Pavel pokračuje v cestě do Jeruzaléma a jeho svědectví o tom, že se obrací ke Kristu v rámci židovské identity, které čtěte jako téma článku.
Putování a setkání s věřícími na cestě do Jeruzaléma
21 Skončilo loučení a loď zvedla kotvy. Pluli jsme k ostrovu Kós, druhý den na ostrov Rodos a jižního pobřeží Malé Asie jsme dosáhli v přístavu Patara. Tam jsme přestoupili na loď, která směřovala do fénických měst v Palestině. Kypr jsme obepluli vpravo a dorazili jsme do Týru, kam loď vezla nějaký náklad. Využili jsme času a strávili jsme celý týden s tamními křesťany. 5 Přesto jsme pokračovali dál. Vyprovodili nás s celými svými rodinami až za město. Na pobřeží jsme společně klečeli a modlili se. Pak jsme se rozloučili a vypluli do Ptolemaidy. Také tam jsme mohli zůstat jeden den s věřícími. Naše loď končila svou plavbu v Césareji, kde jsme navštívili známého kazatele Filipa, jednoho z těch prvních sedmi apoštolských pomocníků. Ubytoval nás jako hosty své rodiny. Filipovy čtyři svobodné dcery byly také nadšené tlumočnice Kristova poselství. Po několika dnech tam přišel jeden křesťan z Judska, Agabos, který měl prorocký dar. Půjčil si od Pavla jeho opasek, spoutal si jím ruce i nohy a řekl: „Duch svatý mi ukázal, že majitele tohoto pásu židé v Jeruzalémě takhle svážou a vydají ho pohanům.“
Odchýlení od Jeruzaléma a Pavlovo ujištění
Přestože tlak byl velký a lidé ho varovali, Pavel řekl: „Proč tolik pláčete a děláte mi to těžší? Pán Ježíš přece stojí za to, abych byl pro něho uvězněn a třeba i zabit.“ Viděli jsme, že je marné na Pavla naléhat, a tak jsme řekli: „Ať se tedy stane, co chce Bůh.“ Skončil odpočinek u Filipovy rodiny a my nachystali svá zavazadla na poslední pěší úsek cesty do Jeruzaléma. Několik křesťanů z Césareje nás doprovodilo až do cíle. Zavedli nás tam k našemu dalšímu hostiteli, Mnasonovi z Kypru, jednomu z prvních křesťanů. Jeruzalémská církev nás přijala radostně. Pavelův příjezd do Jeruzaléma.
Pavlova obhajoba a spory o zákon
Hned druhý den jsme byli všichni pozváni k Jakubovi, představenému sboru, kde se shromáždili všichni starší. Pavel se s nimi pozdravil a podal jim zevrubnou zprávu o výsledcích práce mezi pohany, k níž ho Bůh zmocnil. Rádi to slyšeli a chválili Boha. Potom však řekli Pavlovi: „Jistě už víš, že u nás již několik tisíc židů uvěřilo v Pána Ježíše a ti i nadále horlivě zachovávají Mojžíšův zákon. Zde se však šíří zprávy, že ty přesvědčuješ židy v pohanském světě, aby od zákona odstoupili, syny už nedávali obřezat a vůbec zavrhli starobylé židovské zvyky.“
Pro obrácené pohany ovšem platí naše původní rozhodnutí, které jsme vám kdysi dali písemně. Žádáme od nich jen základní ohled na zákon, aby totiž nejedli maso obětované předem modlám, krev a maso s krví a především aby odložili pohanskou pohlavní nevázanost. Pavel zatčen v chrámu.
Obřady očištění a zadržení Pavla
Druhého dne tedy Pavel podstoupil spolu s těmi čtyřmi muži obřad očištění. Pak šel do chrámu, aby oznámil, kdy skončí jejich nazírský závazek a jeho očišťování, a aby za každého z nich objednal oběti. Když končilo sedm dní a Pavel s nimi přišel zase do chrámu, poznali ho židovští poutníci z Malé Asie. Poštvali na něho okolostojící a křičeli: „Věrní Izraelci, pojďte sem! Tady máme toho odpadlíka! Všude hlásá bludy a nic mu není svaté: ani naše vyvolení, ani zákon, ani chrám. Teď sem dokonce přivedl pohany, aby poskvrnil svaté místo.“
Předtím totiž Pavla zahlédli ve městě s Trofimem z Efezu a mysleli, že ho vzal i do chrámu, kam pohané nesměli. To vyvolalo rozruch. Vyvedli Pavla z vnitřního chrámového nádvoří a brány zavřeli. Dav chtěl Pavla utlouci, ale zasáhli Římané. Velitel posádky Antonia, který byl poblíž chrámu, dorazil a zajal Pavla. Vyšetřoval a dal ho bičovat, chtěl zjistit proč vzbudil tolik nenávisti. Pavla vykládal, že je římský občan a že mu bičovat nemohou. Velitel ho poté předvedl turecké dvorníky a vyslechl.
Pavel se před Sanhedrinem postavil a mluvil řecky: „Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil.“ Představení se setkalo s překvapením, že mluví rodným jazykem. Uvědomil si, že v radě jsou dva tábory. Zvolal: „Bratři, jsem farizej a byl jsem tak už od mládí vychován. Jsem postaven před soud, protože hlásám naději na vzkříšení a věčný život!“ Tím vnesl do velerady rozkol. Saducejové popírali vzkříšení, farizejové to naopak vyznávali. Hádek trval a Pavla odvedli zpět do pevnosti.
Té noci se Pavlovi ukázal Pán Ježíš a posiloval ho: „Neztrácej odvahu! Vydal jsi o mně statečné svědectví v Jeruzalémě a vydáš je i v samotném Římě.“
Pokračující proces a plán zadržení
Další den se dohodlo, že Židé pod různými záminkami plánují Pavla zabít. Syn Pavlovy sestry na to upozornil a Pavla poslal do Césareje. Velitel poslal Pavla pod ochranu a vyžádal si plány proti Pavlovi. V Césareji ho předal místodržiteli Felixovi. Felix Pavla zadržel na dva roky a nechal vyšetřovat. Obnovené obvinění před Festem a nakonec Pavla před césarovým soudem vedly až k posláni do Říma.
Na cestě do Říma zažili Pavlovi společníci ztroskotání lodi u Malty. Po přezimování dorazili do Říma. Pavel mohl žít ve svém domě, byl střežen vojáky a kázal tam o poselství mezi Židy i pohany. Během dvou let napsal několik listů a pokračoval v kázání pro ty, kteří přišli k němu domů.
Židovská identita a obrácení
Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem (sám ovšem pod Zákonem nejsem). Tato věta shrnuje Pavlov postoj: cílem bylo pochopit a bránit židovství v rámci vstupu k samotnému Kristu. Obrácení, v hebrejštině tešuva, je návrat k Bohu. Obrácení je zásadní změna ve všech ohledech. Člověk má nový vztah k Bohu i lidem a začíná žít jinak. Pavel vypráví, že obrácení znamená změnu všech součástí života a svědectví pro svět.
1. Pavel promluvil k lidu: „Já jsem Žid. Narodil jsem se v Tarsu v Kilíkii, ale vyrostl jsem tady v tomto městě, a přesně jsem byl vychován, jak to žádá otcovský zákon, ve škole u Gamaliela. Moje horlivost pro Boha byla veliká, jak je tomu u vás dodneška. Proto jsem pronásledoval toto učení až na smrt: dával jsem spoutat a do vězení zavírat muže i ženy.“ Tato svědectví ukazují, že Pavlova identita byla hluboce židovská a zároveň otevřená vůči Božímu volání mimo tradiční hranice.
Tektonickým způsobem Pavel ukazuje, že jeho obrácení nebylo pouhou změnou náboženství, ale hlubokou změnou identity, která sjednotila židovství a řecké prostředí v poselství o Ježíši Kristu.
