NEOBSAZENÉ SBORY - k 31. 3. V Pražském seniorátu je situace vcelku setrvalá: SV doporučuje FS ČCE ve Hvozdnici hledat sbor pro personální unii. FS v Sedlci-Prčicích a Škvorci, které jsou dlouhodobě neobsazené, neuvažují o vlastním kazateli. FS ČCE v Praze 8-Kobylisích počítá se zvolením 1. V Poděbradském seniorátu se nově uprázdnily FS ČCE v Brandýse nad Labem, Českém Brodu a Neratovicích-Libiši, sbory počítají s obsazením vlastním kazatelem, ostatních 7 sborů je uprázdněno dlouhodobě. Západočeský seniorát má trvale neobsazeny FS ČCE v Dolní Bělé, Horním Slavkově, Chrástu, Kdyni, tyto sbory nejsou schopny platit PF. Stejnou situaci hodlají FS ČCE v Kralovicích a Podbořanech řešit sdružením sborů. FS ČCE ve Stříbře je též v situaci, kdy není schopen platit PF, a navíc zde chybí byt pro kazatele. V Ústeckém seniorátu se situace proti minulosti nepatrně zlepšila, podařilo se obsadit FS ČCE v Mostě, Teplicích a Chomutově. Nově se uprázdnil FS ČCE v Lounech. Liberecký seniorát má trvale neobsazeny FS ČCE ve Varnsdorfu a Novém Městě pod Smrkem. Staršovstvo spolu s administrátorem hledají příhodného kandidáta, vzhledem k zeměpisné poloze sboru a rozsáhlé diaspoře podporuje obsazení sboru kazatelem i SV. Královéhradecký seniorát má trvale neobsazeny FS ČCE v Broumově, Hořicích a Jičíně, s jejich obsazením se nepočítá především z finančních důvodů. Byty jsou proto obsazeny rodinami, které se aktivně účastní sborového života. Od září 2004 bude uprázdněn FS ČCE ve Vrchlabí, bratr Mgr. J. Strádal byl zvolen kazatelem II. V Chrudimském seniorátu se nově uprázdnil FS ČCE ve Džbánově - Ústí n. Orlicí, FS ČCE v Brandýse n. Poličský seniorát má dlouhodobě neobsazen FS ČCE v Rané. Nyní se však blíží rekonstrukce farní budovy, staršovstvo sboru má představu, že po jejím dokončení bude Raná atraktivní pro kazatele-důchodce buď na celý nebo částečný pracovní úvazek. Uprázdněný FS ČCE v Krouně jedná se dvěma případnými uchazeči o kazatelské místo. Brněnský seniorát má dlouhodobě uprázdněny 2 sbory: v Silůvkách, kde administrátorka očekává mírný růst (144 členů, účast na bohoslužbách 19, bh, NŠ), se do budoucna počítá s kazatelem na poloviční pracovní úvazek; v Hraběticích, kde je průměrný věk účastníků asi 75 let, je prognóza dosti neutěšená. FS ČCE v Prosetíně je uprázdněn nově, je to však živý sbor s aktivním jádrem i několika mladými lidmi. Východomoravský seniorát má dlouhodobě neobsazen pouze FS ČCE v Rusavě, který není schopen odvádět do PF celou částku. V Moravskoslezském seniorátu jsou dlouhodobě neobsazeny FS ČCE ve Vítkově a Suchdole nad Odrou. Nově jsou uprázdněny FS ČCE v Odrách a Olomouci. Ochranovský seniorát má neobsazeny sbory v Jablonci nad Nisou, důvodem je bydlení, sborový dům není ve vlastnictví sboru, ale JB, a v Potštejně. K 31. březnu 2004 zaměstnávala ČCE v zaměstnaneckém poměru 250 duchovních, z tohoto počtu bylo 51 kazatelen (4 kazatelky na MD) a 199 kazatelů.
V textu dále sledujeme výčet jednotlivých jmen a pozic, které popisují stav a personální situaci v různých sborech a seniorátech. Článek pokračuje přehledem historických údajů, které rámují současný stav a připomínají dlouhou tradici evangelické církve v regionu.
Historické kořeny a munice pro pochopení současnosti
Povodí Ohře bylo jedním z nejstarších osídlených krajů naší vlasti. Kromě toho zde přetínala řeku významná obchodní i časem válečnická stezka k severním hranicím. Nás ovšem zajímá doba, kdy se území dostalo do rukou slovanských. Pás kolem řeky směrem k Postoloprtům držel významný kmen Lučanů. Ten však byl brzy podroben silnějším kmenem Čechů, přicházejícím od středu země. To bylo ještě v době slovansko-pohanské. Lucké území pak patřilo některému synu pražského knížete: na př. Oldřich, syn Boleslava II. sídlil začátkem devátého století na hradě Drahouši (u Postoloprt).
Roku 1253 král povýšil dosavadní vesnici Louny, vzrostlou přílivem cizího obyvatelstva, na královské město. Mělo tedy od začátku ráz silně německý; českému obyvatelstvu byla vyhrazena jediná ulice - Česká, dodnes zachovaná. Převaha německého jazyka trvala téměř až do husitské doby. Ale v širším okolí zde byli Němci osamělí, docházelo tedy míšením obyvatelstva k postupnému počešťování, takže v husitské době tu mezi převážně českým obyvatelstvem bude již jen několik německých rodin.
V polovině patnáctého století byl přestavěn kostel sv. Petra a od té doby nese dnešní ráz. Původně měl být kostelík postaven na místě zbořeného kláštera v Benátkách, ale došlo ke změně a byl vybudován na žateckém předměstí u špitálu. Zmíněný dominikánský klášter byl starší, založený již Václavem I. Byl to vůbec první klášter v oblasti mezi Litoměřicemi a Chebem. Měl jen tři zahrady a luka. Jinak mniši přijímali nevelké platy od zámožnějších občanů z okolních vsí na sloužení mší za mrtvé a pod.
První písemná zmínka o Lounech je v zakládací listině kolegiátní kapituly vyšehradské, která říká, že král Vratislav dává roku 1088 kapitule přívoz v Lounech a na Otavě v Hoholicích. Roku 1100 založili mniši benediktini klášter v Postoloprtech, k němuž brzy patřilo na dvacet vsí. Z počátku město spravovali královští rychtáři, kteří vládli královým jménem spolu a dvanácti konšely. Roku 1321 si zakoupil Frycek Bér lounskou rychtu dědičně.
Tento výčet ukazuje, že Louny byly již od středověku významným místem s bohatou duchovní a správní historií, která ovlivňuje i reflexi současného stavu sborů a jejich obsazení ve slovenském i českém kontextu evangelické církve.
Současnost a zaměstnanost duchovních
K 31. 3-členové SR, 1-vedoucí tajemnice ÚCK, 1-poradce synodního seniora, 2-sekretariát, 1-celocírkevní kantor, 1-tisková mluvčí, 2-oddělení výchovy a vzdělávání, 1-oddělení mládeže, 3-ekumenické oddělení, 1-personální oddělení, 3-archiv, knihovna, 2-redakce ČB, 6-ekonomické oddělení, 1-oddělení JJ, 2-stavební oddělení, 5-provozní oddělení, 1-kostelník.
Na základě údajů z minulosti a současných statistik pracuje ČCE v rostoucím i proměnlivém kontextu seniorátů. Zprávy o obsazení sborů ukazují, že některé sbory jsou dlouhodobě neobsazeny a další získávají nové kazatele či zvažují sdružení sbory pro efektivnější fungování. V důsledku toho se vyvíjejí strategie, jak udržet aktivitu sborů a zajistit kontinuitu pastorační péče pro věřící.
Historie a kultura v Lounech a okolí
Heslovitá data o kazatelích jsou uvedena v Toulově Kronice evangelické rodiny z r. 1931. V Lounech k 1. o historii Loun jsou poměrně hojné. Ovšem situace se hned mění, jakmile se začneme pídit po tom, co právě nás zajímá. Tak již farní archiv je velice kusý a o období některých kazatelů nás ponechává v mnohém tápání. Písemně se sice poprvé připomíná roku 1359, ale je hodně starší. Původně byl zřejmě postaven v románském slohu, jak dodnes ukazuje jeho půdorys i hlavní loď.
Pravěk Loun a jeho fary zahrnují období, kdy duchovní správu vedl plebán, a kdy byl farář bohatý na odvody desátků. V letech 1362-82 je tu farář Jindřich. Byl to klerik, který se nikdy nestal knězem, nýbrž vstoupil do dvorské služby Václava IV. Lounskou faru od krále dostal v jednadvaceti letech. Desátek vybíral v penězích i v obilí. Měl také svého šafáře Tomce. Jindřichovým nástupcem byl Vavřinec, syn Václava z Březové, známý autor husitské kroniky.
Doba husitská dává městu zvláštní postavení v národním dění. V městském muzeu lze spatřit plastiku s figuruje husitských symbolů a na věži chrámu sv. Mikuláše se nachází husitský kalich. Husitské období přineslo také důležitý list Mistra Jana Husa Lounským z roku 1410, zdůrazňující jednotu a víru v komunitě i kritický pohled na moc a duchovní vedení.
V závěru lze přesvědčivě říci, že Louny a jejich okolí tvoří významný historický i duchovní kontext pro současné dění v ČCE, kde se kombinují trvalé tradice, historické paměti i aktuální otázky obsazení sborů a naplňování pastorační péče.