Charizmatická obnova psychoterapie: duchovní přístup a její vlivy na psychické zrození

Charismatické křesťanství bývá označováno jako puberta víry. V tom je jeho největší přínos i úskalí. Jak bývá přijímáno konzervativními křesťany? Není jednoduché odpovědět na otázky o tom, kdo označil charismatické křesťanství a proč. Puberta víry samozřejmě existuje, ale podle mne se projevuje v rámci jakéhokoli proudu křesťanství, neboť souvisí s duchovně-lidským zráním, ne s konkrétní spiritualitou.

Jistě tedy existují pubertální projevy prožívání víry u charismatiků, ale i u křesťanů „necharismatických“ (což je ale podle mého názoru pochybný pojem, protože každý křesťan má z podstaty charismatickou dimenzi, z milosti křtu). Děti účastníků charismatické konference ukazují širší souvislosti vývoje víry. Charismatický křesťan žije vždy na maximum, a charismatické bohoslužby bývají velmi spontánní s elektrickými kytarami a folkovým či rockovým charakterem; lidé se hlasitě projevují, při bohoslužbách tančí.

Je však důležité položit otázky: "Když se řekne Obnova, co je její skutečnou podstatou?" Zkrátka je-li zkušenost s Bohem a jeho Duchem autentická, projeví se ve všech dimenzích života člověka. Charismatická obnova jako hnutí usiluje o proměnu celého života ve všech jeho aspektech mocí Ducha Božího, Ducha Kristova. Děti účastníků charismatické konference mohou poukazovat na širší kontext, že Zkušenost křtu v Duchu svatém vede k oživení osobního života, prožívání sounáležitosti s druhými a touze nějak konkrétně sloužit.

Podstatnou poznámkou je, že Obnova nemá pevné kontury a dilemat, zda jde o katolickou Charismatickou obnovu či širší ekumenický proud, zůstávají otevřené. Svatost nespočívá jen v vnitřní modlitbě, nýbrž v modlitbě, která vede k milosrdenství. Evangelizace není pouhou odvahou hlásat, ale hlásáním vycházejícím z milosrdenství. Představme si žebřík ke svatosti: člověk není dole, aby se musel šplhat nahoru, ale stojí na vrcholu; začínáme nahoře jako dar Ducha svatého, a naše lidská spolupráce nás zve k odpovědi, pokání a svátosti smíření.

Vnitřní modlitba působí uvědomění Božího dobra; bez ní chybí milosrdenství. Zjevení a horizontální dimenze lásky v listu Zjevení (Zj 2,4) varují před ztrátou prvotní lásky mezi věřícími; horizontální láska k sobě navzájem a sdílení materiálních potřeb je klíčové pro komunitu. Charismatická obnova má vést k přesvědčení, že křesťanství není náboženstvím jednotlivců, ale společenství, kde království Boží není jen v nás, ale mezi námi a v našich společenstvích.

Současná kritika obce a interpretací se odvíjí od naplnění Ducha versus vedení Duchem. Dát se Duchem naplnit je Boží dar, kdežto nechat se Duchem vést umožňuje naši odpověď a spolupráci, i umírání sobě samému. Pouhé naplnění Duchem se může Jejímu proměnění stát individualistickým. Křesťanství není o izolovaném prožívání, ale o zapojení do cesty milosrdenství a služby druhým. Milosrdenství vede k evangelizaci a k touze sloužit, nikoli k pouhému extatickému prožívání.

Podívejme se na kontext vzniku Obnoveny. Během patnácti let pontifikátu Pavla VI. opustilo kněžství 33 000 kněží; zrod Charismatické obnovy se stal alternativou, která zaměřila křesťany na Ježíše a Boží přítomnost ve středobodu života církve. Jan Pavel II. hovořil o této obnově jako o šanci pro církev.

Jaké je vymezení obnovy v Duchu svatém a co teď znamená pro katolickou církev? Co je Katolická charismatická obnova? Jaké jsou její cíle, a čím může obdarovat církev? Jak ji odlišuje od jiných skupin a hnutí, a jaké výzvy si klade? V součanosti existuje mezinárodní koordinace ICCRS; Charles Whitehead, který byl prezidentem Rady ICCRS, je známý jako učitel a konferenční přednášející s řadou formativních článků a knih. Charismatická obnova tedy zůstává kontinuálním dialogem o tom, jak Duch svatý působí v církvi a jakým způsobem se tato zkušenost promítá do praktického života věřících a jejich svědectví.

Součástí této proměny je růst milosrdenství ve vztazích k druhým lidem, což vede k širší evangelizaci a k aktivní službě v komunitách. Odvaha jako dar Božího Ducha se projevuje vytrvalostí a tvořivostí: vytrvalost pomáhá uchovat dobré věci i v překážkách, tvořivost naopak rozsvěcuje iniciativy pro život - školy evangelizace, charitativní činnost, péče o nemocné, navštěvování vězněných a modlitební podpůrné aktivity. Tímto způsobem Obnova propojuje vnitřní proměnu, modlitbu a venkovní službu, a tím posiluje celkový obraz církve jako společenství, které žije z Ducha a pro druhé.

tags: #charismaticka #obnova #psychoterapie