Skutkové apoštolů tvoří přemostění mezi záznamem o životě a učení Ježíše Krista ve čtyřech evangeliích a spisy a záznamy o práci Jeho apoštolů. Kniha Skutků názorně ukazuje, jak Spasitel dál vedl svou Církev skrze inspiraci Ducha Svatého danou těm, kteří drželi klíče kněžství. Duch Svatý zjevoval pravdu apoštolům, kteří následně vedli a učili Církev. Apoštolové také konali zázraky ve jménu Ježíše Krista. Studenti se díky studiu této knihy dozvědí, jak se Církev Ježíše Krista začala šířit z Jeruzaléma „až do posledních končin země“ (Skutkové 1:8).
Lukáš napsal Skutky apoštolů jako „druhou [knihu] ve dvoudílném spisu“. Kniha Skutků byla napsána po Lukášově evangeliu (viz Skutkové 1:1), které bylo napsáno pravděpodobně v druhé polovině 1. století po Kr. Lukáš adresoval knihu Teofilovi. Kniha vypráví o vzestupu a šíření křesťanství - počínaje Jeruzalémem a konče Římem, velikým hlavním městem celé říše. Události popisované ve Skutcích se odehrály v průběhu asi 30 let (asi v letech 30-62 po Kr.) a zaměřují se hlavně na působení Petra a Pavla. Bez knihy Skutků by naše poznatky o rané historii Církve byly omezeny jen na několik informací uvedených v epištolách.
V Lukášově 24:49 je zaznamenáno, že Spasitel dal apoštolům pokyn, aby nezahajovali svou duchovní službu, dokud nebudou „oblečeni mocí s výsosti“. Kniha Skutků zaznamenává obdarování touto mocí skrze Ducha Svatého a popisuje její dramatické důsledky - počínaje obrácením tisíců lidí v den letnic. Lukáš v rámci této knihy kladl důraz na působení Ducha Svatého na jednotlivce i kongregace. Slova „oblečeni mocí s výsosti“ pravděpodobně znamenala, že apoštolové „obdrželi určité znalosti, moci a zvláštní požehnání, jež se obvykle předávají pouze v chrámu Páně“.
Do textu bývá citována i literatura pro výklad, například Bruce R. McConkie v Doctrinal New Testament Commentary. Ježíš Kristus slouží po svém Vzkříšení 40 dnů učedníkům a poté vystupuje do nebe. Apoštolové na základě inspirace povolávají Matěje, aby zaujal volné místo v Kvůru Dvanácti apoštolů. V den letnic je vylit Duch Svatý a následně Petr a Jan uzdravují muže od narození chromého. Petr a Jan jsou zatčeni kvůli kázání a uzdravování ve jménu Ježíše Krista a jsou z vězení vysvobozeni. Apoštolové povolávají sedm mužů, aby jim v jejich službě pomáhali; jeden z těchto mužů - Štěpán - svědčí před židovskou radou a členové rady ho popravují.
Skutkové 9-12 popisují obrácení Saula a jeho zahájení duchovní služby. Petr se skrze vidění dozvídá, že evangelium má být kázáno pohanům. Heródes Agrippa I. Skutkové 13-15 popisují, jak Saul a Barnabáš vyjíždějí jako misionáři; čelí protivenství Židů, ale jsou přijímáni některými pohany. Církevní vedoucí se v Jeruzalémě scházejí a rozhodují, že pohanští obrácení nemusí být při vstupu do Církve obřezáni ani dodržovat Mojžíšův zákon.
Skutkové 16-20 ukazují Pavla a Síla vést a upevňovat kongregace, které byly založeny. Pavel kázal na pahorku Areopág v Aténách a vyzněl: „že jsme potomci Boha“ (Skutkové 17:29). Následuje jeho třetí misijní tažení po celé Malé Asii a Řecku. Skutkové 21-28 popisují Pavlovo zatčení v Jeruzalémě, opětovné svědectví o Kristu, zjevení Pána Pavlovi a snahu Židů Pavla zabít. Při cestě do Říma loď ztroskotá; Pavlovi se však dostává ochrany a svědectví před římskými autoritami jako Felix, Festus a Agrippa II.
Hlavním tématem Skutků apoštolů zůstává autorita Ducha Svatého, která umožňuje šířit Království Boží, a skutečnost, že apoštolové vydali důkladné svědectví o Kristu a o Království. Úvodní slova Skutků ukazují na Lukášovo evangelium jako na „první zprávu“. Obě tyto zprávy jsou adresovány témuž člověku, Teofilovi, a tak víme, že pisatelem Skutků je Lukáš, i když své jméno neuvedl. Muratoriho zlomek z druhé poloviny 2. století n. l. také potvrzuje, že Lukáš byl autorem Skutků.
Časový rámec knihy zahrnuje období cca 28 let od Ježíšova vzestupu do nebe v roce 33 n. l. až do konce druhého roku Pavlova věznění v Římě, asi do roku 61 n. l. Během tohoto období vládli čtyři římské císařství: Tiberius, Caligula, Claudius a Nero. Ve Skutcích jsou popsány události druhého roku Pavlova věznění v Římě, a proto kniha nemohla být dokončena dříve. Lukáš byl Pavlovým průvodcem po dlouhou dobu a jeho zápisy v kapitolách 16:10-17; 20:5-15; 21:1-18; 27:1-37; 28:1-16 ukazují na „my“, „naše“ a „nás“ ve třetí osobě množného čísla, čímž potvrzují jeho přímé svědectví o dění.
Většina textu Skutků je považována za inspirovanou a kanonickou, a to i díky častému odvolání na Veskrze raných církevních otcovů jako Polykarpos ze Smyrny či Ignatios z Antiochie. Z knih a rukopisů lze vyčíst, že část Skutků je známa z papyrových rukopisů Chester Beatty P45, Michigan P38, a Aegyptus P8, a že jejich fragmenty spolu s evangeliemi svědčí o autenticitě a kontinuitě Katechese a apoštolské významnosti. Různé cesty Pavla na Kypru a do Malé Asie, jeho pobyt v Korintu a Areopágu, stejně jako častá setkání s místními komunitami a misionáři, ukazují, jak raná Církev žila, rozvětvovala se a čelila různým zkouškám, až se rozšířila „až na konec země“.
Tematický okruh Skutků apoštolů představuje velikány víry, jako Petr a Pavel, a také Štěpán a Filip; učedníky a učednice Páně, jako Ananiáš a Lydia, a ukazuje, jak první křesťanské komunity žily a jak působila Církev pod vlivem Ducha Svatého. Každá z kapitol a jednotlivých scén ukazuje, že apoštolové a první společenství následovali Krista skrze víru, svědectví a službu, která vytrvalostí a zázraky dokazovala Boží Království.
