Mezi současnými 22 východními katolickými církvemi sui iuris má albánská katolická církev zvláštní místo. Krátký pohled do její historie ukazuje nejen její životaschopnost v období islamistického tlaku, ale i období, kdy čelila obdobné ideologické nesnášenlivosti od Orthodoxních křesťanů. I když byla Albánie po druhé světové válce oficiálně vyhlášena ateistickým státem, po pádu komunistického režimu v letech 1991-1992 se aktivity Apoštolské administratury albánské katolické církve (které Apoštolská Svatostaurena nikdy nezrušila od roku 1939) postupně obnovovaly.
V bývalém slavném městě a dnes vesnici Voskopoja nedaleko Korči najdete hned pět velkolepých trojlodních bazilik. Fresky zdobící jejich interiéry, i když po dlouholetém zanedbávání vyžadují zásah restaurátorů, svou uměleckou krásou jsou fascinující. V albánském prostředí je Beratský hrad (alb. Kalaja e Beratit) unikátním místem: nikde jinde nenajdete na tak malém prostoru takovou koncentraci starobylých kostelů jako právě tady. Tady je také místní muzeum v bazilice Zesnutí Panny Marie, které vystavuje rozsáhlou sbírku pravoslavných ikon od nejslavnějšího albánského malíře Onufriho.
Architektonicky výjimečný byzantský kostel sv. Mikuláše (alb. Kisha e Shën Kollit) býval kdysi součástí stejnojmenného kláštera a dnes stojí osamocen na drobné vyvýšenině u vesnice Mesopotam. Je obklopen hřbitovem a řadou cypřišů; kostel byl postaven v roce 1224 z vápencových kvádrů z nedalekého antického města Foiniké, horní partie jsou cihlové. Chvílemi působí jako pevnost - úzká okna se nacházejí až pod samou střechou, jedna ze zdí je vyztužena masivním opěrným pilířem.
Kostel sv. Antonína (alb. Kisha e Shën Ndout) na mysu Rodon býval součástí dnes již zaniklého františkánského kláštera. Stavba pochází z 12. století a v období vlády albánského národního hrdiny Skanderbega v 15. století prošla románsko-gotickou přestavbou. Interiér zdobí freska jezdce na koni a dvouhlavého orla, což je pravděpodobně vůbec nejstarší zobrazení dnešního státního znaku Albánie. Přímo před chrámem vyvěrá minerální pramen.
V Labovském klášteře ve vesnici Labova dal podle legendy postavit v 6. století byzantský císař Justinián I. chrám Zesnutí Panny Marie. Ten se v něm prý i oženil a navíc svatostánku věnoval třísku z Ježíšova kříže. Místní proto chrám vzdálený necelých 30 kilometrů od Gjirokastry nazývají Labovský kříž (alb. Labova e Kryqit) a považují jej za poutní místo. Současný kostel je však mladší, pravděpodobně ze 13. století (podle jiných údajů z 10. století).
Kostel Nanebevstoupení (alb. Kisha e Shëlbuemit) v Rubiku patří k nejdůležitějším katolickým stavbám v regionu Mirdita. Coby součást františkánského kláštera byl postaven v roce 1166 na vyvýšeném místě v ohybu řeky Fan. Klášter byl za druhé světové války pobořen a od té doby pustne. Silueta františkánského kostela na pozadí strmých štítů Albánských Alp je ikonickým pohledem v patrně nejznámější albánské horské vesnici Theth. Stavba pochází z roku 1892 a bývala součástí menšího komplexu budov, v němž nechyběla škola či ubytování pro kněze. Za komunismu kostel chátral a byl přeměněn ve zdravotní středisko.
Katedrála sv. Štěpána (alb. Katedralja e Shën Shtjefnit) ve Skadaru bývala v době svého dokončení v druhé polovině 19. století největším kostelem svého druhu na Balkáně. Je sídlem skadarského arcibiskupa a představuje nejdůležitější katolický svatostánek v Albánii. Katedrála sv. Jiří (alb. Kisha e Shën Gjergjit) ve vesnici Shipska nedaleko Voskopoje patří k nejkrásnějším venkovským kostelíkům v celé Albánii; vznikla na místě mnohem staršího raně křesťanského kostela a prošla částečnou rekonstrukcí s podporou Evropské unie a soukromých dárců. Zvláštní význam má i kostel Panny Marie na ostrově Maligrad u Prespanského jezera, kde Srbský šlechtic Kesar Novak nechal v roce 1369 postavit pravoslavný svatostánek v jednom ze skalních převisů ostrova.
- Východní katolické církve v Albánii představují bohaté tradiční dědictví a ukazují na historickou kontinuitu víry i přes politické a náboženské tlaky v regionu.
- Architektonické poklady a fresky těchto kostelů ilustrují spojení mezi byzantskou kulturou a albánským národním identitním vývojem.
- Historické události 20. století, včetně komunistické vlády a jejího ateistického režimu, měly hluboký vliv na praktiky a veřejné vyznávání víry, avšak církev přežila a obnovila své činnosti po svobodě v roce 1991.
V době, kdy Albánii zasáhlo obdobné rozkoly a tlaky, zůstal význam církve v regionu stabilní díky Apoštolské administratuře a kontaktům s Vatikánem. Navíc se po roce 1991 objevují nové kontakty a spolupráce s ostatními církvemi a denominacemi, jako je jedna z významných církevních komunit v Albánii, Evangelikální aliance. První dámu Albánie a další zahraniční představitele uváděl článek o návštěvě církevních center a jejich komunit v Tiranu a Durresu, ilustrující otevřenost albánské společnosti vůči mezinárodnímu dialogu a spolupráci.
Obohacující pohled poskytují konkrétní lokality jako Theth s ikonickou siluetou františkánského kostela a jeho okolí, Labova e Kryqit s Labovským křížem, či malebná Prespanská jezera s ostrovem Maligrad a kostelem Panny Marie.