jeho hrobem; kaple je unikátním relikviářovým prostorem a její výzdoba byla dokončena v dlouhém období sloužících pobožností.
Doly pro korunní komoru a uložení českých korunovačních klenotů se nacházejí v severním ochozu a v korunní komoře, sem se dostávají návštěvníci s klíči od sedmi zámků.
Mozaika Posledního soudu z let 1370-1372 na západní fasádě a drobné detaily interiéru doplňují obraz o středověkém významu chrámu.
Hlavní loď byla dokončena a katedrála byla slavnostně vysvěcena 12. května 1929 při oslavě tisíciletého výročí smrti svatého Václava.
Korunovační klenoty a mýty
U korunní komory se říká, že kdo si nasadí královskou korunu a není z královského rodu, do roka zemře; tento mýtus se váže k protokolu otvírání zámků.
Ve Zlaté bráně a korunní komoře jsou uloženy české korunovační klenoty; údajně sedm zámků a sedm klíčů k jejich otevření vyžaduje spolupráci všech.
Legenda o osudu klenotů provází královské hodnosti a korunovace - téměř mystická součást historie chrámu.
Vlastnictví a správa
Správa Pražského hradu spravuje turistický provoz a rekonstrukce interiéru i exteriéru, zatímco mobiliář katedrály vlastní Metropolitní kapitula u svatého Víta.
Případ vlastnictví byl po dlouhých procesech uzavřen do dohody v květnu 2010 mezi arcibiskupem a prezidentem, která spíše než na formálním vlastnictví stavby vyzdvihuje její duchovní a kulturní význam.
Poznámky k architektům a umění
Stavbu a obnovu katedrály provázela řada významných architektů a restaurování, mezi nimiž byl Karel Mocker a kameník Hilbert, kteří doplnili gotickou část nad západním průčelím.
V průběhu let byly v katedrále provedeny archeologické výkopy, při nichž se našly relikty a fragmenty předrománských period raně středověké Českého území.
V areálu Pražského hradu se nachází mimo katedrálu i Zlatá ulička, rotunda sv. Jiří, staré paláce a další památky, které tvoří jedinečnou atmosféru zvláštního harmonického komplexu.
Rozšíření kontextu a související místa
Rotunda Nalezení sv. V centra Starého Města a další sakrální objekty dokumentují dlouhou historii kostelů na Pražském hradě a kolem něj.
Masarykova role během otevření katedrály a slavností byla součástí širšího politicko-kulturního kontextu, kdy vzniklo i symbolické propojení státních a církevních prvků v této památce.
