Katedrála sv. Víta je nejvýraznější stavební i duchovní památkou Prahy. I v dnešním jednadvacátém století budí úžas svou impozantní mohutností a vznosností zdálky, zblízka i zevnitř. V této gotické podobě ji založil Karel IV. v r. 1344; v letech 1562 byla dokončena Velká věž opatřená renesanční hlavicí, na přelomu 19. a 20. století pak byla v původním gotickém slohu přistavěna západní loď chrámu s dvěma věžemi.
Na místě dnešní katedrály nechal postavit již v 10. století sv. Václav původní rotundu svatého Víta, nahrazenou pak v 11. století románskou bazilikou - zbytky těchto staveb lze spatřit v podzemí gotické katedrály. Rotunda sv. Víta byla knížecím dvorským kostelem; v r. 973 se stala kostelem katedrálním v souvislosti se zřízením pražského biskupství. Při stavbě baziliky na témže místě v r. 1060 byla rotunda zbourána a zachována byla pouze jižní apsida s ostatky knížete Václava a vyklenovala jižní zeď baziliky.
Rotunda byla původně kruhová loď o vnějším průměru kolem 16 metrů a vnitřním kolem 13 metrů; předpokládá se, že na počátku měla jen jednu apsidu s oltářem zasvěceným sv. Vítu. Její zbytky se nacházejí v podzemí katedrály. Ostatky sv. Václava byly přeneseny patrně v r. 939 ze Staré Boleslavi a umístěny v jižní apsidě rotundy; ostatky sv. Vojtěcha byly do nově zbudované severní apsidy rotundy přeneseny v r. 1037.
Románská bazilika sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie s dvěma věžemi měla rozměry cca 70×35 m a byla o cca 25 metrů delší než současná podoba baziliky svatého Víta. Příčná loď byla spojena s velkou věží a jihozápadními stěnami; při ničivém požáru roku 1541 byla ohněm zničena téměř celá dřevěná výbava a některé části trojlodí. Opravy prováděli Paolo della Stella a Bonifác Wohlmut; v r. 1567 byly dokončeny varhany na nově vystavěné kruchtě a po rekonstrukci se budova znovu vysvětila roku 1621.
Definitivní dostavba chrámu proběhla až kolem přelomu 19. a 20. století; od padesátých let 19. století probíhaly opravné práce a 1. 10. 1873 byl položen základní kámen k dostavbě trojlodí dle projektu Josefa Krannera a Josefa Mockera, po Mockerově smrti v roce 1899 ve stavbě pokračoval Kamil Hilbert. V r. 1929 byl chrám dostavěný v dnešní podobě vysvěcen u příležitosti milénia zavraždění sv. Václava.
Půdorys katedrály má tvar kříže; hlavní loď s klenbou vysokou 33,2 metru byla vystavěna při přestavbě na přelomu 19. a 20. století. Přibližně uprostřed stavby se nachází transept; po pravé straně dveře do hlavní věže vysoké téměř sto metrů. Za transeptem se na severu a jihu nacházejí významné kapituly a kaple. Na jižní straně západní lodi stojí Kaple sv. Václava (1367), která skrývá hrobku sv. Václava; její stěny jsou vyloženy leštěnými polodrahokamy a malbami z období Karla IV. a počátku 16. století. Uprostřed kaple je náhrobní oltář sv. Václava s tumbou; nad oltářem je vzácná socha sv. Václava od Petra Parléře.
V chóru je Královské mauzoleum ze 16. století nad hrobkou českých králů; nad ním je trifórium s unikátním souborem reliéfních bust a alegorických plastik. Kolem chóru je 19 kaplí a další prostory; v transeptu Wohlmutova renesanční kruchta s varhanami původně umístěná jinde. Západní část baziliky je neogotická a světí ji dva věže; Vieux Clocher a Clocher Neuf, vysoké 105 m a 117 m. Hlavní vchod tvoří západní královský portál s rozetou kolem roku 1215, která má rozměr 12,18 m a symbolizuje Slunce a Krista.
Rovněž stojí za zmínku zejména slavnostní otvorená okna roset: severní portál roztahuje zobrazení starozákonních postav a Panny Marie; jižní portál zobrazuje Krista a apoštoly; velké chrámové okno 12. století věnované Panně Marii je známé jako chartreská modř, která dodnes působí zvláštní atmosféru. Katedrála má v podlaze labyrint z 13. století, který sloužil poutníkům při jejich putování; labyrint představuje Jeruzalémskou pouť a utrpení Krista a měří 261,5 metru v souhrnu.
V kryptě pod chrámem se nachází keltská studna, nazývaná studna moci, spojená s legendami o zázračných účincích vody a o poutních místech; studna byla v roce 1650 zazděna, v 20. století však znovu objevena a zpřístupněna pro prohlídky spolu s relikvií Panny Marie a dalšími artefakty. Monumentská podzemní krypta, tzv. svatá loď, vede návštěvníky od severu k jihu a nabízí výhled na staré i současné liturgie chrámu, včetně moderního oltáře a křtitelnice z 12. století, která je dosud používána.
Na závěr se zobrazuje pohled na Chartres - z pohledu katedrály svatého Víta - jako referenční bod pro srovnání gotické architektury: Chartreská katedrála je světově proslulá díky labyrintu a vitrážím, které vyprávějí příběhy a mystické náhledy; ovšem i Pražská katedrála svatého Víta svým rozsahem a historickým významem významně překračuje regionální kontext a má mezinárodní věhlas.
Korunní komora, která je umístěna za mozaikou Posledního soudu a podepřena gotickými sloupy, uchovává české korunovační klenoty - Svatováclavskou korunu, Královské jablko a Královské žezlo, společně s rouchem korunovačním a dalšími poklady chrámového pokladu; klenoty jsou vystavovány při významných událostech, zvláště u volby prezidenta republiky. Z vyprávění vyplývá, že komora má sedm zámků a klíče mají sedm představitelů českého státu, města Praha a církve.
Knihkupecká edice knihy Katedrála svatého Víta – Kamenná koruna království.
Podobně jako v Chartres, i u nás má katedrála svůj unikátní labyrint - v Chartres je známý, ale v Praze je labyrint součástí podzemí a slouží spíše historickému kontextu než čistě poutnímu rituálu. Zajímavou součástí interiéru je i Svatováclavská kaple, jejíž malby a mozaiky odrážejí historické období Karla IV. a pozdnějších dob a kde se nachází hrobka svatého Václava. Dvě věže, stará i nová, tvoří vizuální rámec katedrály a bývají centrem turistických procházek a výhledů na město.
Ze Svatováclavské kaple vedou vřetenové schody do Korunní komory určené pro korunovační klenoty; dveře jsou zabezpečeny sedmi zámky a výklad klenotů je zachován pro zvláštní události. Když procházíte katedrálou, můžete sledovat linie chóru, románské hlavice, výzdobu kaplí a kombinaci gotických i renesančních prvků, které characterizují slohové změny od 14. do 20. století. Půdorys, výška lodi, slavnostní západní průčelí a významné kaple tvoří komplexně harmonický celek pudorysu a ikonografie chrámu sv. Víta.