Stavba, asi 150 m dlouhá, je orientována k severu, obdélníkové nádvoří je branou otevřeno k jihu, do udržované zahrady. Ve východním, levém křídle byly od r. 1743 místnosti konventu milosrdných bratří, refektář a lékárna. Západní, částečně rokokové křídlo skrývalo útulek pro 100 chudých starců a vojenských vysloužilců z okolí, pro jejichž vydržování založil Špork zvláštní nadaci. Špitál byl zrušen za německé okupace v r. Terasu zdobí alegorie osmera Blahoslavenství (Braunova dílna po 1712).
Levý křídlo hospitálu je svým zevnějškem jednoduché. Před ním je na zahradní zdi umístěna opět řada soch - vrcholů evropské barokní alegorie v kameni (M. B.). V popředí stojí plačící Anděl žalostné smrti. Pak následují: Pýcha s pávem u nohou, Lakomství s měšci peněz a truhlou pokladů, Smilstvo ješitně se vzhlížející v zrcadle, Závist se vzteklým psem, mlsné Obžerství s tučným vepřem, vzteklý Hněv s medvědem, Lenost spící na oslu, Zoufalství vrážející si dýku do prsou, roztančená a bezstarostná Lehkomyslnost, Pomluva s vyplazeným jazykem a Lstivost ve škrabošce s liškou u nohou. Poslední z Neřestí - křivopřísežný Podvod - se na první pohled liší od předcházejích, pochází až z 80. let 19. století od rakouského sochaře Seelinga. Od konce 70. let jsou před hospitálem postupně osazeny kopie původních soch.
Pokračování cesty nás seznamuje s nádvořím, na němž stojí socha Malého křesťanského bojovníka (Braun, 1731). Ta bývala původně spojena s hrabětem Šporkem a stavebně se vyvíjela v Betlému, dnes však dominuje zahradě. V létě poskytují chládek dva mohutné stromy - šácholan přišpičatělý a liliovník tulipánokvětý. Nad zahradní branou spatříte sochu Polyfema, jenž dříve zdobil lázeňské schodiště v Kuksu.
V zahradě samotné překvapuje uprostřed socha Velkého křesťanského bojovníka (Braun, 1732), jenž stával v lese u Betléma nad Žirčí a hrozil proti tamním nepřátelům Kuksu - jezuitům. Středovou cestu zahrady lemují třináct již silně oprchalých soch svobodných umění, živlů a ročních dob (Bartoloměj Zwengs, po r. 1701). V pravém rohu zahrady spatřujete sochu Anděla Gloria, která pochází z Betléma, ze skupiny Narození Páně. V pravé ohradní zdi hospitálu jsou zabudovány fragmenty andělíčků zvaných Putti.
Pod přístřeškem u západního východu ze zahrady dlí socha sv. Při poslední opravě Kuksu, zakončené roku 2015, byla zahradě navrácena její tušená podoba bylinné, ovocnářské a zelinářské zásobnice hospitálu. V letních měsících lze projít brankou na konci špitální zahrady na bývalý hospitální, později obecní hřbitov, založený okolo r. 1715. Kvůli průtahům ohledně vlastnictví se mu nedostávalo po dlouhá léta patřičné péče. Někdejší hřbitovní kaple sv. Jana z Boha z r. 1719 byla zbořena v r. 1992 a poničený hřbitov tak zůstává žalostnou vzpomínkou na někdejší německé obyvatelstvo Kuksu.
Pokud se řekne Kuks, vybaví se vám nejspíš barokní hospital třeba pod sněhovou pokrývkou s vánočními trhy. A to byste měli pravdu. Ovšem tohle místo žije po celý rok a jaro samozřejmě není výjimkou. Přijdou si na své jen milovníci památek? Řekne nám to reportérka Karolína Davidová, která se na Kuks dnes vypravila. Zdravím z pohádkového Kuksu. Čtěte také: Já se právě nacházím v samotném areálu, a byť je pondělí a vnitřní prostory hospitalu jsou uzavřené, tak každopádně Bylinková zahrádka, stejně jako sochy Matyáše Bernarda Brauna i vyhlídka do krajiny jsou k vidění každý den. Takže rozhodně všechny posluchače zvu.
Zmínila jsi slavné sochy, které lemují areál barokního hospitalu, konkrétně schodiště nebo spíše tamní terasy. V jakém jsou aktuálně kondici? Myslím, že jsou ve výborné kondici. Všech 24 soch ctností a neřestí dál majestátně zdobí Kuks. Každopádně přímo v centru Bylinkové zahrádky stojí socha Velkého křesťanského bojovníka, která se teď aktuálně ukrývá pod lešením a při troše štěstí mohou návštěvníci vidět, jak restaurátoři pracují.
Alegorie ctností a neřestí v Kuksu a kapli Scrovegni
Prostor v podobě široké terasy před chrámem italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho se stal místem pro galerii soch Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílny. Kolem roku 1712 si František Antonín Špork u Brauna objednává sochařskou výzdobu terasy, kterou tvořilo osm soch Blahoslavenství. Sochy vznikaly v letech 1712-1715, poté byla vytvořena dvou soch andělů Žalostné a Šťastné smrti, které uvádějí řadu Neřestí a Ctností. Následně v roce 1719 jich bylo po dvanácti na každé straně. Později byla socha Podvodu zničena a socha Zdrženlivosti přenesena na špitální dvůr. Tato změna proběhla až roku 1883, kdy byla nahrazena sochou téhož námětu od sochaře B. Seelinga. Všechny sochy jsou vytesané z tvrdého místního pískovce v nadživotní velikosti a původně byly polychromované. Zbytky barev, hlavně podkladové červeně, se na některých plastikách zachovaly.
Kaple Scrovegni v Padově je jedním z největších pokladů italského umění, a přesto je prostor relativně malý a uzavřený. Giotto di Bondone, jeden z nejvýznamnějších renesančních mistrů, zde přinesl změnu ve způsobu zobrazování lidí - postavy již nejsou plošné a ikonické, nýbrž lidské s emocemi. Jidášův polibek a Oplakávání Krista patří mezi nejznámější scénu, které ukazují otevřené city v kontextu teologie a lidskosti. Strop kaple je modrý s hvězdami, stěny jsou zdobeny griasaille - imitací kamenných soch, které znázorňují alegorie ctností a neřestí: Víra, Naděje, Láska proti Závisti, Hlouposti a Hněvu. Giottovy fresky tvoří průřez meditací o dobru a zlu, což je vykládáno jako terapeutická a léčebná vizualizace pro duši.
V kapli je zvláštní význam věnován sedmi neřestem a sedmi ctnostem. Neřesti jsou Závist, Pošetilost, Hněv, Nestálost, Nespravedlnost, Nevinnost a Zoufalství, zatímco ctnosti zahrnují Naději, Lásku, Víru, Spravedlnost, Mírnost, Statečnost a Rozvážnost. Terapeutický způsob jejich zobrazení vychází z učení o protikladech Hippokrata, kdy se nemoc a uzdravení řeší prostřednictvím akce protikládu - tedy jednoročního vyvažování tepla a chladu, slanosti a sladkosti atd. V tomto kontextu se dvoří logika: pošetilost vede k nestálosti a dále k hněvu, zatímco rozvážnost je lékem, který pomáhá rozpoznat dobro a správně se rozhodovat.
Jako návštěvník můžete kapitolu navštívit s citem pro omezení vstupů: rezervace je povinná a vstup probíhá v časových slotech. Před samotným vstupem čeká návštěvníky klimatizovaná komora, která připraví tělo i tělesné podmínky pro prohlídku. Vstupné v roce 2025 činilo 15 € plné, 11 € snížené a 5 € pro studenty a rezidenty; pro rok 2026 ověřte aktuální ceny na oficiálním webu cappelladegliscrovegni.it. Kaple bývá otevřena obvykle denně od 9:00 do 19:00, s výpadky během svátků; návštěvu je vhodné plánovat s dostatečnou časovou rezervou a zohlednit i muzeum Eremitani ve stejném areálu. Celá návštěva včetně přechodu do Eremitani a přestupu mezi expozicemi obvykle zabere minimálně 90 minut.
Padova nabízí k návštěvě i další atraktivity: baziliku svatého Antonína (Il Santo), Donatellovu jezdeckou sochu Gattamelaty, Prato della Valle, univerzitu s Galileo a nejstarší botanickou zahradu na světě (UNESCO). Když jedete autem, město má zónu ZTL, která vyžaduje povolení a hrozí pokuta. Kaple Scrovegni leží na severním okraji centra v parku Arena; doporučuje se zaparkovat na okraji centra a dojít pěšky kvůli pěší zóně a ZTL. Rezervujte lístek online a dorazte s dostatečnou rezervou, aby nebyl ztracen slot. Po návštěvě se vyplatí projít stejné lístky do muzea Eremitani a zvážit prohlídku dalších blízkých památek.
