Jsem katolík a žiji dlouhodobě v Anglii. Možná by bylo lépe nepoužívat výraz „alternativa“. Popravdě řečeno, pro mši svatou alternativa neexistuje, protože nic většího na této zemi nemáme. Kanonické právo hovoří o tom, že katolický křesťan se má v neděli a zasvěceném svátku (event. v předvečer) účastnit katolické mše svaté. (CIC 1248)Krom toho Kodex stanoví:»Kdykoliv to vyžaduje nutnost nebo tak radí opravdová duchovní užitečnost, a pokud se zabrání nebezpečí omylu nebo lhostejnosti, je dovoleno křesťanům, jimý je fyzicky nebo mravně nemožné obrátit se na katolického udělovatele, přijmout svátost smíření, eucharistie a pomazání nemocných od nekatolických udělovatelů, v jejichž církvi jsou uvedené svátosti platně udělovány.« (kánon 844, § 2; zvýrazněno redakcí www.katolik.cz)Proto je třeba se ptát, zda v té které církvi jsou platně slaveny jmenované svátosti, resp. zdali je v dané církvi zachována apoštolská posloupnost, jelikož tyto svátosti může platně slavit jen kněz vysvěcený v apoštolské posloupnosti. V anglikánské církvi však nebyla zachována apoštolská posloupnost - definitivně o tom rozhodl papež Lev XIII. v listě Apostolicae curae et caritatis ze 13. září 1896. (Proto jsou také anglikánští duchovní, kteří přestoupí ke katolické církvi, mají-li působit jako kněží, znovu svěceni na kněze sub condicione, tedy „pod podmínkou“.) Tudíž v anglikánské církvi není platné kněžské svěcení, tedy ani platná eucharistie, svátost smíření ani pomazání nemocných, jakkoli mohou anglikánské obřady jevit vnější podobnost s katolickými.Odpověď tedy zní: Účast na anglikánské bohoslužbě nenahrazuje účast na mši svaté. anglikánská církev (The Church of England) Nár. církev rozšířená ve Velké Británii, USA a zemích Britského společenství, počítaná někdy k protestantismu. Vznikla v Anglii za vlády Jindřicha VIII. (1509-1547), který vyňal anglickou církev ze svrchovanosti papeže a 1534 ji podřídil své autoritě (Act of Supremacy). A.c. zachovává episkopální zřízení vyrostlé z katolicismu (hlavou círk. organizace je arcibiskup z Canterbury), v liturgii však spojuje prvky katolicismu a protestantismu (luterství) v duchu zásad, které jí vtiskl T. Cranmer. Věroučně se opřela o Třicet devět článků vyznání víry (The Thirty-Nine Articles, 1563), silně ovlivněných kalvinismem (puritáni). Po osamostatnění jednotlivých zemí Britského impéria získaly jednotlivé anglikánské církve administrativní nezávislost, ale zachovaly si svou náb. vzájemnost. Uznávají canterburského arcibiskupa za svého círk.
O anglikánské praxi svěcení a eucharistie svědčí historické záznamy a kontexty, které vypovídají, že v anglikánské církvi nebyla zachována apoštolská posloupnost - definitivně o tom rozhodl papež Lev XIII. v listě Apostolicae curae et caritatis ze 13. září 1896. (Proto jsou také anglikánští duchovní, kteří přestoupí ke katolické církvi, mají-li působit jako kněží, znovu svěceni na kněze sub condicione, tedy „pod podmínkou“.) Tudíž v anglikánské církvi není platné kněžské svěcení, tedy ani platná eucharistie, svátost smíření ani pomazání nemocných, jakkoli mohou anglikánské obřady jevit vnější podobnost s katolickými.
Odpověď tedy zní: Účast na anglikánské bohoslužbě nenahrazuje účast na mši svaté. anglikánská církev (The Church of England) je Nár. církev rozšířená ve Velké Británii, USA a zemích Britského společenství, počítaná někdy k protestantismu. Vznikla v Anglii za vlády Jindřicha VIII. (1509-1547), který vyňal anglickou církev ze svrchovanosti papeže a 1534 ji podřídil své autoritě (Act of Supremacy). A.c. zachovává episkopální zřízení vyrostlé z katolicismu (hlavou círk. organizace je arcibiskup z Canterbury), v liturgii však spojuje prvky katolicismu a protestantismu (luterství) v duchu zásad, které jí vtiskl T. Cranmer. Věroučně se opřela o Třicet devět článků vyznání víry (The Thirty-Nine Articles, 1563), silně ovlivněných kalvinismem (puritáni).
V souhrnu lze říci, že katolická mše svatá má centralitu pro katolíka a že anglikánská liturgie, i když obsahuje prvky katolicismu, není považována za platnou eucharistickou slavnost v kontextu apoštolské posloupnosti uvedeným výkladem z 19. století. Proto účast na anglikánské bohoslužbě nenahrazuje účast na mši svaté a katolíci žijící v Anglii by měli hledat možnost slavit svátosti v rámci katolické církve.
- Vysvětlení apoštolské posloupnosti a jejího dopadu na platnost svátostí.
- Historické období reformace a její dopady na anglikánskou praxi.
- Kanonické ustanovení CIC 844 a jeho interpretace pro mezi-církevní situace.
- Praktické důsledky pro katolíky žijící v Anglii a možnosti přístupu ke svátostem.
Infografika může ukázat vztah apoštolské posloupnosti, platnosti svátostí a rozdílů mezi katolickou a anglikánskou praxí.
tags: #alternative #service #book #anglikanske #cirkve