Kostel sv. Josefa stojící v centru Senetářova na Blanensku patří k vůbec nejznámějším poválečným římsko-katolickým kostelům u nás. Stavbu, jejíž dokončení doprovázely velké slavnosti, iniciovala farnost v Jedovnicích v čele s farářem Františkem Vavříčkem, který se do dějin umění zapsal jako podporovatel tehdejší neoficiální umělecké scény. První návrh kostela sv. Josefa pochází již z doby politického uvolnění, konkrétně roku 1968. Jeho autorem je brněnský malíř a sochař Ludvík Kolek.
Kostel sv. Josefa je koncipován jako trojlodní. Světlo do interiéru přivádí prosklené průčelí a také světlíky v příhradových konstrukcích, které nadnáší skořepinovou střechu. Ludvík Kolek je rovněž autorem většiny umělecké výzdoby kostela. Křížovou cestu pak vytvořil přední malíř druhé poloviny 20. století Mikuláš Medek, jehož dílo se nachází i v kapli v Kotvrdovicích - malé obci vzdálené jen několik kilometrů od Senetářova. Architektonickou úpravu kaple provedl v roce 1966 architekt Ivan Nosek, který k ní přistavěl nový presbytář a sakristii. Řešení liturgického prostoru pak prošlo úpravou ještě v roce 1980, kdy byl v kapli osazen mobiliář od Ludvíka Kolka, světla od sochaře Jana Koblasy a i oltářní obraz od Mikuláše Medka.
Kaple Božského Srdce Páně na sebe upozorňuje velkým modrým srdcem, plastika pochází opět od sochaře Jana Koblasy, který stejně jako Medek tvořil pro jedovnickou farnost již od 60. let. Kostel sv. Most kdysi býval malebným historickým městem s množstvím hodnotných budov, jejichž historie sahala až do středověku. S odstraněním původní zástavby v průběhu 60. a 70. let ve prospěch těžby uhlí došlo ke zničení celkem šesti kostelů. „Vzhledem k této situaci došlo k dohodě mezi státem a církví a v mostecké děkanské zahradě mola být zbudována nová kaple sv. Václava,“ píše Šárka Belšíková a Michal Sklenář.
Autorem kostela sv. Václava je architekt Michal Sborowitz, který na přelomu 60. a 70. let spolupracoval ve Státním projektovém ústavu s architektkou Alenou Šrámkovou. Pro zakázku sboru v Kobylisích zvolil „neutrální“ neofunkcionalistické tvarosloví; stavba totiž ve své době nesměla nést výrazné církevní znaky. Jediným symbolem, který prozrazuje, že se jedná o katolický kostel, je kříž skrytý ve hmotě zvonice.
Foto: Kostel. Kromě římskokatolických kostelů došlo mezi lety 1948-1989 k výstavbě několika sakrálních staveb pro další církve působící v Československu. Jednou z vůbec nejpřekvapivějších je Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Praze-Kobylisích, který navrhl švýcarský architekt Ernst Gisel. Budova sboru byla postavena jako součást oficiálního plánu na vybudování tzv. Severního města. Roku 1965 na něj byla vypsaná dokonce architektonická soutěž, její výsledky však nakonec v praxi uvedeny nebyly. Návrhem farního sboru byl nakonec pověřen architekt Ernst Gisel, který ve své době patřil k nejslavnějším švýcarským architektům a měl za sebou realizaci několika církevních staveb. Pro zakázku sboru v Kobylisích ho získal místní farář Eugen Zelený. Výsledná podoba sboru má blízko k estetice brutalismu; Ernst Gisel pracoval s různými strukturami pohledového betonu, v interiéru pak uplatnil i dřevo. Zajímavé je uplatnění mobilní dřevěné příčky, která umožňovala rozdělit prostor modlitebny na dvě části. Stavba od své realizace prošla několika stavebními úpravami, nevýraznější se uskutečnila v 90. letech.
Sbor Církve bratrské v Horní Jasence, vesnici u Vsetína, vznikl místo starší modlitebny, která stála v cestě nové silniční komunikaci. Stejně jako v mnoha dalších případech se zde podařilo naplánovat výstavbu nového sboru v době politického uvolnění. Pavel Vaníček navrhl pro Horní Jasenku sbor na nepravidelném, rozvětveném půdoryse, přičemž stavbu přizpůsobil svažitému terénu.
tags: #architektonicke #reseni #kostel