Ve Velkých Těšanech se nachází větrný mlýn, který byl v roce 2014 prohlášen za národní kulturní památku. Jedná se o větřák německého typu, což znamená, že je vytvořený ze dřeva a dá se celý otáčet okolo své osy podle směru větru. Mlýn se dělí na podemlýní (přízemí), kde je k vidění jeho nosná konstrukce, na mlýnici (1. patro), kam dopadala mouka, a na zanášku (2.
Počátky tohoto mlýna sahají až do roku 1830, kdy pozemek s účelem zbudovat zde mlýn odkoupil Josef Bartoň. Ten ovšem následující rok zemřel a mlýn pak často měnil majitele. Roku 1889 koupil větřák pro svého syna Josefa Jan Páter. O rok později byla natolik silná vichřice, že budovu mlýna vyvrátila. Josef Páter ji potom nechal znovu postavit a pro jistotu také zdvojit základní nosné trámy.
Přestože za dob protektorátu bylo zakázáno mlít, zdejší mlynář František Páter toto nařízení nedodržoval. I přes zapečetění mlýna po nocích mlel až do roku 1942, kdy ho zatklo gestapo za údajné předání pušky a munice odbojové skupině z Hostýnských vrchů. Když poté na Pankráci zemřel, jeho bratři mlýn uchovávali jako památku. Přesto po konci války mlýn začal chátrat a už v roce 1946 se dokonce objevil návrh rozebrat ho na otop. V 60. letech hrozilo sesutí větřáku. Tehdy mlýn od majitelky Anežky Páterové odkoupil Odbor kultury Okresního národního výboru v Kroměříži.
Díky tomu mohla roku 1972 začít celková rekonstrukce a o tři roky později byla stavba předána do správy Muzea Kroměřížska. Mlýn Pilár je studie, která propojuje architektonickou jednoduchost s citem pro krajinu a příběh místa. Chalupa se nachází na samotě u jezera, obklopená tichem, vodou a vzrostlými stromy. Inspiruje se tradičními venkovskými stavbami, ale mluví současným jazykem. Rekreační areál tvoří hlavní dům, výměnek a prostorný altán, společně rámující klidné nádvoří s vodním prvkem a výhledy do otevřené krajiny.
V místě dnešní prosklené wellness zóny s panoramaty kdysi stával vodní mlýn, jehož tichá paměť v návrhu stále rezonuje. Každá část stavby má svou vlastní atmosféru, od chalupy s historizujícími detaily až po stodolu otevřenou do krovu. Propojením jednotlivých objemů vzniká plynulý a přirozený tok mezi interiérem a exteriérem.
Historie okolních mlýnů v údolí Moravice dokládá, že vodní tok byl využíván patrně od doby středověké kolonizace; mezi vyjmenovanými objekty stojí Domoradovický mlýn a Albrechtický mlýn, později přestavěné na hájenky. Rozsocháčský mlýn dnes ukazuje rozvaliny původních staveb a obnovený vodní náhon. Mlýn stojí pod hrází rybníka Pilař při cestě mezi Voticemi a Beztahovem a dochoval se bez větších přestaveb. Mlýnice a dům jsou pod jednou střechou, avšak dispozičně oddělené.
V roce 1930 bylo u mlýna vodní kolo na svrchní vodu. Posledním mlynářem byl p. Buriánek. Mlýn ještě nedávno sloužil jako rekreační chalupa. Čeněk Habart ve své knize uvádí: Mlýn "Pilař" počítá se k Voticům, ač stojí dosti daleko od města na přítoku Bysterského - potoce střelítovském, blíže železniční stanice "Votice - město". Je to mlýn malý, pouze o 1 složení s francouzským kamenem a "šroťákem"; dříve též stoupy.
Patří Josefovi jako majitelům mlýna v chronologickém sledu. V roce 1829 mlýn vlastnil Jonáš Johan. 1935-1939 patřil Jar. I. II. III. Stav mlýnské technologie je popsán v dokumentaci SokA Pelhřimov. Kolo pilní dosud zachována a má průměr 3,3 m a šířku 92 cm. Kola měla být nahrazena Francisovou turbínou s horizontální hřídelí podle projektu firmy Martinek a Calábek, továrna na stroje v Přerově na Moravě. Hltnost ma. 320 l/s a max. výkon 15HP.
Nejbližším vodním dílem byl bývalý mlýn Josefa Krejči čp.25 v Žirově, sloužící nyní výhradně k výrobě krup. Ve mlýně bude v nejnižším oddělení pouze hlavní transmise s převody, na válcové podlaze budou porcelánová stolice, stolice žitná a šrotová a žitná domílací, francouzský kámen a loupačka, v podstřeší pak reforma, rovinný vysévač, triér s tarárem, sila, popřípadě cylindr. Ve mlýně má být později dynamo pro osvětlení provozovny. Protokol z 31.3.1930 o komis.řízení k žádosti Jaroslava Machka (nájemce, vlastníkem arcibiskupský velkostatek v Č.Řečici) o vodoprávní a živnostenskopolicejní kolaudaci mlýna a pily. Stavba provedena dle plánů.
Vnitřní zařízení zahrnovalo změny: postavena naopak míchačka na mouku a sací filtr na chlazení meliva. Popis cesty vody ke mlýnu uvádí, že mlýn a pila dostávají vodu z rybníků Horní a Dolní Kladiny, kterými protéká Kladinský potok. Z Dolní Kladiny se voda přivádí rourou zapuštěnou v hrázi do vantroků a následně k vodním kolům.
Historické zdroje a plány ukazují komplexnost technického řešení a propojení mlýnské činnosti s krajinou; mlýn Pilař zůstává důležitým svědectvím změn venkovské architektury a zemědělského hospodaření v regionu.
tags: #arcibiskupsky #mlyn #pilar