První augustiniánský klášter v Čechách, který založil v roce 1262 Oldřich Zajíc z Valdeka na místě zjevení Panny Marie, je jednou z nejstarších církevních památek v regionu. V roce 1327 získal klášter ostatky sv. Dobrotivé (Benigny), začal se podle nich nazývat a stal se významným místem poutí. V 17. století byl barokně přestavěn (D. Canevallo), v roce 1950 byl násilně zrušen a byl do něj umístěn 52. Pomocný technický prapor. V roce 1990 byl klášter vrácen augustiniánům, zprovozněn a je postupně opravován. Na varhany, umístěné nad hlavním vchodem do kostela, hrál Antonín Dvořák při jedné ze svých častých návštěv. Příležitostně se zde pořádají také výstavy.
Areál kláštera se nachází na mírném návrší v zastavěném území na rozhraní Zaječova a Nové Vsi, v jižní části lokality původně zvané Ostrov a později Svatá Dobrotivá. Jádrem areálu je orientovaný trojlodní kostel Zvěstování Panně Marii (bl. Panny Marie a sv. Dobrotivé), na jehož presbytář navazuje bývalý konvent tvořený dvěma na sebe kolmostí patrovými křídly, východním a jižním. Západní stranu uzavírá ohradní zeď s bránou v severozápadním nároží. Mezi presbytářem kostela a severním průčelím konventu se nachází sakristie s kaplí sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského, nad níž je postavena věž. Do klínu mezi kaplí a závěrem kostela je vložena kaplička sv. Dobrotivé. Areál doplňuje úsek ohradní zdi s klenutou branou severovýchodně od presbytáře a zahrada obehnaná kamennou zdí jižně od konventu. Na svahu severně od kostela se nachází kamenné schodiště, barokní socha sv. Jana Nepomuckého a pomník padlým v 1. světové válce, při severní straně presbytáře dřevěný misijní kříž s ohrádkou.
Předmětem ochrany je kostel Zvěstování Panně Marii, klášterní konvent čp. 1, ohradní zdi s branou, socha sv. Augustiniánský klášter svaté Dobrotivé, první klášter našeho řádu v Čechách, byl založen proslulým panem Oldřichem Zajícem z Valdeka. Pocházel z jednoho z nejvýznamnějších českých rodů a jeho předky byli takoví velikáni jako Jetřich a Budislav Růžicové z jižní větve rodu Buziců. Jetřich padl v bitvě u Trudný (1110), kde hájil práva svého lenního pána proti Polákům. Jiným jeho předkem byl Jiřík z Jiříkovic, vojevůdce českého krále Přemysla Otakara I., který zemřel na křížové výpravě do Malé Asie v roce 1209. Jiříkův syn Oldřich I. Je nesporné, že se Oldřich pohyboval v královských kruzích, neboť jeho otec, starší Oldřich, byl čestným sklepníkem Václava I., který zemřel roku 1253. Jeho sestra Anežka Česká (zemřela roku 1282), která byla neúnavnou zakladatelkou církevních domů, se stala matkou františkánského hnutí v zemi. Důvod ke stavbě kláštera Svaté Dobrotivé uvádí legenda, o jejímž obsahu se stručně zmíníme. Všechny stávající kroniky, které čerpaly ze starších, zaniklých análů, poukazují na mariánský původ tohoto prvního augustiniánského kláštera v Čechách. Koncem 17. století o podobných proslulých svatých místech hojně psal známý jezuitský historik Bohuslav Balbín. Ten také ostře kritizoval našeho Nicholase Crusenia za to, že nezmínil „prasterias lastas et triumphales notitias Coenobii hujus incliti Ordinis".
Dva základní dokumenty stále existují v rukopisu: Contingentice monasterii insulani B. V Marice annuntiatce et S. Benignce V. M. exte dentes se ob anno fundationis 1262 usque ad annumpostUminii 1676 con-scriptce a P. F. Valentino Weidner Litomericensi, Ord. Érem. S. P. August., který je v současné době k nenalezení, a Summarium Rerum Memorabilium conventus Insulani nunc Sanctce Benignce muncupati Ordinis Prátrům Eremitarum S. P. Aug.y který je shrnutím a pokračováním Contingentice. Byl sepsán v roce 1757 a velmi volně (a téměř nečitelně) doplňován až do roku 1805.
Podle příběhu, který téměř doslova stejně zaznamenávají všechny kroniky a později i historikové, vybrala místo pro stavbu kostela a kláštera patrně sama Blahoslavená Panna. Nejstarší klášterní stavbou (ze 13. století) byl malý kostelík Zvěstování Panny Marie, který stával v místech dnešní sakristie, věže a kaple sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského. Byla to obdélníková stavba, polygonálně zakončená a v roce 1682 byla značně přestavěna. Přiléhá k jižní straně presbytáře velkého kostela. Jižně od něho se rozkládal hřbitov (nyní klášterní zahrada), na němž stávala kaple Všech svatých (zmiňovaná v klášterním urbáři roku 1584), ze které se dochovaly pouze zbytky základů. Na jižní straně presbytáře stávala též dřevěná zvonice. Hlavní kostel byl po roce 1676 přestavěn ve svou nynější podobu. Původně byl značně vyšší a prostor členilo osm sloupů do třech lodí. Nyní je chrámová loď členěna šesti sloupy na tři lodí, je 47 m dlouhá, 18 m široká a 15,5 m vysoká. Postranní lodi o stejné výšce s hlavní lodí jsou v polovičce výšky rozděleny klenbou, která nese široké galerie. Presbytář je 8 m široký a 18 m dlouhý (vnitřní rozměry) a má stejnou výšku jako hlavní loď. Je zakončen třemi stranami osmiúhelníka. Od hlavní lodi je oddělen vítězným obloukem, na němž jsou směrem do lodi zazděny tři přemístěné plastické znaky obnovitelů kláštera s nápisy na páskách: vlevo Johanes Lepus de Hazmburg, vpravo Zdeněk Lev z Rožmitála a Blatný a uprostřed Johan-nes de Schellenberg et Kosti. Dominantou hlavního oltáře velkého kostela, umístěného nad místem zjevení, je působivé rokokové plátno „Prosba Panny Marie k Oldřichovi z Valdeka", které bylo dokončeno r. 1745 J. P. Molitorem za honorář 252 zlatých. S levou zdí svatyně hraničí kredencový stolek sv. Jana Nepomuckého a oltář Svatého kříže, datovaný z poloviny 18. století. Naproti velké kazatelně je náhrobní deska hejtmana Samuela de Bois, patrona kostela, který zemřel r. 1690. Nad hlavními dveřmi na kruchtě jsou varhany, unikátní tím, že od své instalace v r. 1727 nebyly upravovány ani opravovány. Velký český skladatel Antonín Dvořák na ně hrál při jedné ze svých četných návštěv zdejšího kostela. Na kruchtě stojí chórové čtyřsedadlové lavice z počátku 17. století s pěkně článkovanou přední stěnou. Pod kůrem, nad hlavním vstupem, je latinský nápis: Karel VI., císař svaté říše římské, se svojí manželkou Alžbětou, navštívili tuto stavbu 28. 8. (Tato návštěva se uskutečnila roku 1732.)
Historické a architektonické prvky památky
Nalevo od hlavního portálu je do kovu vsazen náhrobní kámen Mikuláše Zajíce z Hazmburka a na Kosti, nejvyššího sudího království českého z roku 1459. Vedle dominanty obce-kostela Zvěstování Panny Marie s klášterem svaté Dobrotivé patří mezi památky kaplička postavená v Horním Zaječově před rokem 1800. V této části obce se dochovala lidová architektura původních dřevěných staveb. V současnosti opuštěnou dominantou středu obce je budova Zděné, kde byl dříve hostinec se sálem využívaný jako tělocvična. Barokní raz štítů svědčilo stáří této stavby. Před kostelem stojí socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1709 od neznámého lidového umělce a pomník padlým v I. světové válce od akademického sochaře A. Lhotáka z r. 1924. V roce 1938 byl obětem této války z Kvaně odhalen pomník v Kozojedech. Občanům Zaječova a Kvaně umučeným ve II. světové válce byl v r. 1946 odhalen pomník před školou. Hřbitov s četnými kamennými náhrobky a litinovými kříži byl založen na konci 19. století.
Hřbitov s četnými kamennými náhrobky a litinovými kříži byl založen na konci 19. století. V tom se objevila panna postavy tak sličné, že se Oldřich nemohl kráse její dosti vynadiviti. Tu padl zbožný pán na kolena, a když mu rodička boží nakázala, aby v tomto místě klášter postavil, tu svatá děvice i muži z očí jeho zmizeli. I učiniv Pánu Bohu poděkování, vstal se země a dal se cestou k Valdeku. Když přišel k příkopu, zavolal na vrátného, aby spustil most. I divil se vrátný velice řka: "Milý pane, kudy jsi z hradu vyšel? Ihned po této události dal si osedlati koně, a vsed na něj, ujížděl do Prahy ke králi Přemyslovi, jemuž své vidění vypravoval, a to při něm vyprosil, aby mohl vyzdvihnouti klášter pro bosáky řádu svatého Augustina. 10.5.
tags: #kostel #zvestovani #panny #marie #zajecov