Orientovaná jednolodní stavba s obdélnou lodí a krátkým trojbokým presbytářem reprezentuje typické rysy místní sakrální architektury, která prošla významnými přestavbami v průběhu staletí. K západní části jižní fasády lodi byla přistavěna štíhlá hranolová věž o čtyřech podlažích, jejíž západní stěna je posunutá od průčelí lodi. K severnímu boku presbytáře pak přiléhá čtvercová sakristie dosahující téměř výšky obvodového zdiva presbytáře.
Stavba je z lomového kamene, zvenčí omítnutá, krytá sedlovou střechou; nad presbytářem s valbami, na sakristii sedlová střecha; krytina: tašky bobrovky. Na věži je jehlancová střecha s vikýři, krytina: plech. Omítky fasád jsou hrubé a nečleněné; vysoký sokl s malovaným pruhem, průběžná žulová římsa a korunní římsa s jednoduše profilovaným profilem určují charakter povrchů.
Okna lodě i presbytáře jsou na výšku obdélná s lomenými záklenky; ostění žulové jemně vyžlabené; okno v západním průčelí osvětlující kruchtu je pískovcové a doplněné kružbou. Západní štítové průčelí je rozdělené profilovanými římsami do tří pater: v dolní části žulový hrotitý portál, nad ním hrotité okno na kruchtu a nejvýše trojúhelný štít s žulovými deskami na ramenech a ukončen kamenným křížem. Ve východní polovině jižní stěny lodi je žulový sedlový portálek s dvojitou vnější lištou.
Vstup do sakristie je od východu řešen shodně řešeným portálem; severní štítové průčelí sakristie má v úrovni přízemí dvojici obdélných oken s lomenými záklenky. Věž má předsazený sokl z větších hrubě opracovaných žulových kvádrů a z lodi přechází žulová kordonová římsa; v jižním průčelí věže žulový sedlový portálek (shodný s portálem lodi). Přízemí věže je bez oken.
První písemná zmínka o kostele Povýšení svatého Kříže v Chlistově pochází z roku 1360. Zřejmě kolem poloviny 14. století byl postaven presbytář s žebrovou klenbou v gotickém stylu. Kostel prošel řadou přestaveb, včetně požáru kolem roku 1856-1865. V roce 1865 byl kostel zřejmě opraven a krov nad východní částí lodi a krov presbytáře mohou pocházet z té doby. Od základů vznikla sakristie a kolem roku 1900 proběhla novogotická přestavba, která zahrnovala zvětšení a úpravu věže, novostavbu části lodi a portálů.
Mezi hlavní prvky novogotické úpravy patřila výstavba věže, krov, zvonová stolice a okna; stará západní štítová průčelí lodi bylo nahrazeno novým štítem a portálem. Předělána byla i okna a portály v presbytáři; fasády získaly podokenní římsu a korunní římsa byla upravena. Věž byla postavena jako novostavba nestačící na původní, a nad lodí byl prodloužen prostor s novým štítem.
V letech 1927, 1972 a později proběhly úpravy střechy, omítek fasád a krytin, aby chránily výslednou strukturu před povětrnostními vlivy. Kostel se nachází v jižní části obce na mírně vyvýšené poloze, na vodorovné zatravněné ploše, vymezené ohradní zdí; západní průčelí lodi bývá přístupné schodištěm z kamenných stupňů.
Pokračující historický význam kostela spočívá v tom, že původně byl filiálním kostelem pro Stobořice (dnešní Zdebořice), později se stal lokálií a roku 1857 byl povýšen na faru. V kostele se nalézá hrobka rytíře Jana Štěnovského z Kadova, zemřelého roku 1745, a jeho manželky Terezie Bechyňové z Lažan. V roce 1785 zřídil císař Josef II. lokalii, která byla povýšena na faru v roce 1857. Kostel je dnes majetkem obce.
Jednolodní kostel s trojbokým presbytářem má plochostropou loď a triumfální oblouk odděluje loď od presbytáře. V prostoru lodě se nachází v prostoru jižní stěny sedlový portál a presbytář je sklenut šestidílnou žebrovou klenbou na konzolách s maskaróny; do stěny presbytáře je vložená gotická profilovaná sedile a čtyřhranný kamenný sanktuář s masivními železnými dvířky. Zařízení kostela pochází z 19. století.
Současný majetek obce a hmotná kultovní památka zůstávají důležitými svědectví historicko-architektonického vývoje regionu a odrážejí proměny sakrální architektury od středověku po novogotiku a 20. století.
