Vidíš, jak je Ježíš rozzlobený? Víš, proč se tak zlobí? Protože ti muži, kteří jsou na obrázku, obchodovali v Božím chrámu v Jeruzalémě a byli velmi chamtiví. Vidíš všechny ty mladé býky, ovce a holubice? Ti muži prodávali tato zvířata přímo v chrámu. Víš proč? Boží zákon vyžadoval, aby Izraelita, který se dopustil něčeho špatného, předložil Bohu oběť. Také při jiných příležitostech lidé měli přinášet oběti. Někteří Izraelité chovali ptáky nebo zvířata doma. Mohli je tedy obětovat. Ale mnozí Izraelité žádná zvířata neměli. A jiní žili tak daleko od Jeruzaléma, že by své zvíře nemohli dovést až do chrámu. A tak lidé přicházeli sem a kupovali si zde zvířata a ptáky, které potřebovali.
Ale obchodníci v chrámu druhé lidi šidili, protože zvířata prodávali velmi draze. Proto se Ježíš rozzlobil. Začal převracet stoly, na nichž ti muži měli peníze, a rozhazovat jejich mince. Také si udělal z provazů bič a vyhnal z chrámu všechna zvířata. Lidem, kteří tam prodávali holubice, přikázal: „Odneste je odtud pryč!“ Někteří z Ježíšových následovníků byli tehdy v jeruzalémském chrámu s ním.
Když viděli, co Ježíš dělá, byli překvapeni. V době, kdy se Ježíš v Jeruzalémě zúčastnil slavnosti Pasach, udělal mnoho zázraků. Potom z Judeje odešel a vydal se na zpáteční cestu do Galileje. Cestou procházel také územím, které se nazývalo Samaří.
Evangelium (Jan 2,13-25) vypráví: Blízko velikonočního svátku Ježíš vystoupal do Jeruzaléma a v chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“
Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: Horlivost pro tvůj dům mě stravuje. Židé mu však namítli: Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat? Ježíš jim odpověděl: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím. Třetí dny ale židé řekli, že chrám se stavěl šestačtyřicet let - a ty bys ho zase postavil ve třech dnech? On však mluvil o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.
Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.
Komentář a kontext pro pochopení události
V pořadí postních nedělí nám liturgie této 3. postní neděle navrhuje rozjímat nad scénou očišťování Chrámu. Ostatní evangelisté umísťují tuto epizodu do posledního týdne Ježíšova pobytu v Jeruzalémě, kdy dokončí poslání, které dostal od Otce, zatímco Jan ji klade na začátek Ježíšova veřejného působení, pravděpodobně s myšlenkou uvažovat o ní jako o programovém gestu.
Při vyhánění kupců a směnárníků Ježíš připomíná Zachariášova prorocká slova: "V onen den nebude v domě Hospodina zástupů ani jeden kupec" (Zach 14,21). Židé chápou, že jde o symbolické gesto, a žádají ho o znamení, které by dokázalo, že jedná ve jménu a s mocí Boží, jako pravý prorok.
Ježíš nabízí znamení, které by žádný jiný prorok nemohl dát: kříž a vzkříšení: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím“. Význam této věty, kterou Židé špatně pochopili, se ukáže až s Ježíšovým zmrtvýchvstáním, kdy si "jeho učedníci vzpomněli, že to řekl, a uvěřili Písmu a slovu, které Ježíš řekl".
Ježíšův kříž a vzkříšení otevírají nový způsob uctívání Boha. Místem setkání Boha s lidmi už nebude chrám, ale samotné Ježíšovo vzkříšené a oslavené tělo, které všechny spojuje ve svátosti jeho těla a krve.
V Janově evangeliu to krátce vysvětlí sám Ježíš Samaritance: "Věř mi, ženo, přichází hodina, kdy se ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudeš klanět Otci... kdy se praví ctitelé budou klanět Otci v duchu a pravdě, neboť tak si Otec přeje, aby se klaněli ti, kdo ho uctívají" (Jan 4,21-23).
Svatý Pavel na tuto novou bohoslužbu odkazuje, když křesťany nazývá "Božím chrámem" (1 Kor 3,16) a především když nás vybízí, abychom obětovali svá těla jako živou, svatou, Bohu milou oběť. To je "duchovní bohoslužba" (Řím 12,1), bohoslužba, v níž se člověk sjednocený s Kristem stává adorací, oslavou živého Boha.
Po očištění chrámu evangelista zdůrazňuje, že mnozí, vidouce znamení, která učinil, uvěřili v jeho jméno, ale "Ježíš jim nevěřil, neboť všechny znal". Někdy se naše víra, podobně jako víra Ježíšových protivníků, opírá více o zázraky než o samotného Boha, spočívá více na našich jistotách než na společenství s Kristem, které se uskutečňuje ve svátostech.
Ježíšovo očištění chrámu nám dnes připomíná potřebu očistit naši víru, vrátit se k tomu, abychom svůj život založili na tomto Bohu, který svou moc a nekonečnou lásku projevil křížem, jenž je zdrojem naší spásy.
Praktické souvislosti a výklad pro dnešní dobu
V tomto příběhu, v pondělí po Palmové neděli, Ježíš znovu vstoupí do Jeruzaléma, jde do chrámu a vyhánějí moneychangery a lidi, kteří prodávali zvířata za oběť. Převrátí stoly, bičuje a používá ho k vyčištění chrámu.
Je to mocný příběh a ten, který ukazuje jiný pohled na Ježíšovu osobnost než léčitel nebo kazatel, který je tak často popsán. Navíc se nezdá být tak nepřiměřené, že v chrámu budou peníze - trochu jako směnárny na letištích. Zdá se také vhodné, aby tam lidé prodávali zvířata těm, kteří je potřebují pro předepsané obětní oběti.
O čem je ten příběh? Peníze a prodejci zvířat představují zlé lásky v našich životech, které se maskují ve vnější zbožnosti. Musí být vyhnáni, odmaskováni a zbičováni.
Ježíš zjevuje, že chrám je dům Otce a měl by být místem modlitby, pokání a setkání s Bohem, nikoli tržnice. Důvod k rozčilení spočívá v pouhých třech slovech: „Dům Otce mého.“ Nebyl to obyčejný dům; byl to dům Boží. Byl vybudován za účelem uctívání Boha a měl být místem útěchy pro bědy a trápení člověka, samotnou nebeskou bránou.
Diskuze nad tím, jak chrám jako instituce souvisí s naší osobní vírou, může vést k zamyšlení nad tím, že chrámy jsou místem, kam může přicházet Bůh, kde můžeme pociťovat Jeho přítomnost a Jeho Ducha, a kde vykonáváme obřady spásy.
Vliv na uctívání a dnešní bohoslužby
Podle učiva se máme zabývat tím, že Ježíšův čin očištění chrámu otevírá nový způsob uctívání Boha. Místem setkání Boha s lidmi už nebude chrám, ale Ježíšovo vzkříšené a oslavené tělo, které spojuje věřící ve svátostech jeho těla a krve.
V Janově evangeliu je ukázán postupný výklad pro Samaritanku: ctění Otce v duchu a pravdě je důležité pro pravé uctívání bez ohledu na konkrétní geometrické či geografické místo.
Je důležité, aby věřící rozvíjeli svou víru nejen na základě zázraků, ale především na spolubytí s Kristem, což se uskutečňuje ve svátostech a živém společenství církve.
