Apoštol Pavel, Izraelita z kmene Benjamín a apoštol Ježíše Krista, měl hebrejské jméno Saul i římské jméno Pavel; možná ho nosil už od dětství, ale rozhodl se vystupovat pod římským jménem, aby oznamoval dobrou zprávu Nežidům. Pavel se narodil v Tarsu, významném městě v Kilikii, rodiče byli Židé a byli přívrženci učení farizeů. Pavel byl od narození římským občanem, a jeho otec mohl získat římské občanství za služby; u otce se pravděpodobně vyučil výrobcem stanů. V Jeruzalémě ho vyučoval farizeus Gamaliel, což naznačuje, že Pavel pocházel z významné rodiny. Ovládal řečtinu a hebrejštinu a během této doby, nebo možná dříve, měl sestru a synovce v Jeruzalémě.
V době své mise Pavel nežil v manželství. Apoštol Pavel měl výsadu napsat více dopisů křesťanských řeckých písem než kdokoli jiný; dostal nadpřirozená vidění a díky působení Ducha svatého mluvil mnoha cizími jazyky. Pronásledování, obrácení a počáteční období služby jsou popsány tak, že Saul byl mladým mužem, kolem něhož mnozí skládali svrchní oděvy původců kamenování Štěpána. Pavelova horlivost byla nejprve zaměřena na tradice, což vedlo k pronásledování Kristových následovníků.
Pavel získal písemné zplnomocnění od velekněze a usiloval o zatčení Kristových učedníků až v Damašku; tam se mu zjevil Kristus a pověřil ho, aby se stal sloužícím a svědkem toho, co viděl. Jeho následovníci padli na zem spolu s ním a Pavel byl oslaben zrakem; po útěku do Damašku byl pokřtěn, obdržel Ducha a posilnil se. Následující dny Pavel kazal v tamních synagógách, ačkoli Židé proti němu připravovali útoky.
- Skutky 9:3-8; 22:6-11; 26:12-18 popisují jeho setkání s Kristem a bezprostřední zahájení kazatelské činnosti po návratu do Damašku.
- Pavel strávil důležitý čas s učedníky v Damašku a po určitém odchodu z Damašku pokračoval v Arábii, jak zmiňují Galatským dopisy.
Na Jeruzalémě zjistil, že bratři neví, že je učedníkem, a Barnabáš ho uvedl k apoštolům; zůstal 15 dní u Kefa ( Petra). Když se ukázalo, že Židé chtějí Pavla zabít, byl poslán do Tarsu. Pavel měl podle tradice výjev nadpřirozeného vidění, který ho vedl k významnému působení; Barnabáš ho později přivedl z Tarsu do Antiochie, aby pomohl v díle mezi řeckým obyvatelstvem.
Kolem roku 46 n. l. sbor poslal Pavla a Barnabáše do Jeruzaléma s materiální pomocí pro jeruzalémské bratry; po návratu se v Antiochii vrátili s Janem Markem. Pod vedením Ducha svatého byli vyčleněni pro zvláštní dílo; první misionářská cesta (asi 47-48 n. l.) začala vyplutím z Seleukie na Kypr, kde kázali v Salamině a Páfu; zde zasáhl kouzelník Elymas slepotou a prokonzul Sergius Paulus uvěřil. Dále putovali do Malé Asie, a po odchodu Markea do Jeruzaléma pokračovali do Antiochie v Pisidii, odkud byli vyhnáni Židy.
Na cestě pokračovali do Ikónia a Lystry; tam Pavel uzdravil chromého muže a lidé ho pokládali za boha, což vedlo k dalším potyčkám a kamení; Pavel však zázrakem přežil a nadále sloužil. Po návratu do Derbe a zpět do Lystry, Ikónia a Antiochie posilovali bratry a jmenovali starší. Poté kázali v Pergé a vypluli do Attalie do syrské Antiochie.
Otázka obřízky vyvstala kolem roku 49 n. l.; Pavel a Barnabáš se vydali do Jeruzaléma, kde apoštolové a starší rozhodli, že pohanům stačí víra bez obřízky, avšak měli se vyhýbat modlářství, jídlu a krvi a sexuální nemravnosti. Dopis Jeruzalémského sboru tyto body vyjasnil a poslal zástupce, aby to objasnili v Antiochii. Pavel a Barnabáš se do Jeruzaléma vraceli a Petr, Jakub a další spolupracovali na vyjasnění policy pro neobřezané pohany.
Druhá misionářská cesta: kvůli neshodě o tom, zda vzít s sebou Marka, došlo k odchodu Pavla a Barnabáše a jejich rozdělení; Pavel zvolil Silase a společně cestovali Sýrií a Malou Asií. Timoteus, původem poloviční Žid, byl zřejmě obřezán kvůli jemné citlivosti vůči Židům; Timoteusovi mohlo pomoci chránit misionářskou činnost před předsudky. Pavel měl v Troady vizi Makédona, a proto se rozhodli vyplout do Evropy.
V Makedonii se setkali s Lydií a jejím domovem; následně v Phillippách došlo k osvobození dívky z prokletí a k uvržení žalářníka do vězení; díky zemětřesení však byli propuštěni a evangelium se rozšířilo mezi římskými občany. Pavel trval na tom, že by měl být osobně předveden městským magistrátům vzhledem k římskému občanství; dále pokračoval do Tesaloniky, Beroe, Athén a Korint, kde si u Aquily a Priscilly, židovského manželského páru, zřídil dílnu a vyučoval. Z Korintu pravděpodobně napsal dva dopisy Tesaloničanům.
Ve třetí misionářské cestě (asi 52-56 n. l.) Pavel znovu navštívil Efez, psal první Korintským a posílal Tita, aby pomohl korintským; po konfliktu s Demetrem odešel a pronášel poselství do Makedonie; tam obdržel dopisy z Korintu a napsal druhý dopis Korintským. Před odchodem z Evropy shromáždil dary pro Jeruzalém a během pobytu v Korintu napsal Římanům. Na cestě do Jeruzaléma Pavel proslov v Troade a z vzkříšení Tytcha, jehož život byl ohrožen, a poté se zastavil v Milétu u efezských dozorů sboru.
Posléze byl Pavel obviňován z pobuzení k vzpouře a hrozilo mu uvěznění; v Jeruzalémě byl obřadně očišťován a Židé z Asie vyvolali dav, který ho vyhnal; ve veteránských kasárnách byl bičován, ale díky svému římskému občanství byl zproštěn tortury. V Cesarei byl předveden před Sanhedrin; Pavel využil rozkolu mezi farizey a saducey, aby si uchoval svou pozici a vyvrátil obvinění, které byly vzneseny. Kvůli spiknutí byl převezen do Cesareje, kde mu hrozilo vězení, a následně byl poslán k císaři v Římě.
Na cestě do Říma Pavel zažil ztroskotání lodi u Malty a po přezimování dorazil do Říma. Zde žil ve svém domě pod dohledem vojáků a během dvou let kázal všem, kdo přišli do jeho domu; napsal v této době dopisy Efezanům, Filippanům, Kolosanům a Filemonovi a zřejmě pokračoval v kázání i nadále.
