Po událostech babylonské věže se modloslužba opět rozšířila, a Hospodin nakonec ponechal zatvrzelé přestupníky, zatímco si vybral Abrahama z Šémovy linie a učinil ho opatrovníkem svého zákona pro budoucí generace. Bůh Abrahamovi slíbil: „Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním!“ (Gn 12,2). K tomuto bylo přidáno ujištění, že z jeho potomků přijde vykupitel světa: „V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12,3). První podmínkou splnění tohoto slibu byla zkouška víry a Abrahamova ochota následovat Boží volání i za hranice lidské představivosti.
Volání z Uru a cesta víry
Abram byl vyzván k odchodu z Uru a ke stěhování do země, kterou mu Bůh ukáže. „Půjdeš ze své země, z tvého rodiště a z domu otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno.“ A Abram vyšel, jak mu Bůh nařídil, bez otázek, s veškerým svým majetkem a služebníky; nebyl to jen dočasný přesun, ale naprosto odtržení od dosavadního způsobu života a modloslužby. Abrahama čekala dlouhá cesta víry, která byla také cestou modlitby a oltářů, které vždy postavil tam, kde zůstal.“ (Gn 12,1-9; srov. významný obraz Abrahamova života jako vzoru pro křesťanskou víru v listu Židům a Galatským.)
Krizové okamžiky víry: Egypt a zkoušky důvěry
Na cestě se Abrahama dotkla tíha hladu a hospodářských těžkostí. Aby přežil, snížil svou důvěru v Boží vedení a sestoupil do Egypta. Egyptský příběh ukazuje, že Abraham nebyl bez chyb; kvůli Sáře a její kráse se přiklonil ke klamu, když si myslel, že faraó bude Sáru chtít pro sebe. Hospodin však chránil Sáru a dopřál Abrahamovi zkušenost, že Bůh chrání jeho služebníka i v nečekaných situacích. Farao byl indisponován a Abraham byl propuštěn spolu s Sarou; tato událost ukazuje Boží milosrdenství a spravedlnost vůči těm, kdo se spoléhají na něj, i když zkoušky zůstávají složité.
Izákova narození a Sára jako matka národů
Hospodin opět potvrdil svojí smlouvu: „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ Sára byla dlouho neplodná, ale Boží zaslíbení se plnilo. Abraham a Sára dejí Izáka, syna, jehož jméno znamená „smí být“ nebo „smích“, protože Abraham se Smál na Boží sliby a zároveň se Sára smála uvnitř. Bůh však potvrzuje, že Izák bude dědicem ve věčné smlouvě; Izmaele bude požehnán, ale smlouva bude ustanovena s Izákem. A Abraham obřezal všechny muže domácnosti, včetně Izmaela, jako znamení věčné smlouvy.
Obřezání jako znamení věčné smlouvy a nová jména
Boží meny se dotýká i znevýhodněných jmen: Abram se stává Abraham, žena Abrama - Sára se mění na Sára; Bůh slibuje, že Sáru učiní matkou národů a že z ní vzejdou kralové národů. Isaac je potvrzen jako prostředek, skrze nějž bude tato smlouva pokračovat, a Izmael se stane velkým národem i dělníkem pro své potomstvo. Všechny tyto proměny jsou vyvedeny v Boží řeči jako potvrzení, že Slovo bude naplněno bez ohledu na lidskou nepřesnost a slabost. Obřezání je stanoveno jako znamení smlouvy mezi Bohem a Abrahamem a jeho potomky po všech jejich pokoleních: osmý den, doma zrození i koupí za stříbro, všichni muži v rodině, aby byli spojeni smlouvou.
Izák, oběť, a zkouška víry
Jedním z nejvýznamnějších okamžiků v Abrahamově životě je zkouška, kdy mu Bůh řekl obětovat Izáka na hoře Moria. Abraham bez zaváhání počítal se svým synem; Izák nesl dříví na oltář a Abraham nesl oheň i nůž. V okamžiku, kdy Abraham má obětovat Izáka, anděl Hospodinův ho zastavil a poznal, že Abrahám Boha skutečně bojí; Bůh mu ukázal berana uvázaného v houští, který byl obětován namísto Izáka. Toto místo dala jméno „Hospodin opatří“ a sídlí jeho posel, který potvrdil požehnání: Abrahamovi bude požehnáno a rozmnoží se jeho símě jako hvězdy nebeské i jako písek na mořském břehu; prostřednictvím Izáka bude požehnána všechna národy země, protože Abraham uposlechl hlasu Boha.
Abraham ve světě víry: od Uru po vzor představující věčné zaslíbení
Abraham se stal vzorem víry, která vychází z důvěry v Boha, i když Boží zaslíbení se zdají být nepravděpodobná. Jeho víra v Boží sliby mu umožnila opustit domov a vyjít do neznáma; jeho odvaha a důvěra v Boha je příkladem pro všechny, kdo jsou povoláni následovat Boží vůli. Paulus a Židé také chápou Abrahama jako předobraz víry, která se projevuje v důvěře Bohu a v ospravedlnění vírou. V Novém zákoně je Abraham zahrnut do dějin jako ten, kdo předpověděl evangelium - „Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy“ (Gal 3,8). A v Lukášově evangeliu je Abraham ukázán jako osoba, která je v Abrahamově náruči, a které měli Židé za královské výsad pred mezi odcházejícími do ráje. Důležité je, že jako Boží služebník byl Abraham schopen opustit Uru, Cháran a poté i Sára a Lot - zpochybněnou vírou, která byla vždy připravena vyjít na neznámé.
Detaily a doplňky z literárních překladů a tradic
Různé překlady a poznámky k Genesis 17 a 22 ukazují, že Boží smlouva s Abrahamem zahrnuje nejen zemi Kanaan, ale i trvalé požehnání pro jeho potomky; obřezání jako znamení věčné smlouvy mezi Bohem a jeho lidem; jména a proměny: Abram na Abraham, Sára na Sára; Izák jako dědic; Izmael jako zplozencem z rodu a Izák jako prostředek naplnění smlouvy. Všechny tyto prvky se spojují do jedné osy: víra, poslušnost a Boží zaslíbení, které přetrvává i přes lidskou slabost a zkoušky.“
