Na počátku 20. století si řada křesťanů po celém světě začala nezávisle na sobě klást otázku, proč jsou tak slabí a málo viditelní v tomto světě, když jim Bůh dal v Bibli tak velká zaslíbení. Jejich vlastní situace jim připadala podobná situaci, v níž byli Kristovi učedníci po jeho ukřižování, kdy se nejistí a ustrašení skrývali a vraceli ke svým původním zaměstnáním. Bible však říká, že zmrtvýchvstalý Kristus tyto své učedníky povzbudil. Řekl jim:“…zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
To se také stalo. Asi sto dvacet učedníků se spolu modlilo na den Letnic a náhle prožili to, čemu křesťané začali říkat křest Duchem svatým. Spolu s odvahou a novou silou obdrželi také dary Duch svatého - modlitbu v jazycích, její výklad, dar proroctví, uzdravování a jiné. Den Letnic se stal dnem vzniku církve a počátkem jejího rozmachu, kdy byl během několika desetiletí zasažen prakticky celý tehdy známý svět.
Křesťané minulého století si položili otázku: „Není tato moc nabízen Bohem i dnes? Co když nejde o jednorázovou historickou zkušenost?“ a začali se modlit a Bůh jim dal prožít totéž, co zakusili Kristovi učedníci o Letnicích. Prožili křest Duchem svatým spolu s přijetím jeho darů a stali se nadšenými křesťany vyzbrojenými tou mocí, jakou měla prvotní církev.
Protože za jinými církvemi stojí tradiční zvyklosti, bývá taková zkušenost často přijímána s nedůvěrou a odporem. Netrvalo dlouho a začali se sdružovat nejprve ve společenství, posléze církev, kterým se začalo posměšně říkat „letniční“ podle svátku Letnic, kterým dokladovali bibličnost svého prožitku. Počet letničních křesťanů dnes dosahuje bezmála 300 milionů. Naše církev, jejíž kořeny jsou ve Slezsku na počátku 20. století, vznikla na severní Moravě před rokem 1910. Skupina křesťanů z různých denominací se začala scházet ke studiu Božího slova a k modlitbám. Prosili o zmocnění k duchovní práci - Bůh je pokřtil v Duchu svatém a obdrželi dar mluvení v jazycích. Tato práce se šířila.
Vznikaly další skupiny v Brně, Praze a na jiných místech, které požádaly úřady o registraci. V roce 1910 byly registrovány jako Spolek rozhodných křesťanů letničních. Za nacistické nadvlády byla jejich činnost zakázána. Po roce 1948 byly spolky zrušeny. Proto se bratři pokoušeli začlenit do některých církevních společenství, ale z důvodu věroučných rozdílů to nebylo možné. Od počátku šedesátých let usilovali o povolení vlastní církve.
Praha a Brno byly jen ukázkou širšího pohybu v regionu. Nástup České republiky do předsednictví Evropské unie je příležitostí poznat lépe ty země, s nimiž nás spojuje nejen řada smluv, společná politika či ekonomické vazby. Jsou to země s podobnými kořeny a hodnotami. Všechny vyrostly z křesťanské kultury, proto nás zajímá, jaké náboženské poměry v Polsku dnes jsou.
Náboženská situace v Polsku se zdá být na první pohled velmi přehledná. Statistiky uvádějí až 95 % katolíků, zbytek tvoří protestantské církve a pravoslavní. Katolická církev má v Polsku 128 biskupů, asi 30 000 kněží a více než 23 000 řeholnic a 1 500 řeholníků. Obraz papeže Jana Pavla II. je v zemi zřejmý: Katolická církev je účastna veřejného života, kostely jsou plné a nedělní bohoslužby průměrně navštěvuje 40-50 % obyvatel. O Veliikonocích většina praktikujících přijímá svatou zpověď, což svědčí o intenzitě náboženského života.
Katolická církev má v Polsku tradičně velkou politickou moc a napomohla nepochybně i k rozkladu komunistického režimu. Toho si jsou vědomi i dnešní politici, kteří se snaží s církví vyjít a příliš ji nedráždit. Odráží se to i v legislativě, která patří v Evropě k těm nejvíce konzervativním. Určitě na politické úrovni katolická církev má svůj hlas. Politické události, do kterých ale církev zasahuje, mají spíš charakter etický a morální, než politického řízení nebo zásahů v zahraničních věcech.
V minulých staletích bylo území dnešního Polska útočištěm mnoha nekatolíků z českých zemí i Moravy. Těšínský Ježíšův kostel byl dlouhá léta jediným povoleným centrem protestantismu, nepočítáme-li Ašsko. V důsledku historických událostí se situace změnila. Nekatolíků je dnes v Poslu velmi málo. Od roku 1946 se 7 nekatolických církví sdružuje v Polské ekumenické radě církví, která od roku 1970 vede dialog s majoritními katolíky.
Polští katolíci v kostele sv. Určitě jsou ekumenická setkání, přičemž v Polsku existuje spousta jiných vyznání, avšak jsou to malé skupiny a ztrácejí se mezi katolíky. Na jihu Polska - na Těšínsku - je poměr zhruba 50 % katolíků a 50 % evangelíků, ale jinde mají ostatní vyznání velmi malé zastoupení.
Tradiční akce, kterou pořádá Charita Třinec ve spolupráci s městem Třinec, patří mezi regionální kulturní tradice. Královská družina pravidelně navštěvuje město a návštěvníci se mohou těšit na společné putování městem, živou hudbu, vánoční atmosféru a setkání se třemi králi. Adventní jarmark na náměstí Svobody v Třinci a v kulturním domě Trisia zahrnuje stánky s velikonočními dekoracemi a bohatý program.
Doplňkové akce zahrnují Dopravní soutěž mladých cyklistů, Ochranou životního prostředí a Den Země s tématem cirkulární ekonomiky. Přehlídka národnostních menšin a další kulturní akce ukazují multikulturní charakter města. Máme-li hovořit o regionálních tradicích, Lubatowa na jihovýchodě Polska je domovem silných konzervativních názorů a působí zde i ultrakonzervativní Lefebvristé.
Věroučné a společenské napětí v Polsku následně eskalovalo. Z hlediska církve je doba po roce 1989 výrazně problematická: kampaň proti liberálním změnám, potratovým zákonům, a medializace sexuálního zneužívání v rámci církve. Vznikla „mapa církevní pedofilie“ a veřejnost byla svědkem řady skandálů, které zasáhly i nejvyšší duchovní.
Paradoxně posílení vlivu PiS a spojení s konzervativními kruhy církve vedlo k intenzifikaci politické agendy, která se soustředila na etické a morální otázky. To vše vyústilo v masové protesty proti zpřísnění potratového zákona v roce 2016 a později v kulturní války, například kolem témat jako série Harry Potter či halloweenské symboliky.
V roce 2019 a 2020 se objevily významné dokumentární filmy, které odhalily skandály zneužívání v polské katolické církvi a zasazování jejich pachatelů mimo veřejnou odpovědnost. Případy zahrnují jak vybraných duchovních, tak i významné postavy spojené s opozičními hnutími a Solidaritou. Média dokládala systematické ututlování těchto zločinů i represivní praktiky.
Současná situace ukazuje, že polská církev čelí vážnému zkoušení tradičního vlivu. Po pandemii a demografických změnách roste sekularizace a klesá podíl praktikujících věřících. Přesto zůstává velká část Poláků duchovně identifikována, i když s kritickým odstupem od římskokatolické církve. Biřmování bývá často bodem, kdy mladí lidé zvlášť odcházejí od církve, a proto se zřizují seminary s menšími/omezenějšími kapacitami.
Z hlediska ekumeny zůstává Polsko regionálně pestré, ale v klíčových otázkách politické moci a veřejného mínění zůstává dominantní katolická identita. Vatikán vnímal tento trend a v současnosti má Polska jen čtyři kardinály. Přesto existují inspirativní duchovní a média, která mohou církev posunout kupředu.
Přestože nyní dominuje pocit „katastrofy“, polská církev může nalézt novou cestu: prostřednictvím reflexe, reformy vyučování náboženství ve školách, transparentnosti a otevřenějšího dialogu s mladými lidmi. V souladu s tím je možné očekávat změnu, která se odráží v rostoucí akceptaci liberalizace společnosti a větší ochotě podporovat práva LGBTQ lidí a rovné příležitosti, i když zůstává konzervativní kontext.
- Historický koloběh letničního hnutí v Evropě a jeho rozšíření do Polska.
- Politický a kulturní vliv katolické církve v Polsku v 20. a 21. století.
- Skandály a mediální zobrazení církve a jejich dopady na důvěru veřejnosti.
- Současný trend sekularizace a budoucí možnosti reformy a inkluze.
Jan Kotas - Budoucnost české katolické církve - 1. díl
tags: #apostolska #cirkev #polsko #kolobreh