Velice často se máme možnost setkat s životopisy různých lidí. Sami máme též svou životní dráhu, která je velice bohatá. Každý z nás se můžeme ohlédnout a pokusit se vytáhnout ty nejdůležitější okamžiky. Ale kdo z nás má život jako sv. Jan Evangelista, Miláček Páně.
Původ a rodinné zázemí
Jeho otec se jmenoval Zebedeus a matka Salome (Mt 27, 56; Mk 15, 40) a bratr Jakub zvaný větší (Mk 10, 35). Otec byl rybář (Mk 1, 20), matka jedna z žen, které následovaly Ježíše a to až pod kříž (Jan 19, 25). Jan znal pravděpodobně někoho z kněžských kruhů, protože měl vstup do domu velekněze (Jan 18, 15-16).
Učedník Jana Křtitele a následovník Ježíše
Podle Jeronýma a Augustýna zůstal panicem. Byl učedníkem Jana Křtitele, svědkem Ježíšova křtu, a když označil Jan Křtitel Ježíše „Beránkem Božím“ stal se jeho následovníkem (Jan 1, 35-39; Mt 4, 20). Ježíš jej miloval (Jan 13, 23; 19, 26; 20, 2; 21, 7.20).
Věrný svědek Ježíše a jeho utrpení
Na vlastní oči viděl vzkříšení Jairovy dcery (Mk 5, 37), proměnění Pana na hoře (Mt 17, 1) a Ježíšovu agonii v Getsemanech (Mt 26, 37). Spolu s Petrem dostal za úkol jít připravit poslední večeři (Lk 22, 8), při níž seděl, respektive ležel, na čestném místě na Ježíšových prsou (Jan 13, 23-25). Bohužel utekl s ostatními učedníky, když Ježíše zatýkali (Mt 26, 56), ale byl jako jediný pod křížem (Jan 19, 26).
Poruční vztah k Matce Boží a první svědectví o vzkříšení
Byla mu svěřena Marie, Ježíšova matka (Jan 19, 26). S Petrem slyšel jako první zprávu Marie Magdalény, že Pán vstal z mrtvých (Jan 20, 2) a viděl prázdný hrob (Jan 20, 4). Se vzkříšeným Ježíšem se setkal a viděl jeho rány (Jan 20, 19-23) a s ostatními učedníky byl u toho, když Ježíš vystupoval na nebesa (Sk 1, 9) a když seslal Ducha svatého (Sk 2, 1-13).
Po seslání Ducha svatého a misijní činnost
Po seslání Ducha svatého doprovázel Petra. Měl účast na uzdravení chromého u brány zvaná Krásná (Sk 3, 1-8). Byl též vězněn (Sk 5, 18), osvobozen andělem, pronásledován a dokonce kvůli Ježíši i bičován (Sk 5, 40). Podle starobylé tradice hlásal Jan evangelium v Malé Asii, kde zůstal v Efesu. To potvrzují církevní otcové jako Irenej, Klement Alexandrijský, Justin, Eusebius a další.
Náročné pronásledování a vyhnanství
Byl pronásledován za vlády císaře Domiciána, kolem roku 95. Vypráví se, že byl v Římě bičován a pak vhozen do kádě vroucího oleje, z něhož vyšel bez popálenin (Tertullián, Jeroným). Tradice říká, že vroucí olej se proměnil v nebeskou rosu, takže Jan vystoupil z kádě čerstvý a silnější než byl před tím. Císař Domicián a ostatní pohané v tom viděli magii. Byl tedy obžalován z magie a vyhoštěn na ostrov Pathmos.
Pathmos a konečné dny
6. května se dodnes připomíná posvěcení chrámu ante portam Latinam, (za Latinskou branou), kterou nechal postavit papež Hadrián I. Jan byl pak poslán do vyhnanství na ostrov Pathmos (asi sedmdesát kilometrů od maloasijského Efesu) z důvodu hlásání Božího slova a svědectví o Ježíši (Zj 1, 9). Po smrti císaře Nervy (96-98) se vrátil do Efesu (Klement Alexandrijský), kde zemřel za vlády císaře Trajána (98-117) pravděpodobně kolem roku 104. V Efesu byla nalezena veliká basilika postavená nad jeho hrobem již ze 4. století.
Spisy, tradice a svátky
Církevní spisovatel Papiáš se mylně domníval, že Jan zemřel mučednickou smrtí se svým bratrem Jakubem již roku 42, ale tyto domněnky jsou v rozporu s tradicí presbytera Jana v Efesu a listem Galatským, kde apoštol Pavel Jana jmenuje. List byl napsán kolem roku 50. Sv. Polykarp znal Jana z Efesu, píše: „Jan, učedník našeho Pána, spolu s ostatními apoštoly...“ Také efezský biskup Polykrat (kol. 190) vedl polemiku s bikupem římským, Viktorem, vypočítává „veliká světla, která učila (lid) a zemřela v Asii“.
Z Efesu se traduje mnoho příběhů, které nemají přílišnou historickou váhu, ale poodhalují nám alespoň trochu Janovu spiritualitu. Jan měl velice přísný postoj k těm, kdo by se jediným slůvkem odchýlili od učení Ježíše (viz 3Jan 10-11). Klement Alexandrijský přináší příběh o tom, že jednou se jeden lupič setkal s Janem, který mu řekl: „Kdyby to bylo nutné, zemřít raději pro tebe, jako Spasitel zemřel pro všechny, dám svůj život za tvůj.“ Sv. Jeroným vypráví o Janovi, který již starý, nosil na rukou celé shromáždění křesťanů a opakoval dokolečka pouze: „Děťátka, milujte se navzájem“ a kdokoli by se ho zeptal proč to stále opakuje „odpovídal slovy hodnými apoštola Jana: Protože je to příkaz Pána a pokud se to bude uskutečňovat, stačí to.“
Podle jistého Apollonia Jan prý v Efesu vzkřísil nějakého člověka. Podle jedné legendy, která byla napsána po Janově smrti, Jan umřel podobným způsobem jako Ježíšova matka Marie, tedy že usnul a byl vzat do nebe. Podobně jako Jan Křtitel, má i Jan Evangelista dva svátky během roku, 27. prosince a 6. května. Starší svátek je pak prosincový (Řehoř Nysský zmiňuje v pohřební řeči, kolem 379, že mezi Svátkem Narození a Obřezání Páně se slaví Štěpán, Petr, Jakub, Jan a Pavel). Mladší svátek, květnový, je až z 8. stol (780) a to na připomínku posvěcení římského kostela ante portam Latinam, kde byl Jan mučen.
Je možné, že tento den má souvislost s 8. Jan Evangelista se patronem teologů, úředníků, notářů, sochařů, malířů, řezníků, sedlařů, výrobců zrcadel, valchařů, platnéřů, zbrojířů a puškařů, lidí s popáleninami, dále svíčkařů a košíkářů, dělníků, kteří vaří lůj, olejářů, majitelů olejových lisů, tiskařů, knihovníků, knihvazačů, papírníků, opisovačů a rytců, vinařů, ochránce panen a vdov, pomocník při otravách jedy (byl často zobrazován v lékárnách), patron přátel, a protože učinil zázrak, že změnil růži ve zlato a oblázky v drahokamy, byl též patronem alchymistů.
Pověst, která je asi nejzajímavější a kterou si připomínáme dodnes, je následující: Po smrti císaře Domiciána se Jan mohl vrátit do Efesu, kde, podle legendy, velekněz chrámu bohyně Diany, ho nechá vypít kalich vína s jedem. Jan udělal nad kalichem znamení kříže a víno vypil. Všichni, kdo věděli o jedu, čekali že Jan zemře, ale tak se nestalo, Janovi se nic nestalo. V nejznámějším chrámu, který nese jeho jméno, v basilice sv. Proto se dávalo toho dne světit víno, jež se podávalo se slovy: "Pij lásku sv. Jana." Zprávy o tomto zvyku existují již ze 12. století. Ve středověku bylo zvykem žehnat a pít víno ke cti sv. Jana i při jiných příležitostech - při zahájení pouti do Svaté země, před odchodem do války. Přípitky na sv. Jana převzala také renesanční pijácká bratrstva.
Tradice a kulturní odkaz
Na venkově lidé věřili, že víno vypité v den svátku sv. Jana patřilo k nejvýznamnějším českým barokním básníkům a nadaným hudebním skladatelům. Michnovy verše jsou svou prostotou, líbezností a melancholičností blízké lidové písni. Mnohé z nich (například Chtíc, aby spal) také zlidověly. Na prsou Páně při večeři měl své odpočívání. I modly pohanské padaly modlitbou poražený.
