13. Do 12. dubna 2009 jsou prostory pražského Karolina vyhrazeny Bibli - jedné z nejvýznamnějších duchovních, literárních a uměleckých památek lidstva. Tato výstava se však monotematicky zaměřuje na domácí provenienci této unikátní knihy, na „Českou bibli v průběhu staletí.“ Projekt představující dějiny bible a variabilitu její knižní a výtvarné formy na našem území od nejstarších dochovaných zlomků z poloviny 11. století do současnosti byl připraven jako putovní výstava v roce 2002 a toto je její 29. uvedení, v Karolinu jsou tyto historické unikáty vystaveny podruhé. Minulý měsíc byla expozice jako součást doprovodného kulturního programu k českému předsednictví EU představena v Bruselu. Bohatství českého biblického písemnictví obdivovali návštěvníci výstav kromě mnoha českých měst také v Maďarsku, v Polsku, na Slovensku a v Itálii.
Průřez prameny zahrnuje mimo jiné Pražské hlaholské zlomky, dva pergamenové listy psané staroslověnským textem hlaholicí, před pol. 11. Divácky nejpřitažlivější jsou nejstarší ukázky bible např. Pražské hlaholské zlomky staroslověnského textu na pergamenu hlaholicí, Vyšehradský kodex z roku 1085, rukopisy Drážďanské neboli Leskovecké bible (1360) nebo Litoměřicko-třeboňské bible (1411-1414) a dalších historických biblí do konce 15. století. Vzácné exponáty se váží i k době počátků a rozvoje knihtisku a jedinečnou ukázkou je také zde vystavená česká verze Codexu Gigas, Obrovské knihy.
Do vývoje psané podoby bible zasáhly i moderní komunikační prostředky, proto na výstavě uvidíme i bibli v digitální podobě na nosičích CD-ROM s mnohajazyčnými aplikacemi včetně českých překladů bible, lexikony, slovníky, nahrávkami liturgických písní, populárními úryvky bible načtenými k poslechu, dále vyhledávací a srovnávací programy slova nejznámějších oddílů bible, komentáře a mapy.
Po stránce historicko-kulturního kontextu stojí za zmínku Kralická Bible, která vznikla před čtyřmi stoletími, v roce 1579, a představuje jednu z našich nejvýznamnějších jazykových a literárních památek. Z hlediska jazykového je Kralická bible známá svou snahou o co nejpřesnější věrnost originálu a především o nejlepší podobu předbělohorské češtiny, dlouho považované za vzor českého spisovného jazyka.
Doba vzniku a jazyková zvláštnost Kralické bible
Doba, v níž Kralická bible vznikala, je charakterizována rostoucí hospodářskou a politickou mocí vysoké šlechty, utužováním poddanských svazků a robot. Ze strany habsburských panovníků docházelo k pokusům o posílení absolutní moci, v politice církevní nastupovala protireformace. Proti těmto snahám se formovala stavovská opozice, v jejím vedení se stále více uplatňovala šlechta. V oblasti kulturní zůstávala významným činitelem města, jejichž počeštění dovršila doba husitská. Na rozvoji literatury a jazyka měli značný podíl stoupenci různých směrů reformačních, mezi nimi významné místo náleží členům jednoty bratrské.
Jednota byla v lecčems blízká radikálním husitům a její členové často pocházeli z vrstev sociálně nižších. Velký vliv na rozvoj spisovného jazyka měl rovněž humanismus, šířený po celé 16. století; autoři psali jazykem domácím, ačkoliv zpočátku používali latinu, která v literatuře zrodila nové formy myšlení. Humanismus přinášel nový pohled na svět a na člověka, zdůrazňoval tvůrčí schopnost lidského jedince a napříměl antické vzory jako jazykový model. Vzniká tlak na jazykovou způsobilost literárního projevu a na syntaktické složitosti, která vychází z latinského vzoru.
Ve 2. polovině 16. století se spisovná čeština ustálila, zejména po stránce hláskové nabyla podoby dnešního standardu. U Kralické bible (BiblKral) se vyskytují výjimečné jazykové jevy, které vycházejí z kompromisu mezi starším jazykem a novým spisovným jazykem. Překladatelé pocházeli z části ze střední a východní Moravy a pleasantně navazovali na starší literární tradice; některé prvky zůstaly archaické, některé naopak zlidověly.
Větná stavba a syntaktické zvláštnosti
Na syntaktické jevy předbělohorského jazyka měla vliv latina. Např. připojování samostatných vět vztažnými zájmeny, umisťování vedlejších vět dovnitř věty řídící a časté používání složitějších souvětí, inspirované antickou latinou. V úvodu k prvému svazku Bible se objevuje ukázka tehdejší větné stavby s četnými vedlejšími větami a rozvinutými vazbami přechodníkovými, jako „nejprv text český aby byl čistý, vlastní, srozumitedlný, obyčejný, vážný … vykladači bedlivě a věrně …“
Větné vazby vedle přechodníků zahrnují i shodu (kongruenci) v čísle a rodě, což demonstruje snaha o věrné postižení originálního textu. Přechodníkové vazby se vyskytují i v jiných dílech, jako v Melantrichově bibli, ale Kraličtí preferovali shodné vazby, a to i v kritických výkladech a poznámkách. Latinský vliv se projevuje i v tom, že autorům záleží na interpretaci složitých myšlenek a na přesném vyjádření komplexních struktur souvětí.
Slovní zásoba a stylistické rysy
Rysy spisového jazyka Kralické bible zahrnují i typické řečové prvky a zvláštnosti, které se vyvíjely v době reformace. 4.1 Podle cizojazyčných vzorů seskupovali tehdejší autoři výrazy významově blízké a antonymní do řetězců; tyto řetězce nacházíme zejména v poznámkách a přípiscích k biblickému textu. Např. k veršům varujícím před snižováním bližního: „toto hříchu se dopouští … kdož bližního svého tupí, zlehčuje, proklíná, hyzdí, pomlouvá a jemu utrhá …“
4.2 Závažnou složkou slovní zásoby jsou abstraktní výrazy, jako loupež, která zahrnuje i zadržování mzdy; poznámky k Lv 19, 13 rozvíjejí tuto interpretaci a ukazují, jak loupež souvisí s morální odpovědností a spravedlností. Jiné abstraktní výrazy zahrnují mdloba, která ve verši Římanům 15,1 bývá vykládána jako synonymum neumění a hlouposti, avšak spíš v kontextu spoluodpovědnosti za slabé.
4.3 Příznakem spisového jazyka je i použití přídavných jmen typu neviditedlný, které ve 16. století ustálily a rozšířily svou formativní stavbu. V R 11, 33 v Kralické bibli se objevují tato přídavná jména a ukazuje se varianta shodná s pozdějšími překlady. 4.4 Z dalších rysů vyplývá i užívání sloves s předponami po- a dvojími předponami (pospokojiti se, poobnoviti, poujíti) s významem omezování nebo podílnosti; tyto formy se častěji vyskytují ve východní Moravě a ukazují na kontakt spisovného a mluveného jazyka.
Deminutiva a expresiva
4.5 Podobně jako zmíněná slovesná tvorba jsou v Kralické bibli hojně zastoupena zdrobněliny a deminutiva; např. v Janově evangeliu 21,5 se objevuje „Dítky, máte jakou krmičku?“. V Melantrichově bibli se na tomto místě gativněji vyjadřuje „Mládenci, máte-li co pojésti?“, což ukazuje na určité dubování jazykové vrstvy, ale i odkaz na starší jazykové tradice. Deminutiva tedy odrážejí kontakt s lidovým jazykem a současně posilují výrazové prostředky prodejnějším, obraznějším způsobem vyjádření.
Expresíva představují další znak, kdy slova nabývají citové zabarvení nad rámec neutrálního významu; např. v Ps 35,16 (Kralická Bible) se k výrazu fatkář přidává poznámka „břichopásek“. Ekspresivní jazykové prostředky byly pro některé starší překlady méně expresivní, což ukazuje na různý styl a cíle jednotlivých redaktorů. V Mt 11,19 pak slovo pijan popisuje postavu s expresivitou, i když Melantrichova bible tento výraz nemá. To ilustruje rozdílnost v jazykovém bohatství různých českých překladů a jejich literárních strategiích.
Vizuální a digitální forma bible
Současná expozice kromě historických rukopisů zahrnuje i moderní vizuální prvky - digitální verze bible vodí návštěvníky k poznání, jak se text přizpůsobuje novým médiím, a ukazuje šíři digitálního zpracování: vyhledávací a srovnávací programy, nahrávky liturgických písní, lexikony a slovníky pro široké spektrum jazyků včetně češtiny.
Vedle vitrín s historickými exponáty je prostor Karolina doplněn informačními tabulemi o vývoji bible i samotným moderním výtvarným ztvárněním inspirovaným biblickými příběhy, které doplňují historické skvosty a poskytují komplexní pohled na českou biblickou tradici.
Instituce a hlavní představitelé projektu
Pořadatelem projektu „Česká bible v průběhu staletí“ je Společnost přátel Česká Bible o.s. Praha spolu s Biskupstvím královéhradeckým. Ředitelkou projektu a autorkou výstavy je Alena M. Kubíčková. Záštitu nad výstavou převzali kardinál Miloslav Vlk, arcibiskup pražský a primas český, Mons. ThLic. Dominik Duka O.P. biskup královéhradecký, Václav Jehlička, ministr kultury ČR, a Cyril Svoboda, ministr pro místní rozvoj ČR.
Bible obsahuje celkem 66 knih, z toho 39 Starý zákon a 27 Nový zákon. Kompletní bible byla přeložena do 429 jazyků, Nový zákon existuje v 1144 překladech. Bible a její jednotlivé knihy jsou dostupné v 2426 jazycích.
Historické milníky a konkrétní tituly
Právě před čtyřmi stoletími, v roce 1579, začala vycházet Kralická bible, jedno z našich nejvýznamnějších jazykových a literárních památek. Ve své době se vyznačuje nejlepší podobou předbělohorské češtiny a dlouho byla vzorem spisovného jazyka. Jako významný odkaz na antiku a renesanční humanismus ovlivňovala i formu a strukturu textu.
Ve 16. století byl rozvoj češtiny úzce spjat s reformací, s kulturním prostředím měst a s působením jednoty bratrské; to vše ovlivňovalo stavbu textu, výběr slov, a syntaktickou komplexnost. U Kralické Bible jsou k vidění poznámky a přípisy, které ukazují řetězec antonymních výrazů či běžně užívané synonyma, přičemž text zůstává věrný originálnímu smyslu.
Rozšíření slovní zásoby a stilistické rysy byly formovány i kontrastem mezi spisovnou a lidovou řečí. Zdrobněliny a deminutiva vykazují snahu autorů o jasné a lidské vyjádření, zatímco expresívní výrazy odrážejí dobové názory a sociální rozpory. Tyto rysy společně ukazují, že Kralická bible nebyla pouze překladatelskou prací, ale kulturním dílem, které otvíralo bránu k novému českému písemnému a intelektuálnímu světu.
Klíčové fakty a čísla
- Bible obsahuje celkem 66 knih (39 Starý zákon, 27 Nový zákon).
- Kompletní Bible byla přeložena do 429 jazyků; Nový zákon existuje v 1144 překladech; Bible v 2426 jazycích.
- Kralická bible vznikala zhruba v období konce 16. století a působila jako vzor českého spisovného jazyka.
- Vyšehradský kodex a další rukopisy představují nejstarší dochované ukázky české biblické tradice.