Čím se řídí psaní slova bible / Bible? A jaká je ta »správná« varianta? Do hry vstupuje hned několik hledisek, a tak záleží na tom, co přesně chcete říci. Z čistě jazykového hlediska se věc zdá být jasná. Tedy alespoň na první pohled…
Máme přeci Pravidla českého pravopisu, podle kterých se slovo bible píše s malým počátečním písmenem. Proč potom ale i některá slovutná vědecká díla píší slovo Bible s velkým písmenem? Slovo bible pochází z řečtiny a označuje svitky - knihy (= biblos, biblion). V běžných souvislostech by tak zdánlivě neměl být důvod psát počáteční velké písmo. Co když se ale z běžného termínu stane značka pro určitou jedinečnou knihovnu nebo unikátní sborník? Bible s malým „b“ je vlastně kterákoli kniha. Mimo řecky mluvící obyvatelstvo se však pod tímto označením už po staletí rozumí jeden konkrétní a zcela unikátní soubor náboženských knih. Je to „ta bible“… the Bible…
Z běžného slova se stala zavedená značka - brand - unikátní označení. Odvozením z tohoto unikátního brandu se v moderním sekularizovaném prostředí začala objevovat druhotná oborová označení. Například prý existuje jakási „bible gurmánů“ (např. gastronomický průvodce Michelin), jako „bible muslimů“ je někdy - poněkud neuváženě - označován Korán, termínem „podnikatelská bible“ je označováno hned několik příruček, případně i samotný business plan. Rozlišujeme tedy mezi Biblí tzv. Svatou (neboli Písmem Svatým) a biblí v obecném nebo přeneseném slova smyslu. Jak je odlišovat v zápisu, v sazbě?
Nabízí se to nejpřirozenější: Používat počáteční velké písmeno, které splní podobnou funkci jako určitý člen v jazycích, které ho užívají (angl. aj.). Jazykovědec by jistě mohl namítnout: Vždyť to ale není název! Má ale pravdu? To nelze jednoznačně říci. V obecné rovině platí, že oněch 66 knih, známých dnes jako Bible, nemá v jistém smyslu žádný původní souborný autorský název, protože nikdy neprošly standardním moderním vydavatelským procesem psaní - redakce - publikace. Bible vznikala mnohem složitějším způsobem (viz níže).
V dobách jejího psaní se pro vznikající soubor vžilo označení Tóra (Zákon), Proroci, Tanach apod. Postupně se ustálilo vžité označení (Svaté) Písmo nebo (Svaté) Spisy. Že bychom tedy knihu knih vydávali bez názvu nebo jako „písmo“ s malým „p“? To by samozřejmě bylo pošetilé. Bible je soubor historických, náboženských a didaktických textů, zapsaných původně v hebrejštině, aramejštině a řečtině. Jednotlivé knihy na sebe obsahově navazují, ačkoli byly zapisovány v rozmezí 1 600 let velice rozmanitými osobnostmi a psaní nebylo žádným člověkem koordinováno.
Ve svém úvodu Bible nejprve ve zkratce popisuje původ a účel existence planety Země. Následuje příběh o odmítnutí božské autority prvními lidmi, načež kniha popisuje rozmanité lidské pokusy řídit události na zemi nezávisle na Bohu. Ježíš Kristus, jako zvláštní Boží posel, měl podle Bible upozornit na to, že Bůh ve stanovený čas vrátí vymknuté události do původních kolejí a nastolí na zemi pořádek. Bible nebyla psána pro učence ani pro klérus, ale jako životní kompas pro všechny lidi.
Římské období a členění textů potom vedly k dalším výkladům: Nový zákon nám představuje osobu Ježíše Krista, který se narodil poněkud zvláštním způsobem (z mladé panny) a jehož narození provázely neobyčejné věci (lidem se zjevovali andělé, zazněla různá proroctví, král se jej snažil zabít jako malého atd.). Jako bylo jeho narození zvláštní, tak také další život se vymykal tomu, co lidé znali. Ježíš projevoval moudrost, lásku, soucit, ale také brojil proti náboženství, proti překrucování Božího slova a proti všem, kteří kladli lidskou tradici výše než Boha.
Také konal zázračné činy a shromáždil kolem sebe učedníky. Vždy vzbuzoval zájem davů, které také vyučoval o Bohu, ale od nichž odmítal být prohlášen za krále, ačkoli se o to pokoušeli. Nejvíce však popouzel náboženské vůdce té doby tím, že se prohlašoval za Boha. Prohlašoval o sobě, že odpouští hříchy a také, že bude zabit a vzkříšen z mrtvých. Právě díky těmto takzvaným rouhavým věcem byl opravdu popraven. Avšak třetího dne po jeho smrti našly ženy jeho hrob prázdný a on se začal ukazovat svým učedníkům.
Dozvídáme se, že o letnicích dostali učedníci sílu od Boha a ze skupiny strašpytlů, kteří se po Ježíšově smrti rozutekli, se stala skupina odvážných mužů, kteří zvěstovali živého Krista a potřebu člověka dát se smířit s Bohem. Jejich zvěst byla, že Ježíš je živ, že člověk se k Bohu nemůže dostat sám vlastním úsilím, dobrými skutky, ale že jediná cesta je právě onen Ježíš. Ježíš, který zjevuje, že Bůh je láska, neboť dal to nejcennější, sebe sama, abychom my směli znovu přijít k němu. Ježíš, který zemřel na kříži, aby nesl trest za zlé myšlenky, slova a skutky lidí, který vstal z mrtvých a nabízí nám Boží odpuštění.
Odpuštění, které můžeme přijmout když s lítostí uznáme, že jednáme špatně proti Bohu i lidem, když se od toho odvrátíme a vírou přijmeme, že Ježíš Kristus je řešením pro obnovení našeho vztahu s Bohem. Touto zprávou učedníci, kterým se začalo říkat křesťané, zasáhli oblast tehdejší římské říše, přičemž je to často stálo pronásledování a mnozí pro Krista zemřeli. Během té doby vzniklo mnoho místních církví a jim jsou adresovány dopisy Pavla, Žida, který nejdříve pronásledoval křesťany, ale který uznal Ježíše za toho zaslíbeného Mesiáše a stal se tím, kdo přinášel zvěst o smíření s Bohem pohanům, čili lidem mimo Izrael.
Také si můžeme číst dopisy Janovy, Petrovy a dalších, které nám ukazují mnohé o tom, jaký je Bůh. Bible končí zjevením o tom, jaké to bude, až se Ježíš vrátí zpátky a nastolí zaslíbené a očekávané Boží království. Tehdy ti, kdo přijali Boha a jeho cesty, budou věčně s Bohem v nebi, kde už nebude ani hřích, ani bolest ani smrt.
Česká bible a rozdíly překladů, dopad do kultury a běžné čtení
19. 8. Dobrý den, chtěl bych se zeptat, jak se přišlo na to, že se má utvořit Bible a že vše v ní je svaté a správně? Chápu, že by tam měla být evangelia, ale Ježíš ani Bůh nikde neříkají, že má vzniknout Bible a že v ní mají být dopisy. Já chápu, že třeba apoštol Pavel byl člověk, co žil s Bohem, ale čím to je jiné, než když dnes někdo, kdo má opravdový vztah s Bohem, napíše nějaký dopis? Proč zrovna ten papír je svatý a vše je tam správně?
Proč vznikla Bible a řeklo se, že, co je tam, je správně a bez chyby a svaté, a co tam není, tak už svaté není? Kde Bůh říká, že se má vytvořit Bible a že se do ní mají přidat různé komentáře a dopisy jiných? Po Ježíšově nanebevstoupení křesťané hlásali radostnou zvěst o jeho smrti a vzkříšení ústně. Jedním z nejhorlivějších hlasatelů byl Pavel z Tarsu. Ten psal dopisy do křesťanských komunit. Nepopisoval v nich Ježíšův život, ale krátce shrnoval to nejdůležitější.
Pavlovy dopisy proto zařadili do Bible vedle evangelií. Církevním slovníkem říkáme, že Pavlovy listy jsou inspirované Duchem svatým. To neznamená, že by v nich nebo kdekoliv v Bibli bylo všechno historicky a technicky přesné. Je tam ale zaznamenáno to, co tam chtěl Bůh mít pro dobro člověka. Boží slovo může zavlažovat a měnit i tvůj život. Bůh se každého z nás dotýká originálním způsobem.
Genesis a další pasáže v-evaluují rozličné otázky o tom, co je Bible a proč má vliv na víru. Co je Bible? Základní pohled... Co je Bible? Nutí nás Bible k víře? Proč jsou v Bibli samé zákazy? Proč Bůh dopouští zlo?
Genesis 1/ b/ gen/ 1: V počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla pustá a prázdná, a nad propastnou tůní byla tma. A Bůh řekl: Buď světlo! A bylo světlo. A tak dále; text ukazuje, že Bible vznikala jako složitý soubor textů v různých jazycích a časovém rozpětí, a proto je její interpretace vždy otevřená a mnohovrstevná.
Česká bible není nic jiného než překlad Bible do češtiny. Bible v češtině prošla v posledních letech několika změnami, takže je vhodná i pro moderní čtenáře. Hlavním důvodem překládání Bible do všech jazyků je zpřístupnit Boží slovo lidem všech kultur a prostředí. Když je Bible v jejich vlastním jazyce, čtení bude mít větší dopad. Bible v češtině sehrála zásadní roli v náboženském a kulturním rozvoji.
Ať už hledáte biblický verš dne nebo jen listujete, abyste našli dobré biblické verše, které vás zasáhnou přímo do srdce, tato verze vás nezklame. Někdy prostě potřebujete slyšet Bibli mluvit o životě způsobem, který právě teď dává smysl. Pro někoho jsou moderní překlady vnímány jako prostředek k lepšímu porozumění; pro jiného jako sporné rekonstrukce původních textů.
V materiálech o Bible najdeme popisy různých překladů a jejich výhod či nedostatků: nejpoužívanější ekumenický překlad, Bible 21. století, Hejčl/Sýkora, Bible kralická, Jeruzalémská Bible a další. Překlady jsou často hodnoceny podle jasnosti, přesnosti a doprovodných poznámek, které pomáhají orientaci čtenáře v historickém kontextu.
Na závěr připomínáme, že Bible není jen jednou knihou, ale souborem 66 knih, který vznikal přibližně 1600 let a byl psán zhruba 40 autory ve třech jazycích a na třech kontinentech. Je to sbírka textů, která vyžaduje trpělivé čtení, k němuž se lidé vracejí pro moudrost, inspiraci i reflexi nad životem a smrtí.
Přehled celé Bible za 17 minut!
Klíčové myšlenky a praktické poznámky
- Bible je sbírka 66 knih zapsaných v hebrejštině, aramejštině a řečtině, která vznikala v průběhu asi 1600 let.
- Rozlišujeme mezi Svatým písmem a běžnými výrazy pro „bible“ jako značkou či oborovým označením.
- Správný zápis slova Bible se liší podle kontextu: malá písmena pro běžnou referenci, velké písmeno pro zvláštní značky či důraz.
- V zápise a sazbě je vhodné rozlišovat, zda mluvíme o konkrétním posvátném textu (Svaté Písmo) nebo o obecné „bibli“.
- České překlady mají za cíl učinit Boží slovo dostupným v češtině; výběr překladů ovlivňuje srozumitelnost i vnímání duchovního obsahu.
- Diskuse o inspiraci a neomylnosti biblických textů není jen teologickým tématem, ale i otázkou jazykové interpretace a historicko-kulturních kontextů.