Neděle 8. 2. Na nahrávce kázání jsou také čtené texty z Písma, které s kázáním blízce souvisejí. Pak se odtamtud muži zvedli a pohlédli směrem k Sodomě. Abraham šel s nimi, aby je vyprovodil. A Hospodin řekl: Cožpak budu před Abrahamem tajit, co chci udělat? Abraham se jistě stane velikým a mocným národem a budou v něm požehnány všechny národy země. Neboť jsem se s ním sblížil, takže přikáže svým synům a svému domu po sobě, aby zachovávali Hospodinovu cestu a konali spravedlnost a právo, aby Hospodin Abrahamovi naplnil to, co o něm řekl. I řekl Hospodin: Křik proti Sodomě a Gomoře je tak velký a jejich hřích tak přetěžký, že musím sestoupit a podívat se, zdali jednají zcela podle toho křiku, který se ke mně donesl. A jestli ne, zjistím to. Abraham přistoupil a řekl: Cožpak s ničemou vyhladíš i spravedlivého? Možná je uprostřed toho města padesát spravedlivých. Cožpak ho přece vyhladíš a neodpustíš tomu místu kvůli padesáti spravedlivým, kteří jsou uprostřed něho? Ať je to od tebe vzdáleno, abys učinil takovou věc, že bys usmrtil spravedlivého s ničemou, takže by na tom spravedlivý byl tak jako ničema. Ať je to od tebe vzdáleno! Abraham pokračoval a řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi, ačkoliv jsem prach a popel. Možná, že do padesáti spravedlivých bude chybět pět. Pak řekl: Ať se Panovník nerozzlobí, že ještě mluvím. Nato řekl: Hle, dovolím si mluvit k Panovníkovi. Potom řekl: Ať se Panovník nerozhněvá, když promluvím ještě jednou. Když dokončil rozhovor s Abrahamem, Hospodin odešel; a Abraham se vrátil do svého domova. Vyprávěl jim [také] podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat. Říkal: “V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal. V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: „Zastaň se mě proti mému odpůrci.“ Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: „I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám, zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.“” Pán řekl: “Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane.
Evangelický farář si občas vyrazí se svým katolickým kolegou na loďku rybařit. Jednou se k nim přidal kazatel Církve bratrské. Když evangelíkovi došli červi, sepjal ruce k tiché modlitbě a vydal se po vodě ke břehu. Kazatel CB, který s nimi byl poprvé, se tomu nemálo podivil. Za chvíli došli červi i katolickému faráři. Poklekl, tiše se pomodlil a šel po vodě ke břehu. Pak došli červi cébéčkáři. Pomyslil si: Co dokážou ti dva, to dokážu také. Pomodlil se, vystoupil z loďky, voda vysoko vystříkla a cebéčkář zmizel pod hladinou.
Jak už je vidět z předchozího vtipu, tak se dnes opět vrátíme k modlitbě. Minule jsme mluvili o tom, že se máme učit modlit za na první pohled nemožné věci. Snažím se tyto principy ve svých modlitbách uplatňovat, ale v poslední době bojuji hlavně s tím, abych, když už se za něco nebo někoho konkrétního modlím, vytrval. A tak jsem v Bibli pátral po příkladech vytrvalých (možná až neodbytných) modliteb a přímluv, které by mohly inspirovat a povzbudit nejen mě, ale nás všechny. Protože s vytrvalostí v modlitbách bojujeme asi všichni. V poslední době totiž bylo možná více podnětů k přímluvným modlitbám a já jsem si uvědomil, že často na modlitby zapomínám, nebo se mi ani moc modlit nechce a nebo starosti všedního dne odvedou moji pozornost někam úplně jinam.
První z příběhů, na které se dnes zaměříme, jsme nakousli v dnešním prvním čtení. Je to příběh Abrahama a jeho přímluvy za Sodomu s Gomorou, který všichni dobře známe. Já se k němu chci vrátit, protože nás může inspirovat v tom duchu, že nic nemusí být předem ztraceno ať už to vypadá jakkoliv zle. Abraham se poté, co mu jeden ze tří návštěvníků sdělí, že do roka bude mít se Sárou syna, dozvídá, že Bůh plánuje zničit Sodomu a Gomoru kvůli jejich hříchům, které k němu přímo křičí. Abraham si je vědom toho, že v Sodomě bydlí jeho synovec Lot se svou ženou a svými dcerami. Začne tedy s Bohem o jeho rozhodnutí mluvit a tak trochu Boha přemlouvat, aby si svoje rozhodnutí ještě rozmyslel.
Ale když se podíváme tomuto rozhovoru hlouběji pod povrch, zjistíme, že to vůbec není o obchodu mezi Abrahamem a Bohem. Není to ani žadonění. V jádru rozhovoru se jedná o proměnu a posílení Abrahamovy důvěry v Boha. Bůh své rozhodnutí zničit Sodomu a Gomoru na základě rozhovoru s Abrahamem nezměnil. Na základě zjištěných skutečností na místě samém se ujistil, že je správné a ve městě se nenachází ani potřebný počet deseti spravedlivých a Sodomu nakonec zničil.
Abraham věděl, že Bůh je spravedlivý, ale nejspíš mohl pochybovat nad jeho milosrdenstvím. Bůh mu v průběhu rozhovoru ukázal, že milosrdný je. Navíc Bůh šel ještě dál, než byla jeho “dohoda” s Abrahamem. Ze Sodomy se rozhodl vysvobodit Abrahamova synovce Lota s jeho rodinou. Opravdu tak nenechal spolu se zlými zahynout spravedlivého.
Vysvobození ze Sodomy nemělo úplně šťastný konec pro Lotovu rodinu - jeho žena se proměnila v solný sloup, když se na útěku otočila a pohlédla zpět na jejich město. Lotovy dcery ho opily a pak se s ním i vyspaly a díky tomu se každé z nich narodil syn - starší Moáb a mladší Ben-amí. Ti se stali otci národů - Moábců a Amonitů. Ty se pak v budoucnosti staly největšími nepřáteli Izraelců. A pokud půjdeme ještě kousek dál a vzpomeneme si na Zdeňkovo kázání o Rút, tak se nám opět o něco více odkryje Boží milosrdenství, které se jako červená nit vine Biblí.
Přes všechen hřích a mnohá hloupá rozhodnutí, kterých se v obou rodinách (Abrahamově i Lotově) objevilo opravdu hodně, se právě u Rút a Boáze osudy obou rodin opět spojují. Rozmluva s Bohem posílila podle mého názoru Abrahamovu důvěru nejen v Boží spravedlnost, ale i v jeho milosrdenství. A tato vyváženost je důležitá.
Když se podíváme na celý příběh i s jeho následnými souvislostmi můžeme i my být v důvěře v Boží spravedlnost a milosrdenství posíleni. Druhý dnešní příběh jsme také už četli. Můžeme se na něj podívat ze dvou perspektiv. Buď jako na podobenství o vytrvalé modlitbě, k tomu si říct, jak to je důležité a u toho skončit. A nebo jít trochu hlouběji a poodkrýt pozadí a celkový kontext celého podobenství.
Na tomto podobenství mě zajímaly nejvíc asi dvě věci. Na první pohled to vypadá divně, v podobenství samotném se mluví o vdově, která vytrvale chodí za soudcem, který není zrovna příkladem bohabojného člověka, aby jí pomohl dosáhnout spravedlnosti. Soudce nakonec pro její neodbytnost povolí a pomůže jí. Abychom zjistili více o kontextu, tak musíme otevřít předchozí kapitolu. Zde najdeme vcelku jednoduše odpověď na otázku po obecenstvu, kterému Ježíš toto podobenství řekl.
V předchozí kapitole rozmlouvá s Farizeji o příchodu mesiáše a jsou u toho i jeho učedníci jako obvykle. Jeho druhý příchod bude nenadálý. Mnozí se budou označovat za falešné mesiáše, ale opravdový příchod Ježíše všechny zaskočí. Jako když přichází zloděj v noci. Své posluchače také varuje, aby nebyli jako Lotova žena, o které jsme se zmínili v předchozím příběhu. Otočila se zpět k Sodomě, protože jí bylo líto toho, co nechávala za sebou. Nedokázala svoji minulost v Sodomě opustit. Ježíš se k příběhu vrací, aby varoval před láskou ke světu. Protože, když přijde podruhé, tak od sebe budou lidé odděleni, jedni zanecháni a jedni vzati.
Podobenství o soudci a vdově je opravdu součástí Ježíšova vyučování o konci světa. Najde Ježíš víru na Zemi až přijde podruhé? Bude jeho nynější připomenutí osudu Lotovy ženy, jeho upozornění na to, abychom zůstali na něj fixovaní a nemilovali více tento svět, pro nás k něčemu dobré?
Když ji a jejího manžela Lota Ježíš svým posluchačům připomněl jako varování, tak se v té souvislosti nezmínil o hříších Sodomy, ze které byli Lot a jeho rodina zachráněni. Zmínil se naopak o těch “obyčejných věcech”, které tam tehdy lidé dělali - jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli. Největší nebezpečí, před kterým bychom se měli často varovat, tak nehrozí až tak ze strany hříchu, ale spíše ze strany “obyčejného každodenního života v rutině”. Odpovědí je právě naše podobenství. Vytrváme do konce, pokud se budeme modlit. Pokud se budeme modlit neustále. Pointou podobenství není ani tak srovnávání, že vdova jsme vlastně my jako boží lid a že Bůh je jako ten nespravedlivý soudce. Ne. Pointou je právě Ježíšova potřeba ukázat na důležitost vytrvalé modlitby - je to řečeno ve verši prvním - kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati. Ježíšova otázka jestli najde víru na zemi tak vlastně znamená - najde Ježíš na zemi své učedníky, kteří se modlí a nevzdávají to? Naše modlitby a naše víra stojí a padají společně. Pokud se přestaneme modlit, tak naše víra a důvěra v Boha opadne. Pokud ale vytrváme a nenecháme se zlomit, tak uvidíme, že Bůh opravdu není stejný jako ten soudce. Boží ochota pomoci je mnohem, mnohem intenzivnější. A tak se nebojme a vytrvejme v modlitbách.
