Křesťané velmi brzy začali každou svou činnost začínat znamením kříže, samozřejmě tedy také modlitbu.
Na kříži se totiž Ježíš z lásky k lidem vydal až do krajnosti, na kříži byla poražena smrt, na kříži máme skrze svůj křest účast.
Kříž je znamením naší identity.
Biskup zdraví shromážděné křesťany tím pozdravem, kterým své učedníky pozdravil zmrtvýchvstalý Ježíš; kněz, protože biskupa vlastně zastupuje, používá pozdrav inspirovaný listy sv. Pavla.
Po skončení vstupního zpěvu se kněz i věřící vstoje znamenají křížem.
Nebo: Milost Ježíše Krista, našeho Pána pro nás ...
Kristus jako hlava církve: síla, autorita a úloha Slova
Kristus byl dán jako hlava církvi, ale není to ledajaká hlava - je to hlava nade vším.
Je to svrchovaný vládce celého vesmíru.
Ustanovení Krista hlavou zdůrazňuje jeho sílu, jeho schopnost vždycky prosadit svou vůli a jednat podle toho, jak on sám chce.
Kristus není ten, kdo by se nechal vláčet okolnostmi, nebo byl omezován nějakou mocí.
Není nic, co by bylo vyňato z jeho vlády.
O tom nejvzácnějším Božím je zde napsáno, že ho Bůh dal církvi.
To ukazuje, jak se Bůh dívá na církev!
Církev má svou hlavu, a tou je Kristus.
Mimo něj žádná jiná hlava církve není - ani na nebi ani na zemi.
Toto je důvod, proč reformátoři nazývali papeže antikristem a římskou církev nevěstkou.
Kristu je dána vláda nad církví.
On je tou konečnou autoritou církve.
Nejsou to katechismy ani vyznání víry, nejsou to koncily ani žádní lidé nebo cokoliv podobného.
Je to Kristus sám.
V církvi máme ustanovovat starší a diákony, ale hlavou je Kristus!
Jemu patří církev.
Nepatří lidem, nepatří vedoucím v církvi, a rozhodně nepatří světu.
Je Kristova.
Boží slovo jako nejdůležitější prostředek vlády a poslušnosti
Jediným, naprosto dostatečným, plně autoritativním, konečným a zjevným prostředkem jeho vlády v církvi je Boží slovo.
Kristus vládne ve své církvi skrze Písmo a církev se podřizuje Kristu tím, že poslouchá jeho slovo, Bibli.
Jakmile církev začne opouštět Boží slovo, opouští hlavu a to znamená, že přestává být Kristovou církví.
Boží slovo musí být v centru, protože to ukazuje, že v centru je Ježíš Kristus.
Jak se pozná poslušnost Kristu? Zachováváním jeho slova (J 14,23-24).
A to se týká jak jednotlivců, tak také církve.
Boží slovo musí být tím nejdůležitějším, jak v našem osobním životě, tak také v životě naší církve.
První církev a krystalizace učení
První církev zůstávala v učení apoštolském (Sk 2,42), tedy v tom, co my máme zapsané jako učení Nového zákona.
Židé v Beroji každý den zkoušeli Písma a ověřovali si, zda je to tak, jak to káže Pavel (Sk 17,11).
V Efezu Pavel učil Boží slovo každý den během polední pauzy v přednáškové síni filozofa Tyranna.
„A tak mocí Páně rostlo a rozmáhalo se jeho Slovo (Sk 19,20).
Koloským křesťanům Duch svatý přikazuje, aby v nich v plnosti přebývalo Boží slovo (Ko 3,16).
Timotea Pavel nabádal k tomu, aby se (než Pavel přijde) ujal „předčítání, kázání, vyučování“ (1Tm 4,13).
Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém vyučování.
Jan napsal mládencům, že jsou silní, protože v nich zůstává Boží slovo (1J 2,14).
Petr říká křesťanům, že mají toužit po Slově právě tak, jako novorozenci touží po mateřském mléku (1Pt 2,2) a Jakub, nevlastní bratr Pána, připomíná rozptýleným věřícím, že mají v tichosti přijímat zaseté Slovo, které má moc spasit jejich duše (Jk 1,21).
Ale vy, milovaní, pamatujte na to, co předpověděli apoštolové Pána našeho Ježíše Krista. Pamatujte na slova apoštolů a připomínejte si je. Držte se Božího slova.
Symbolika Nejsvětějšího Srdce a jeho význam v kultuře i umění
Totéž planoucí srdce se objevuje nad kostelním oltářem, na předloktí námořníka i na streetwearové mikině - a na všech třech místech znamená zhruba totéž.
Nejsvětější Srdce je srdce Ježíšovo, zobrazené ovinuté trním, s křížem na vrcholu a hořící plamenem.
Význam Nejsvětějšího Srdce se dá shrnout jako láska, která něco stojí: oddanost, oběť a utrpení nesené dobrovolně.
Katolická úcta získala svou moderní podobu ve Francii 17. století a obraz se pak stal jedním z nejčastěji tetovaných a nošených symbolů na světě.
Srdce Ježíšovo představuje lásku Krista - konkrétně lásku definovanou obětí.
Každý prvek to vyjadřuje: plameny pro planoucí lásku, koruna z trní pro utrpení, rána pro oběť, kříž pro cenu, kterou to stojí.
Nejsvětější Srdce není nějaký neurčitý obrázek srdce. Je to soubor konkrétních symbolů a každý z nich nese část sdělení - stejně jako se kříž a krucifix čtou odlišně, jakmile víte, co který z nich říká.
Historie a vývoj úcty k Nejsvětějšímu Srdci
Plameny - planoucí, nevyčerpatelná láska.
Koruna z trní - utrpení Krista (Passio Christi) ovinuté přímo kolem srdce.
Rána a kapky krve - rána po kopí z ukřižování.
Kříž nahoře - podstata celé věci.
Zářivé paprsky - proudící božské světlo.
Moderní úcta sahá do Francie 17. století - i když středověcí mystikové jako Gertruda Veliká psali o Kristově planoucím srdci už o staletí dříve.
Řeholnice jménem Markéta Marie Alacoque popsala v 70. letech 17. století sérii vidění, v nichž jí Kristus ukázal své srdce ovinuté trním a plamenem a žádal, aby bylo ctěno jako znamení jeho lásky k lidstvu.
Řím sám postupoval pomalu - žádosti o oficiální svátek zamítl v roce 1697 a znovu v roce 1729, než jej Kliment XIII. v roce 1765 schválil; Pius IX. jej v roce 1856 rozšířil na celou církev a Markéta Marie byla svatořečena až v roce 1920.
Obraz ale na úřední razítka nikdy nečekal.
Právě tato historie je důvodem, proč Srdce Ježíšovo působí spíše jako pobožné než dekorativní, i když přistane na mikině.
Nejsvětější Srdce má sesterský obraz a polovina předloh na tetování na internetu jejich detaily omylem zaměňuje.
Symbolika tetování a literní motivy Nejsvětějšího Srdce
Srdce Ježíšovo patří k nejstarším motivům v americkém tradičním tetování.
Výrazné černé obrysy, červené srdce, žluté plameny, stuha přes prostředek - leželo na předlohových listech v přístavních salonech už před sto lety a nikdy nezmizelo.
V inkoustu se význam uvolňuje z přísné doktríny, ale jádro si uchovává: oddanost, nehynoucí láska a zármutek, který s oběma přichází.
Stuha se jménem z toho udělá slib.
Přesná DNA předlohového umění je důvodem, proč se symbol tak čistě přenáší na jiné povrchy.
Byl stvořen tak, aby byl čitelný na první pohled v odvážných, jednoduchých tvarech - tytéž vlastnosti, jaké dělají silný přívěsek nebo čistý design kříže.
Náboženská ikonografie je už desítky let stálicí gotických a luxusních streetwearových šperků - planoucí srdce, kříž, dýka, vše ztvárněné v těžkém oxidovaném stříbře.
Přitažlivost spočívá v napětí: posvátný symbol s tvrdými hranami nošený s kůží.
Uvidíte, jak se části Nejsvětějšího Srdce rozkládají a znovu skládají napříč šperky.
Přívěsek planoucího okřídleného srdce si nechává oheň a paprsky mění za peřená křídla - 30 gramů stříbra .925 se stuhou ovinutou přes srdce; prsten s dýkou probodávající srdce přebírá motiv probodnutého srdce přímo z tetovací tradice a jeho srdce je vydlážděné desítkami ručně vsazených červených granátů; a kříž s andělskými křídly a srdcem z červeného granátu vrství srdce, křídla a kříž do jediného kusu.
Ano - mimo církev se symbol čte jako oddanost, obět a láska, která přežije utrpení, a tetovací tradice ho tak používá už přes sto let.
Trnová koruna a kříž. Srdce jen s plameny se čte jako vášeň nebo hořící láska - světské, bez náboženské kotvy.
Stuha je dodatek z éry tetovacích předloh, ne náboženský prvek - staré salony do ní psaly jméno, datum nebo heslo.
Ať už ho čtete jako víru, jako předlohu, nebo jako módu, Srdce Ježíšovo funguje, protože si odmítá vybrat jen jedno.
Vztah k liturgii, kultuře a identitě církve
Na kříži je ukázána oběť a láska; kříž je znamením naší identity a hlavu církve představuje Kristus.
Je to Kristus, kdo vládne v církvi skrze své slovo a v církvi se poslouchá Bible.
