V kostele se to mluví, ale děje se toho víc, než by se na první pohled zdálo. Andělé i čert se střetávají s realitou světa zde a teď: let, hudba a hranice povolení. Mikuláš se ptá na situaci, která se postupně vyvíjí z žertovné scény do hlubšího zkoumání autority a svobody.
Anděl a Čert vyprávějí o svých pocitech a plánech, zatímco okolní svět kolem nich často působí jako bezbřehý zvukový prostředník. „Anděl No, jak bych ti to řekl. Čert To jako bych se neptal.“ ukazuje vzájemnou hru otázek a odpovědí, která zasahuje i do samotného tématu létání a jeho omezení. „Letíš, letíš, ale jak?“, ptá se Čert, a odpověď zní jako kladení hranic a vyhýbání se bezprostřednímu závazku.
Hranice povolení a návod k chování
„To nejde. Nemám povolení.“ - tato věta klade rámec celé scény. Anděl se v odpovědi snaží najít cestu, jak ukázat, že i nebe má svá pravidla jako každé jiné prostředí na zemi. „Podá příručku andělovi.“ - nový návod, který se objeví jako klíč k pochopení pravidel a způsobů chování na zemi i v nebi.
Čert s Andělem občas ztratí notu; „Aha, tak nic. Já jsem taky nováček. Ale mám návod.“ - a vzápětí ukazuje, že i v tom nejvážnějším prostředí se hledá lehkost a humor. „Jak se chovat na zemi.“ - otázka, která rezonuje napříč postavami a ukazuje, že i nebeské postavy řeší obyčejné situace stejně jako my.
Náhrady a prostředky pro zábavu v hranicích reality
„Tady je napsáno, že máte používat pekelnou hudbu.“ Anděl zkouší experiment s rytmem, a když se to vymkne kontrole, „Vytáhne mobil a pustí rock and roll.“ - a plug-in do skutečného světa bývá náhled na to, jak se tradice střetává s moderní technikou.
Anděl se postupně zapojuje do dění, až se „Andělé v kostele vystrkují prkna z okna a z těch prken andělé dělají si postele“ - obraz svobodného tvoření, které ale zároveň čelí světu venku. Roky roky už to dělají. Anděl se přidá a oba tančí, Mikuláš překvapeně sleduje, co se děje kolem něj.
Konflikt rytmu a pravidel
„Co se to tady děje?“, ptá se Mikuláš, zatímco Čert s Andělem tančí dál a nevnímají. „To jste se oba zbláznili?“ - otázka, která odráží napětí mezi radostí z překračování hranic a potřebou jejich regulace.
Mobil ukončí hudbu, a znovu nastává klid. „Promiň svatý Mikuláši, nechal jsem se strhnout tím ďábelským rytmem.“ - omluva, která ukazuje lidské i nebeské rozměry. A přitom text, který zmiňuje anděly, se stává jen součástí širšího děje o volnosti a odpovědnosti.
„Nebe. Prý budete se mít jako v nebi, ale nedopřejou ti, abys sis třeba jen zatančil rock and roll. To je peklo!“ - slova, která vyzývají k reflexi o tom, co znamená skutečná svoboda a jaké hranice jsou akceptovatelné pro zábavu i pro božský pořádek. Ozve se zahřmění a Anděl listuje dál v příručce.
Dialog o povolení a zkušenostech
„To já nemůžu.“ - občas si rád takhle … zablbnu, ale to můžu jen tajně. Čert reaguje realisticky: „No jo, svět je nespravedlivej.“ Anděl na to reaguje pochvalně: „Pochva len buď Ježíš Kristus, děvečko.“
„Tak poslouchej. Čte. Materiál na doprovod Mikuláše. A náhradní oděv pro anděla.“ - náznak, že i v nebi existuje systém podpory a přípravy. A závěrečný povzdech: „Budú moci taky čarovat až po maturitě.“ - humorná poznámka, která spojuje svět nebeský s lidskou zkušeností studia a vývoje dovedností.
Průběh a atmosféra scény
„Pochválen buď Ježíš Kristus, děvečko.“ Kdopak ti ublížil? - vyvrcholení dialogu, které ukazuje, že i v prvek humoru se ukotvuje respekt k vyšším silám i k lidem kolem. Anděl i Čert ukazují dynamiku spolupráce, která je nečekaně plná odlehčení, reflexe a zároveň ztělesňuje konflikty mezi zákazem a tvořivostí.
Celá scéna vyznívá jako obraz, kde andělé i čert hledají společný prostor pro hru a pro hudbu, aniž by ztratili kontakt s realitou a pravidly nebeského světa. A přitom zůstává jasné, že rock a roll spolu s příručkou a křídly mohou v prostoru kostela fungovat jen tehdy, když existuje jasná dohoda o tom, co je dovoleno a co nikoliv.
Fvck_kvlt - Tieň, Červený kostel, Brno, 20/05/2025
Informační poznámka: text představuje dílčí scénu s nádechem humoru a mystického prostředí, která zkoumá limity svobody a pravidel, jež určují, co je možné v prostoru posvátný i v čase moderního světa.