Karlův most nese 30 soch a sousoší, jejichž jednotlivé kapitoly a legendy tvoří ucelený obraz o náboženském a kulturním dědictví regionu. Pojďme od Staroměstské věže po jihovýchod, a podívejme se na výzdobu mostu prostřednictvím jednotlivých figurek a jejich příběhů. Níže uvedené číslování vychází z knihy Po Karlově mostě ... s Františkem Dvořákem z roku 2003.
1. Sv. Ivo a Panna Maria s Bernardem; 2. Madona s Ježíškem a sv. Bernardem
1. Sv. Zastával se utiskovaných a nespravedlivě souzených chudých. 2. Panna Maria s Ježíškem (Madona) a sv. Bernard, vlevo; 3. Sv. Barbora, sv. Markéta z Antiochie a sv. Barbora. Uprostřed +306 v Nikomédii, dnes Izmit v Turecku; mučena otcem a rozsekána mečem. Podle legendy byla Markéta milována pro víru, ale otcem zneužívaná a mučena. 4. Panna Maria s Ježíšem, sv. Dominik a sv. Dominik vlevo ze Španělska; 1170-1221, založil řád kazatelů (dominikánů); 5. Pieta - Panna Maria u kříže s Ježíšem, uprostřed sv. Jan Evangelista, napravo Marie Magdaléna.
6-10. Kalvárie, Sv. Josef, Sv. Anna a Sv. František Xaverský
6. Sv. Kříž - Kalvárie: P. Maria a Apoštol Jan Evangelista po stranách; 7. Sv. Josef s Ježíšem: Josef jako pěstoun a tesař, dějiny Ježíše až po dospělost; 8. Sv. Anna matka Panny Marie - zobrazena jako „samotřetí“; 9. Sv. František Xaverský: kázal v Indii a na Dálném východě; spolu s Ignácem z Loyoly představitelé jezuitů; sochařská díla a koncepce souboru M. V. Jäckel.
11-13. Cyril a Metoděj, Kryštof a Jan Křtitel
11. Sv. Cyril a Metoděj: bratři z Soluně; kázali Slovanskou řečí a přeložili Bibli. 12. Sv. Kryštof: legendární nosič dětí přes řeku; 13. Sv. Jan Křtitel: připomínka křtu Pána Ježíše; socha Josefa Maxe z roku 1857. Dalšími zobrazeními jsou Znázornění dvou světců z období před rokem 1700.
14-16. Václav, Ludmila a František Borgiáš
14. Sv. Václav: český kníže a patron; 15. Sv. Ludmila s vnukem Václavem; 16. Sv. Jan Nepomucký: mučedník a český patron; 17. Sv. František z Assisi: patron chudých a ochránce přírody; 18. Sv. Antonín Paduánský; 19. Sv. Vincenc Ferrerský a Sv. Vincenc; 20. Prokop (v levé ruce reliéfy): poustevník, místa poutí a klášter. Tyto postavy ilustrují široký spektrum renesanční až barokní spirituality a zřetelně reflektují protireformační kontext a lokální patronáty.
17-20. Marija Immaculata, Immaculáta a součást klášterního souboru
21-23. Sv. Juda Tadeáš, Sv. Mikuláš Tolentinský a sv. Prokop: Tadeáš jako jeden z dvanácti apoštolů; Mikuláš zkušeně pracoval mezi chudými; Prokop jako český zemský patron; stav dohromady s reliéfy popisujícími poslední soud a démonické scény. 24-25. Sv. Kajetán a socha Immaculaty z Masarykova náměstí: Immaculata jako Neposkvrněné početí, spojena s morovými ránami Boskovic; Immaculata z Boskovic má chronogram a stojí na podstavci s texty o zvolení. 26. Sv. Filip Benicius: zakladatel řeholního řádu theatinů; 27. Sv. Jan z Mathy a sv. Felix z Valois: spojení s řádem trinitářů; Ivan poustevník; 28. Sv. Vít: mučedník, patron mládeže a ochránce různých profesí; 29. Sv. Václav (pokračování legend) a 30. Kristus - Salvátor a Svatí Bratři Kosma a Damián: ukřižování a vzkříšení, obvykle označující vytrvalost víry a pomoc nemocným.
Součásti kláštera a původ soch
Veškeré sochy původně patřily k souboru dominikánského kláštera boskovického panství (1684-1694). Klášter byl dokončen po smrti manželů Zuzany Kateřiny a Waltera Františka Xavera Dietrichsteina; k průčelí kostela sv. Dominika byly zasazeny niky s sochami. Po josefinských reformách byly sochy přeneseny na různá místa - Madona k Žďárné, Sv. Roch k cestě na Doubravici a Sv. Florián na náměstí před radnicí. Po 1784 či během úprav zámku vznikla alej se čtyřmi sochami pozdějšího umístění a některé chybí dodnes. Rozšířená barokní kompozice alejí započala kolem roku 1667 a většina sousoší byla osazena kolem roku 1710; výzdoba kláštera ovlivnila podobu Karlova mostu a širší regionální architekturu.
Stavba a rekonstrukce a jak se měnila funkce soch
Průzkum z let 2016-2017 ukázal, že kamenné sochy a žula podstavu mají specifické zvětrávání, puchýřky a trhliny; geologické závěry ukazují na vliv původního výběru kamene a pozdějších zásahů. Elektrické výboje mezi sochou a podstavcem mohou ovlivňovat koridor kovu a kamene; řešením by nebylo povrchové voskování, které by kamen nepřijal dýchání. Pietní akt u sochy sv. Václava na Václavském náměstí je ohlašován a doprovázen nefunkčními řešeními, která se snaží minimalizovat zneužití podstavce během pietních akcí.
Domnělé souvislosti a kulturní význam
Vztyčování mariánských sloupů vychází z rekatolizačního kontextu střední Evropy po morových epidemiích; morové sloupy a trojice byly symbolem víry a ochrany měst. Sochy a sousoší působí jako orientační a duchovní body, které propojují lidové náboženské tradice s urbanistickým prostorem. Z pohledu příběhů a ikonografie lze vidět kontinuitu mezi barokní vizuální kulturou a moderním kulturním dědictvím, včetně proměn, které prošly klášterem Boskovice a jejich spojením s městem a krajinou.
Průzkum a katalogizace soch na Karlově mostě odhalují, jak se původní barokní soubor měnil, a jak se proměnila jejich funkce - od nástrojů rekatolizace až po kulturní monument, který nadále formuje naši představu o české historii a náboženské kultuře.