Kostel Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě v Praze je barokní trojlodní budova s věží z roku 1713 postavená podle projektu Octavia Broggia jako součást později zrušeného kláštera řádu trinitářů, neboli Řádu nejsvětější Trojice pro vykupování zajatců, katolického řádu, jehož posláním bylo tehdy především vykupovat křesťany z tureckého zajetí. Kostel je chráněn jako kulturní památka a nalézá se v bezprostřední blízkosti areálu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.
17. Připomíná perzekuci českých studentů za okupace v letech 1939 - 1945. 17. Dlouho neměla ulice jméno, od 16. st. nesla název Sanytrová ( sanytr, jinak ledek, sloužil k výrobě střelného prachu). V 16. - 18. st. dařilo se zde tomuto řemeslu. Pobřeží řeky bylo zbrázděno jámami, bazény a krechty, proto se zde říkalo od l. pol. 19. st. do r. 1870 také V krechtách nebo Na krechtách. Od r. 1945 došlo k rozdělení ulice: od Pařížské k Dušní Sanytrová, druhá část ulice od Pařížské k náměstí Jana Palacha nesla název 17. listopadu. Sanytrovou ulici a kdysi Jánské náměstí, které se rozkládalo mezi ulicemi Břehovou a Dušní (podle legendy bylo v těchto místech vyneseno na břeh Vltavou umučené tělo Jana Nepomuckého, jenž byl svržen z Karlova mostu v roce 1393, odtud Jánské náměstí), přejmenoval úřad v roce 1960 na náměstí Curieových. Plocha náměstí zabrala i část Pařížské ulice.
Ulice je rovnoběžná s Alšovým a Dvořákovým nábřežím a její terén se od nábřeží v minulosti asi příliš nelišil. Podle Josefa Svátka i podle Jiřího Čarka byl v místech Uměleckoprůmyslového muzea dům kata Jana Mydláře. Spisovatel Géza Včelička však tvrdí, že mistr Mydlář bydlil v domě U Sobotků, jenž stával ještě v roce 1946 na Františku. Až když byly břehy Vltavy i zde zpevněny kamenným nábřežím, začaly se od Uměleckoprůmyslové školy až k Pařížské třídě řadit významné školy a instituce: filozofická fakulta UK (čp. 1/2), konzervatoř ČVUT, Uměleckoprůmyslové muzeum a právnická fakulta UK.
Uměleckoprůmyslové muzeum (čp. 2/4) bylo založeno v roce 1885 a postupně zřizováno v samostatné budově, kterou navrhl architekt Josef Schulz. Stavba probíhala v letech 1897 - 1901. Muzeum uchovává cenné sbírky o vývoji uměleckého řemesla, velmi vzácné jsou sbírky skla, keramiky a truhlářství. V budově je umístěna i rozsáhlá knihovna a studovna. Budova muzea vytváří výraznou dominantu v ulici a spolu s okolními stavbami dodává celému prostoru majestátní atmosféru. Stavba muzea zabrala část Starého židovského hřbitova, jenž byl v roce 1911 zčásti ohražen zdí ( arch. 28. 28.
Je tvořena pěší zónou mezi Národní třídou a Václavským náměstím u Můstku. Ve středověku vedla těmito místy hradba, příkop a cesta kolem Starého Města. Se vznikem Nového Města v r. 1348 ztrácely hradby svůj přímý obranný charakter, z cesty na hranici Starého a Nového Města se v 17. nebo v 18. století stal Ovocný trh. V 19. století vznikla zde Ovocná ulice. Název 28. října má v uliční síti města svou logiku. Jména ulic, která ohraničují Staré Město pražské přibližně v místech, kudy vedly staroměstské hradby, byla vybrána s ohledem na historii.
Revoluční ( pojmenování se rovněž vztahuje k událostem 28. října 1918), ulice 28. října, Národní, následuje most Legií a za řekou ulice Vítězná. Mikoláš Aleš (1852 - 1913), český malíř. Alšovo jméno nese nábřeží proto, že zde od r. 1885 působila malířská akademie, dnes Vysoká škola uměleckoprůmyslová. Alšovo od r. 1919. Akademie měla od r. Je ohraničeno Platnéřskou ulicí a po proudu Vltavy ulicí Na Rejdišti, což odpovídá nejstaršímu pojmenování tohoto rozsáhlého prostranství.
Ve středověku vedla tudy při Vltavě jednoduchá hradba, která vedla od kláštera křižovníků u Karlova mostu, Valentinskou ulicí směřovala k řece a k pobřeží na Františku. Václav Vladivoj Tomek v Dějepisu města Prahy (1885) píše na základě zápisů nejstarší městské knihy, že poblíž kostela sv. Valentina (kostel stával na nároží ulice Valentinské a Kaprovy, zbořen za Josefa II.), Na Rejdišti, prodávalo se dříví a až do roku 1339 skladován byl městský odpad. Na základě plánů města od Leopolda Hergeta (1791) a Josefa Jüttnera (1811) lze usuzovat, že dnešní Alšovo nábřeží bylo kolem roku 1840 téměř pusté. A přece právě tudy vedlo živé spojení s protějším malostranským břehem.
K brodu u řeky vedla cesta od Ungeltu, Staroměstakého náměstí a Kaprovou ulicí k brodu, za řekou pokračovala cesta k Pražskému hradu. Později vedl přes řeku dřevěný most, v minulém století byla vybudována železná řetězová lávka (1868), pak v letech 1911 - 1914 překlenul řeku dnešní Mánesův most. Ale dávno před vybudováním mostu a lávky existoval u brodu přívoz, o němž víme, že byl při osadě sv. Petra v Rybářích, poblíž osady Na Písku (Klárov).
V roce 1660 usnesl se sněm, aby zde byla vystavěna městská jízdárna. Jízdárna stávala za domem čp. 85/2, kterému se říkalo Na prádle, neboť bydleli v něm koželuhové a máchali zde kůže. V témže domě byla koncem 18. století záchranná stanice pro tonoucí. Starobylý dům poznáme podle okolního vyvýšeného terénu, nově vybudované nábřeží dům o několik metrů převyšuje.
Tato vzácná barokní památka je zastrčena za budovami škol směrem ke klášteru křižovníků. Ve štítu je ozdobena sochou sv. Jana Nepomuckého. Dnes obytný dům. Nejvýznamnější budovou na nábřeží je Dům umělců - Rudolfinum s Dvořákovou koncertní síní a s výstavními místnostmi Národní galerie.
Klášter sv. Anny řádu dominikánek existoval zde od r. 1313 do r. Úzká ulička spojuje ulici Liliovou s Novotného lávkou u Karlova mostu. Převážná část ulice vede kolem severní části Anežského areálu, v místech Anenského náměstí se rozšiřuje a pokračuje k Smetanovu nábřeží. Z uličky je možné vidět unikátní gotický dřevěný krov. Všude v okolí kláštera říkalo se U sv. Anny.
Kostel sv. Anny i klášterní budovy řádu dominikánek, které do Starého Města přesídlily z Újezdu na Smíchově, byly vybudovány ve 14. století za Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. Dominikánky tak získaly místo dávno již před nimi obývané. V počátcích města byl zde patrně dvorec, jehož dřevěné stavby se seskupovaly kolem kostelíka svatého Vavřince. Nejstarší archeologické nálezy z této lokality vypovídají o primitivních pecích na výrobu železa. Možná proto byla románská rotunda zasvěcena sv. Vavřinci, neboť tento světec zemřel mučednickou smrtí na železném roštu.
Název je odvozen od kláštera sv. Anny, jenž v těchto místech existoval od r. 1313 do r. Malé prostranství před kostelem a klášterem svaté Anny nebylo v minulosti dokonce ani za náměstí považováno, bylo počítáno za rozšířenou Anenskou ulici nebo nazýváno Anenským pláckem. Gotický kostel sv. Anny i klášterní budovy řádu dominikánek byly vybudovány ve 14. století za Jana Lucemburského a Karla IV. Templáři se usadili na Starém Městě při rotundě svatého Vavřince kolem roku 1230 a začali stavět klášter, jenž se částečně zachoval v pozdější stavbě dominikánek. Řád templářů byl v roce 1312 za Jana Lucemburského zrušen a klášter i kostel získali johanité. Od nich v roce 1313 koupily budovy dominikánky. Řád dominikánek přebýval zde až do roku 1782, kdy byl jejich klášter císařem Josefem II. zrušen. Klášter byl přeměněn v tiskárnu, z kostela se stalo skladiště papíru.
V klášteře svaté Anny na Anenském náměstí bydlel Václav Hájek z Libočan. Je zde pochován. Václav Hájek z Libočan, děkan na Karlštejně, kazatel u sv.Tomáše na Malé Straně, autor Kroniky české (1541), vypravuje k roku 927 o druhém kostele, který nechal postavit kníže Václav. Archeologický průzkum z roku 1956 existenci rotundy potvrdil. Kostel a klášter svaté Anny je pozoruhodný i tím, že zůstal ušetřen před husitskými bouřemi. Pověst praví, že kostel zachránily příbuzenské svazky mezi jeptiškou a hejtmanem Janem Žižkou.
Když byl klášter zrušen v roce 1782, byly budovy různě používány a později koupil objekt obchodník s vínem Jan Jiří Tichý. Od roku 1795 staly se budovy majetkem Jana Ferdinanda ze Schönfeldu, který zde zřídil tiskárnu, nakladatelství a knihkupectví. Vycházely zde též c. k. Schönfeldovy poštovské noviny. Po 2. světové válce převzal tiskárny národní podnik Svoboda a vytrval zde až do roku 1982, kdy celý objekt získalo Národní divadlo, jehož stará budova musela být rekonstruována. V této souvislosti vypracoval ing. arch. Blahoslavená Anežka Česká, od roku 1990 svatá, dcera krále Přemysla Otakara I., založila v r. 1234 klášter klarisek sv. Anežky České.
Areál Anežského kláštera patří od roku 1978 mezi národní kulturní památky. Název je odvozen od kostela sv. Anežky České. Anežský klášter je spojován s klášterem klarisek a jeho historií, která sahá do středověku; dnes slouží jako výstavní prostory Národní galerie a jiná kulturní zařízení. Ulice nese jméno po Anežce České až od roku 1870, přestože klášter, jehož první představenou Anežka byla, působil významně na celé okolí.
Podrobnosti o dalších architektonických a historických souvislostech sledují proměny okolního prostoru: Konvikt club, Konvikt, Dům umělců - Rudolfinum, a propojení kláštera s okolní infrastrukturou. Zvláštní příběhy a události z minulosti, jako byly krádeže pokladů nebo ztráty malířských děl, doplňují obraz bohaté historie této části Prahy - například zmínky o pokladech uvnitř kostela Nejsvětější Trojice a o minulé výstavbě metra, která vedla k uzavření kostela v roce 1978.
Historické mapy a popisy ukazují proměnu oblasti kolem Spálené, Lazarské, a souvisejících ulic v průběhu 19. a 20. století, kdy došlo k rozpadu starých hradb, vzniku Mariánské ulice a postupnému utváření typické pražské moderny, zahrnující secesi a funkcionalistické prvky. Tímto způsobem se z různorodého urbanistického tvaru stává dnešní koncentrace významných budov, historických památek a institucí.
- Kostel Nejsvětější Trojice a jeho historické souvislosti s klášterem trinitářů.
- Uměleckoprůmyslové muzeum a jeho role v evropské kultuře a památkové ochraně.
- Anežský klášter a Klarisky - významná kapitola pražské duchovní a kulturní historie.
- Proměny uliční sítě Nového Města a vliv historických událostí na dnešní podobu ulice a náměstí.