Narozen 1978 v Praze. Vystudoval teologii na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 2013 až 2023 šéfredaktor literárního obtýdeníku Tvar. Debutoval v kolektivní publikaci-manifestu Fantasía (2008), samostatně vydal více než desítku knížek poezie a esejistiky, například Spiritualita posvátné Země: Divoká cesta spolubytí (2026), Paví logika (2025), Legendy (2021), Dějiny nitě: Proti démonům (2020), Šišky za úsvitu se lstivě smějí (2020).
Spiritualita nás také učí vnímat světlo. V každé době existuje dobro, i v té naší. Je třeba si vědomě připomínat příběhy naděje, drobná vítězství smyslu a lidskosti. Kniha je osobní i společenskou výpovědí o spiritualitě pro naši dobu. Opírá se o předpoklad neduality - vnitřní a vnější, božské a pozemské tvoří souzvuk spolubytí. Rozvíjí zkušenost posvátné mnohosti kultur, náboženství i forem života a propojuje péči, vztahovost a uznání naší zranitelnosti. Autor nás postupně provází čtyřmi cestami: via positiva (krása a vděčnost), via negativa (temnota a pomíjivost), via creativa (tvořivost a imaginace) a via transformativa (společenská proměna).
Vychází z osobní… duchovní i terapeutické zkušenosti, současné planetární krize i z inspirace mystickými tradicemi (zvláště křesťanské spirituality stvoření a angažovaného buddhismu). Adam Borzič je básník a psychoterapeut, řadu let byl šéfredaktorem časopisu Tvar. Spolupracuje s řadou kulturních časopisů, je autorem oceňovaných básnických sbírek, angažuje se v mezináboženském dialogu a zabývá se vztahy mezi literaturou, spiritualitou a humanisticky orientovanou psychologií.
Opakovaně se vracím do Florencie, abych stvrdil nepsanou smlouvu mezi svojí duší a tímto městem, jemuž vládne nebeská i pozemská Venuše - bohyně krásy a lásky. Florencie - to je synonymum renesance a humanismu. V naší době nemá slovo lidství tak pozitivní nádech. Ve věku Antropocénu se vyrovnáváme s destruktivní stránkou lidstva a přirozeně cítíme potřebu opustit antropocentrismus a dospět k symbiocénu - k symbióze s ostatní přírodou.
„Čím nás může Florencie ještě naučit?“ - Může nás ještě něčemu naučit Florencie - město lidí? Jaký je dnes její odkaz? Čtěte také „Na rtech Florencie rozkvétá lidstvo,“ napsal jsem letos svůj první florentský verš. Květ je vetkán do základů města. Flóra město prostupuje. V jeho středu rozkvétá v růžovo-bílých tónech Dóm, chrám, jenž je zasvěcen Panně Marii Květné - Santa Maria del Fiore. I Venuše, kterou Sandro Botticelli znázornil na snad nejslavnějších florentských plátnech, své vzdušné takřka průsvitné nožky pokládá do temně zelené trávy poseté něžnými sedmikráskami.
Sedmička je ostatně Venušino číslo. A Botticelli Primaveru i Zrození Venuše namaloval, jak víme od historičky Frances Yatesové, pod vlivem mága a novoplatónského filosofa Marsillia Ficina coby planetární talismany, jež měly stahovat k nám na zem venušovské síly, což se očividně ve Florencii podařilo. Čtěte také Prvním odkazem Florencie, který se mi dnes zdá zvláště živý, je její přírodní magie. Plodem tohoto vlivu je právě ona zázračná krása Florencie, protože bez svých cypřišů a pinií, bez svých zahrad a parků, bez svých kopců, bez žluto-zeleného Arna a sytého italského slunce by všechna ta zdejší krása vytesaná do kamene a zářící barevně na obrazech a promlouvající v poezii a oduševnělé filosofii neměla smysl, vlastně by neexistovala.
Lidství není oddělené od ostatní přírody, má-li rozkvétat, nesmí být odtrženo od kosmického života. Druhý odkaz Florencie emanuje z odkazu prvního - humanistická spiritualita. Florentská duchovnost není oddělena od přírody a lidství. Už Giotto, který svojí malířskou něhou pozměnil tok dějin umění, prodchl sakrální motivy svých maleb takovou lidskostí, že na jeho obrazech se Bůh skutečně stává člověkem. Čtěte také Vždycky, když jsem ve Florencii, zajdu si do kláštera San Miniato al Monte. A vždy se snažím navštívit večerní chvály, kdy zdejší mniši zpívají latinsky gregoriánský chorál, který v jejich podání není dokonalý, ale je vroucný a lidský. Zbožnost Florencie je přirozená jako sluneční svit a zurčení vody v kašně. I proto se v tomto městě dařilo magii, která se vždy přimyká k pozemskému světu a pokouší se jej ovlivnit.
V květinové katedrále najdeme vyobrazeny velké Florenťany, nejen asketické světce. Spiritualita pro mne není v prvé řadě hledáním zásvětí jako spíše uctivějším, plnějším a vděčnějším životem vezdejším. Skutečné duchovní hodnoty jsou soucit a tvořivost. Florentský cit pro pozemské posvátno je stále inspirativní. Panna Marie a Venuše tvoří ve Florencii vzácný souzvuk. Tuto tvůrčí jednotu mezi transcendencí a imanencí nenarušil ani rozhněvaný prorok Savonarola. Čtěte také A konečně třetím florentským odkazem, na nějž lze i dnes navazovat, je zdejší cit pro místo a komunitu. Láska k místu a společenství, které tímto místem žije - to je další dar florentské duše.
Když se koříme géniům, kteří ve Florencii tvořili, jaksi zapomínáme nejen na všechny jejich přátele, partnery a partnerky, pomocníky, méně slavné kolegy, obdivovatele a mecenáše, ale i na samotného ducha Florencie, který věci a lidi propojuje, a tak inspiruje krásu a velikost. V naší době lze sotva zopakovat florentský titanismus, dnes už pro něj nejsou vhodné podmínky, ale můžeme se inspirovat láskou k místu i citem pro společenství, jež je mu oddáno. Nejkrásnější je Florencie při západu slunce, její růžovo-bílé a hnědavé tóny jakoby vzplanou a my můžeme zahlédnout třpyt věčnosti na rubu pomíjivé pozemské krásy.
Peter Lamborn Wilson, Christopher Bamford, Kevin Townley. Zelený hermetismus: Alchymie & ekologie. Praha: Malvern 2025, 226 s. Jitka Holasová, Klimasmutek: Vnitřní dovednosti do časů krize, Brno: Host 2024, 330 stran. Jitka Holasová (*1987) je vystudovaná novinářka, autorka knih pro děti i dospělé. Chyť bizona! Adam Borzič (*1978) je básník, překladatel, esejista, psychoterapeut a šéfredaktor literárního obtýdenníku Tvar. Na konci roku 2021 vydalo nakladatelství Viriditas novou sbírku jeho básní s názvem Legendy.
Je kacířství bouráním zavedeného diskursu? A co v dnešní postmoderní době může být „kacířské“? Vůči jakým dogmatům se dnes vymezujeme? Může být kacířství i ve 21. století aktuálním tématem? Jak toto téma rezonuje v kulisách 4. průmyslové revoluce? Je možné herezi vnímat jako sílu provokující pozitivní změny? V těchto dnech vychází publikace, která reaguje na krizi tradičního uspořádání západní společnosti založeného na tržní ekonomice a na kombinaci liberálních a demokratických principů. Vůči těmto hodnotám se nabízejí alternativy.
