Pěší pouť do San Giovanni Rotondo v Itálii podnikl úspěšně dvaatřicetiletý Josef Slezák z Březnice. Svou pouť zahájil na poutním místě Provodov u Zlína 13.6.2007, kde dostal požehnání na cestu od duchovního správce farnosti. Na stejném místě, v provodovském kostele Panny Marie Sněžné, svou pouť zakončil v úterý 14.08. Zlín: Cílem putování dvaatřicetiletého strojního inženýra bylo San Giovanni Rotondo, které se nachází v regionu Puglia na jihovýchodě Itálie a kde působil stigmatizovaný kapucínský kněz a světec Otec Pio, vlastním jménem Francesco Forgione (1887-1968). Josef Slezák dorazil do San Giovanni Rotondo v pátek 3.8.2007 v 19.00 hodin, což bylo 52 dní od počátku jeho pouti.
„Ale skutečně jsem putoval jen 50 dnů, dva dny jsem měl odpočinkové. Jeden den v Mariazell, jeden den na hranicích Itálie, když hodně pršelo,“ říká poutník. Cestou tam ušel pěšky 1.513 kilometrů. Šel sám. Nesl si s sebou karimatku a spací pytel, přespával na farách nebo pod širákem. Jeho krosna vážila asi 25 kilogramů. Zpáteční cestu absolvoval převážně autostopem. Celou pouť pokládá za největší duchovní zážitek ve svém životě: „Nechal jsem se původně trochu inspirovat P. Františkem Líznou, který putoval pěšky do Santiaga de Compostela. Ale on šel čtyři měsíce a pouť ho přišla na osmdesát tisíc korun. Já jsem do putování neměl v úmyslu tolik investovat. Tak jsem hledal místo, které je blíž a ke kterému mám nějaký vztah. Uvědomil jsem si, že Otec Pio je svatý člověk nejen proto, že se kolem něj děly zázraky, ale také proto, že hodně pomáhal lidem, aby našli své zaměření. Z tohoto důvodu jsem se vydal za Otcem Piem,“ dodává Josef Slezák.
K základnímu motivu pro své nelehké pěší putování pak Josef Slezák poznamenává: „Ano, já jsem si potřeboval ověřit, jak to se mnou Pán Bůh myslí vážně. Dal jsem si takovou podmínku, že cestou nikde nebudu platit za nocleh. To jsem doma nikomu nahlas neříkal. Když člověk jezdí autem a má kolem sebe kamarády, kteří mu v případě potřeby pomohou, a je zdravý, tak Boha ani nepotřebuje. Do kostela chodí, ale může se to zvrhnout na takový folklor. Na této cestě jsem zažíval situace, kdy jsem žádná zadní vrátka neměl.“
Ještě před začátkem slavnosti přijímá od místních obyvatel i ostatních duchovních z okolí gratulace. S úsměvem všem děkuje. „Bude to takové poděkování rodičům a farnosti, taková slavnost celé obce,“ říká.
„Na kněžství se těším, ale opatrně. Mně už je čtyřicet, já už se těším jenom opatrně,“ dodává se smíchem.
Začíná slavnost. Hraje dechová hudba, za jejího doprovodu přichází průvod asi čtyřiceti kněží. Nejprve se slova ujímá zástupce olomouckého arcibiskupství: „Za nové kněží jsme se modlili sto dní, hlavně za to, aby kandidáti byli skromní a věrní.“ Poté přicházejí na řadu farníci z Březnice, kteří kromě blahopřání dávají novému knězi sošku svatého Bartoloměje. Pro Březnici je to velká událost, naposledy zde měli primici před třiceti lety.
Nyní již přistupuje k mikrofonu Josef Slezák. Všem děkuje za vřelé přivítání, zvláště místním, které podle svých slov již dlouho neviděl. Shromáždění odpovídá hlasitým potleskem. „Dřív než budeme slavit, zkoumejme sami sebe a přiznejme, že jsme hříšníci. Neboť když to přiznáme sami sobě, Bůh nám odpustí,“ vyzývá kněz. Shromáždění po knězi opakuje modlitbu. Opět se rozeznívají dechové nástroje a navazuje čtení z bible, pasáž svatých apoštolů Petra a Pavla.
Obyvatelé Březnice otce Josefa vítají srdečně. „Je to skvělý člověk, znám ho, naše dcera s ním chodila do školy. Myslím, že to cítí jako poslání,“ říká František Polášek, jeden z místních. „Tohle je jedinečná věc, to se stává tak jednou za dvacet let,“ upozorňuje Polášek.
Nejsou to ale jen místní, kteří přišli oslavovat vysvěcení nového duchovního. Například z Olomouce přijela kněze Slezáka podpořit sestra Alberta. „Povolání ke kněžství je velký boží dar, a to nejen pro věřící, ale i pro celý národ,“ prohlašuje. „Kněz je ten, skrze kterého Bůh pomáhá lidem prožít kvalitnější život,“ míní řeholnice.
Mše končí, ale slavnost pokračuje na zahradě farnosti. Pro věřící jsou připraveny špízy, uzené klobásy nebo košíky třešní.
Z textu dále vyplývá, že Josef Slezák vykonal cestu ze Zlína do Santiaga de Compostela inspirativně, ale s odlišným ekonomickým přístupem a s jasnou duchovní motivací.
- Počátek pouti v Provodově u Zlína 13.6.2007 se požehnáním od farnosti.
- Uvedení cíle San Giovanni Rotondo, místa Pía a Otcem Pia Forgione (1887-1968).
- Ujetá vzdálenost 1.513 kilometrů tam a převážně autostop zpět, 50 dní aktivního putování.
- Vozové a spací potřeby: karimatka, spací pytel, 25 kg batožina; noclehy na farách a pod širákem.
- Motivace: prozkoumat Boží plán, poutník hledal blízké/místo s osobním vztahem a podporou Otce Pia.
Na závěr je nutné dodat, že Živý duchovní a komunita kolem Josefa Slezáka vyzdvihli jeho odvahu a lidské i duchovní poselství, které vyvrcholilo slavnostním svědectvím a veřejnou poděkováním věřícím.
Klíčové okamžiky cesty a dopad na farnost
Průchod poutníka provázejí gratulace a podpora širší komunity, která si uvědomuje výjimečnost tohoto úspěchu. Zvolený způsob putování a modlitby zdůrazňují význam osobního svědectví pro víru a posilují solidaritu mezi farnostmi.