Liturgický rok nebo též Církevní rok se skládá z řady tzv. liturgických období v křesťanských církvích a určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků, a určuje i které úryvky z Písma se při bohoslužbách mají číst.
Stálý cyklus svátků je vázán na pevná data kalendáře, tj. na dne v měsíci.
Nejvýznamnějšími svátky s pevným datem jsou Vánoce.
Druhý, pohyblivý cyklus svátků je závislý na datu Velikonoc a od nich se odpočítává.
Proto se každý rok mění.
Kromě Velikonoc mezi tzv. pohyblivé svátky patří Popeleční středa či Seslání Ducha Svatého.
Pohyblivým svátkem je v podstatě i 1. adventní neděle, jelikož se jedná o 4. neděli před 25.
Liturgický rok začíná 1. Popeleční středou začíná 40denní příprava na Velikonoce zvaná Postní doba.
Po Letnicích nastává znovu dlouhé mezidobí.
Liturgický rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o Velikonoce, Vánoce, slavnost svatých Cyrila a Metoděje (5. července), svátek sv. Václava (28.
První neděle adventní je liturgické tradici dnem, jímž začíná Advent.
Připadá na neděli mezi 27. listopadem a 3. prosincem.
Zároveň tato neděle označuje začátek církevního roku.
Neděle představuje přechod do adventní doby.
Advent (z lat. adventus příchod) je začátkem liturgického roku a přípravou na Vánoce.
Svátek Sv. Mikuláš byl katolický biskup v Myře v Lykii.
Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidem, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných.
Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství (po Panně Marii).
V liturgické tradici jeho svátek připadá na 6.
Vánoce (z něm. Weihnachten svaté noci) jsou v křesťanské tradici oslavou narození Ježíše Krista.
Spolu s Velikonocemi a Letnicemi patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům.
Slaví se od 25. prosince do první neděle po 6. lednu.
U nás je za počátek Vánoc považován Štědrý den (24. prosinec), coby předvečer samotné slavnosti.
Již ve 3. století někteří křesťanští teologové uvádějí 25. prosinec jako datum Kristova narození, oslava tohoto narození je dosvědena poprvé v Římě kolem roku 336.
Všeobecně se Vánoce v církvi slaví od 7.
V liturgické tradici tento slavnostní den připadá na 25.
V kalendáři církve to je svátek, který připomíná prvomučedníka Štěpána a který se slaví 26. prosince.
V našich zemích je znám též pod nenáboženským názvem „2.
V českých zemích je svátek sv. Štěpána spojen s tradiční vánoční koledou.
„Na Štěpána“ odcházeli ze služby čeledíni, příp. i děvečky (které někdy čekaly až do Nového roku).
V liturgické tradici připadá tento svátek na 28.
Poslední prosincový den - Silvestr - je zasvěcen památce papeže Silvestra I. svátek se původně nespojoval se žádnými zvyky a obyčeji.
Silvestrovská noc získala na významu až když se v průběhu 16. století ustálil gregoriánský kalendář a nový rok na 1. leden.
A teprve v 19.
Slavnost Panny Marie, Matky Boží též Oktáv Narození Páně je v křesťanské tradici liturgický den, který je po slavnosti Narození Páně osmým a připadá tedy na 1.
Slavnost Zjevení Páně, Epifanie, nebo též svátek Tří králů slaví církev 6. ledna.
Jde o křesťanský svátek, který připomíná sebesdělení či sebezjevení Boha lidstvu v osobě Ježíše Krista.
Svátek má svůj původ ve východní liturgické tradici, která zahrnuje též oslavu křtu Ježíšova a návštěvu tří mudrců v Betlémě.
Svátek slaví církev 6.
Svátek se slaví neděli po slavnosti Zjevení Páně, tedy po 6. lednu.
Před liturgickou reformou 2. Křest Páně je liturgická slavnost, kterou slaví římskokatolická církev.
Svátek připomíná událost, při níž byl Ježíš Kristus pokřtěn sv.
V kalendáři církve to je Svátek.
Hromnice je tradiční lidové označení katolického svátku Uvedení Páně do chrámu, dříve též Očišťování Panny Marie, který se slaví 2.
Svátek připomíná událost z evangelií, kdy Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40.
Cyklus nedělí je přerušen začátkem postní doby a opět navazuje Slavností Nejsvětější Trojice po Seslání Ducha svatého.
Dále navazuje několik tzv. slavnost Těla a Krve Páně - čtvrtek po 2. slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova - pátek po 3. svátek Proměnění Páně - 6. slavnost Ježíše Krista Krále - 34.
Dnes se liturgické mezidobí počítá od neděle druhé - první týden liturgického mezidobí začíná v pondělí po svátku Křtu Páně po 33.
34. neděle v mezidobí je slavností Ježíše Krista Krále, po níž následuje 34.
V liturgickém kalendáři je Popeleční středa prvním dnem postní doby.
Její termín připadá na 40. den před Velikonocemi.
(Do těchto 40 dnů se nepočítají neděle, proto v praxi připadá popeleční středa na 46.
Název dne pochází ze zvyklosti pálit palmy či kočičky z Květné neděle minulého roku.
Takto získaného popela se užívá při bohoslužbě Popeleční středy, kdy jsou věřící znamenáni popelem - tzv. popelcem - na čele.
Tento symbol upomíná na blízkovýchodní tradici sypání si popela na hlavu na znamení pokání před Bohem.
Postní doba či půst je v křesťanství období přípravy na Velikonoce.
Liturgická barva postní doby je fialová.
Nejstarším svědectvím o slavení křesťanských Velikonoc může být zmínka v listě apoštola Pavla (kolem roku 50).
Oslava Velikonoc tradičně trvá celých padesát dní (tzv. Květná nebo též Pašijová neděle je pohyblivý křesťanský svátek, součást postní doby, jímž začíná Svatý týden.
Pašijová se neděli říká, neboť se o ní čtou pašije, tj. Jednotlivé dny, které ve Svatém týdnu mají své jméno, jsou Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.
Mezi tradiční zvyky spojené se Svatým týdnem patří „odlet zvonů do Říma“.
Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, které umlknou až do Velikonoční vigilie.
Liturgická reforma vyčleňuje poslední tři dny Svatého týdne z vlastní postní doby.
Při dopolední liturgii (která se koná pouze v katedrálách) biskup žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo.
Naposledy před Velikonocemi při Gloria večerní mše zazní zvony („odlétají do Říma“).
Tento den je připomínkou smrti Ježíše Krista na kříži.
Zvláštní součástí liturgie jsou dlouhé přímluvy (za církev, za papeže, za služebníky církve a za všechny věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, za židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za ty, kdo nevěří v Boha, za politiky a státníky, za ty, kdo trpí).
Bílá sobota je křesťanském kalendáři dnem před Velikonoční nedělí, součást Svatého týdne.
Během dne se nekonají žádné obřady ani mše svatá.
Někde je zvyklé během Bílé soboty konat tzv. "bdění u Božího hrobu".
Bílá sobota liturgicky končí okamžikem zahájení obřadů noční bohoslužby zvané Velikonoční vigilie, která již zahajuje slavení neděle Zmrtvýchvstání Páně.
Dnem Bílé soboty končí Postní doba.
Bílá neděle je posledním dnem velikonočního oktávu.
Název této neděle pochází ze zvyku, že novokřtěnci tohoto dne naposledy nosili bílé roucho, do něhož byli oblezeni při křtu o velikonoční vigilii.
Oslava Velikonoc bezprostředně trvá po celý velikonoční oktáv, avšak velikonoční doba jako taková končí až 50.
Velikonoční oktáv je týden liturgického roku, který začíná nedělí Zmrtvýchvstání Páně a končí na Bílou neděli, tj. 2.
V dějinách církve probíhaly v tomto týdnu katecheze neofytů, kteří nosívali po celý týden bílé roucho na znamení toho, „že oblékli Krista“.
Každý den velikonočního oktávu má v liturgii vlastní mešní formulář.
Velikonoční pondělí (někdy též Červené pondělí) je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně.
V našem prostředí je spojeno s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi, které lze zařadit k přechodovým rituálům končící zimy a nastávajícího jara.
Velikonoční pondělí je jedním ze dnů velikonočního oktávu, kdy křesťané prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení.
Není mezi těmito dny nijak zvláštní, ale historicky došlo k tomu, že pouze pondělí zůstalo dnem pracovního klidu, v němž se dopoledne slaví slavnostní liturgie.
V minulosti krom toho bývalo zvykem, že po významných svátcích následoval jakýsi volný den (odtud např. Pondělí svatodušní či Svátek sv.
Tyto volné dny po svátcích doprovázely různé lidové zvyky, které byly součástí běžného života.
V našich krajích je zvykem chodit s pomlázkou.
Za to „pomlazení“ dostanou malovaná vajíčka čili kraslice.
Velikonoční vigilie je v církevním kalendáři noc mezi Bílou sobotou a nedělí Zmrtvýchvstání Páně, „noc nocí“ - noc, kdy vstal z mrtvých Ježíš Kristus.
Nanebevstoupení Páně připadá vždy na čtvrtek, avšak v některých oblastech se slaví až následující neděli (na kterou jinak připadá 7.
Svátek letnic pochází z židovského svátku týdnů Šavu´ot.
Slavnost Nejsvětější Trojice je v církevním kalendáři první nedělí po Letnicích.
Tato neděle také označuje začátek druhé části liturgického mezidobí, které začíná po Vánocích a je přerušeno Velikonočním cyklem.
Patří mezi pohyblivé svátky, to znamená že v různé roky připadne na různé datum.
Slavnost se v období po skončení liturgické velikonoční doby, po slavnosti Nejsvětější Trojice.
Pro slavnost je typické podávání přijímání věřícím pod obojí - hostie se buď namáčí ve víně (tělo v krvi).
Slavnostní průvod s Nejsvětější svátostí ven mimo prostor kostela se koná až do současnosti.
V závěrečné části mše svaté bylo zvykem konat procesí s baldachýnem a zastavovat se při jednotlivých vyzdobených oltářích za zpěvu eucharistických písní.
Družičky - mladé slečny - jsou oblečeny v bílém a házejí plátky květin - nejčastěji růže a pivoňky před kněze, který pod baldachynem nese v monstranci Nejsvětější svátost - (proměněnou velkou hostii).
Květy posypaná cesta je jedním z výrazů úcty k Ježíši nesenému v průvodu.
Slavnost Proměnění Páně označuje v křesťanství jednu epizodu života Ježíše Krista, kterou podávají synoptická evangelia, kdy Ježíš vyvedl tři apoštoly (Petra, Jakuba a Jana) na horu, kterou tradice ztotožňuje s horou Tábor, kde byl proměněn, jeho obličej oslnivě zbělel a Ježíš rozmlouval s Eliášem a Mojžíšem.
V církvi tuto událost dnes připomíná zvláštní svátek.
Patří mezi tzv. svátky Páně.
Svátek připadá na 6. srpna.
V liturgickém kalendáři nejde o svátek, je to den, který připadá na poslední, tedy 34.
Povýšení sv. Svátek Povýšení sv. kříže, v kalendáři církve se slaví 14. září.
Svátek má svůj původ v Jeruzalémě, kde se ten den slavilo výročí posvěcení Baziliky Božího hrobu.
Podle legendárního podání (např. Svátek je slaven napříč křesťanstvím, církve jej slaví 1. listopadu.
Římskokatolická církev a některé další západní církve navazují 2. listopadu na tento svátek Vzpomínkou na všechny věrné zemřelé, lidově tzv. Dušičky.
Připadá na 2.
Památka všech věrných zemřelých či lidově dušičky.
Připadá na 2.
tags: #reforma #liturgickeho #kalendare