Litva v 14. století patřila mezi nejsilnější státní útvary ve střední a východní Evropě a zahrnovala rozsáhlé území včetně dnešního Běloruska, části Ruska a Ukrajiny až k Černému moři. Náleželo jí do značné míry díky Gediminasovi (1316-1341) a jeho diplomacii, vojenským schopnostem a sňatkové politice.
Litva v dobách Gediminasu zůstávala pohanskou zemí a její expanze ovlivňovala boje s řádem německých rytířů a jejich spojenci. Jan Lucemburský a Karel se zúčastní události Křížové tažení do Litvy (1337).
Na cestě do Litvy se objevují osobní příběhy a zrcadlí se složitá evropská politická dynamika té doby. Janovy oči - Lucemburkové měli dědičně problém s očními chorobami; Jan Lucemburský při cestě z Litvy ztratil zrak na pravé oko, a za to údajně nechal oběsit jednoho z felčarů. V Libuším kontextu to ukazuje, jak osobní osudy panovníků ovlivňovaly historické dění a korespondovaly s širšími konflikty.
Litva jako součást Smrti a boje s křižáckými řády však zůstává v centru pozornosti díky svým rozhodujícím dobytím a politickým manévrům Gediminasova období. Z hlediska křížových výprav jde o paralelní osu, která spojuje západní křesťanské cíle s východními hranicemi a zájmy v regionu.
Průběh křížových výprav
1. křížová výprava (1096 - 1099)
První křížová výprava byla vedená normanským vévodou Robertem, Godefroyem z Bouillonu a dalšími šlechtickými vůdci. Účastnily se jí masy rolníků i šlechty ze severní a střední Francie a západního Německa; část vzala za své v Evropě, zbytek v Malé Asii. Roku 1097 se křižácká vojska spojila před Cařihradem a za pomoci byzantského císaře přepravila do Malé Asie, kde zvítězila nad seldžuckým sultánem a dobyla Antiochii, Jeruzalém a další města. Jeruzalémské království vzniklo v letech 1100-1187 a vydrželo jako křižácké království. Tyto události formovaly západní pohled na Východ a měnily geopolitiku regionu.
2. křížová výprava (1147 - 1149)
V roce 1144 dobyl edesské panství mosulský emir, což byl podnět k vyhlášení druhé křížové výpravy pod vedením císaře Konráda III. a francouzského krále Ludvíka VII.; zúčastnil se jí i český král Vladislav II. Vojsky však do cíle nedošlo kvůli obtížím a v Ansově. Po porážce Saládinsky se křížové výpravy znovu neprosadily; v následujících letech křižácké státy v Levantě postupně ztrácely své postavení.
3. křížová výprava (1189 - 1192)
V roce 1190 zvítězil Fridrich Barbarossa u Konya a jeho syn Fridrich Štaufský zemřel při obléhání Akkonu; Richard Lví srdce a Filip August dobyli Akkon a vzniklo Kyperské království. Později došlo k uspořádání a přemístění vlivu na jiné místní cíle a křižácké státy v regionu byly dále rozvíjeny podle politických a ekonomických zájmů dobových mocností.
4. křížová výprava (1202 - 1204)
Čtvrtá výprava odkryla význam politiky a hospodářských zájmů - papež Innocenc III. vyhlásil výpravu; Benátčané, obzvlášť Enrico Dandolo, usilovali o kontrolu a zisk Bilance a o rozdělení byzantské říše. V roce 1204 byl dobyt Cařihrad, vzniklo latinské císařství (1204-1261) a byla rozdělena byzantská říše mezi křižácké státy a Benátčany. Počátek latinského římského impériem v regionu a jeho dopad na politickou mapu Východní Středomoří. Východní Byzancie ztratila vliv a kontinentální moc se přesunula na západní evropské mocnosti, zejména Benátky a úmluvy, které posílily jejich hospodářský rozvoj a vliv ve Středomoří. Po čtvrté křížové výpravě následovala politická a hospodářská změna v západní Evropě a ve Východní Evropě.
Další poznámky o řádech a jejich vlivu
Rytířské řády - johanité, templáři a řád německých rytířů - sehrály důležitou roli: chránily poutníky, budovaly pevnosti a hrady, ovládaly hospodářské struktury a poskytovaly finanční služby, včetně půjčování peněz. Do Čech přišli templáři kolem roku 1232; jejich řád byl zrušen roku 1312. Němečtí rytíři přišli do Čech krátce po roce 1200 a tvořili významnou část řádových komend před husitskými válkami. Složení řádových členů zahrnovalo rytíře, kněží a služebné bratry; v pozdnějším období pracovali hlavně jako duchovní správa. Hlavou řádu bývá většinou velmistr, sídlící ve Vídni. Templáři a další řády sehráli klíčovou roli ve vývoji evropského hospodářství a náboženského života, včetně šíření kultury, obchodu a technologií napříč kontinentem.
Litva a křížová vyprava v kontextu 14. století
Litva, ač pohanský stát, sehrála v 14. století významnou roli v regionální geostrategii Evropy. Gediminasovy reformy a diplomatická aktivita umožnily Litvě získat velké území a posílit její postavení proti sousedům, včetně řádu německých rytířů. Zmíněná období a konflikty mezi Litvou a řádem byly důležité i pro vývoj křižáckých výprav a jejich dopad na střední a východní Evropu. Křížové tažení do Litvy v roce 1337 odráží překrývající se zájmy všech velmocí regionu a dynamiku mezi západními a východními epochami středověké Evropy.
